CESTYAPAMATKY.CZ

Vše se bojí času, jen pyramidy se času vysmívají. (arabské přísloví)

Náš den věnovaný cestě do centra starověké egyptské říše začal opravdu dost nestandardně, ale o to lépe nakonec skončil. Jelikož v Egyptě je o hodinu posunutý čas, ráno jsme zaspali na sraz s taxikářem Samehem. Domluvili jsme si totiž odjezd na 7:30 hodin od hotelu, a bohužel jsme těsně před touto domluvenou hodinou teprve vstali. V rychlosti tedy snídáme a v 8:15 již sedíme vedle Sameha v jeho poněkud oprýskaném autě a vyrážíme pomalu se ucpávajícími ulicemi Káhiry směr Gíza.

Pro případné zájemce mohu jen nahodit, že za celodenní pronájem taxíku na tento výlet jsme zaplatili 200 EL (700 Kč), což je cena na místní poměry odpovídající velmi slušnému výdělku (proto tento kšeftík každý taxikář rád vezme) a pro nás představuje pouhých 175 Kč na osobu za celodenní dopravní servis.

Jakmile jsme přejeli Nil a po několikaproudé dálnici projeli ne moc vzhledné předměstí, najednou se na obzoru vynořily tři kužely pyramid, trčící k nebi na plošině u Gízy. Zase se nás zmocňuje ten nepopsatelný pocit a touha, dotknout se těchto neobyčejných staveb, které bezesporu patří k tomu nejúžasnějšímu, co lze na naší planetě spatřit. Jsou mimochodem i nejstarších „turistickou atrakcí“ světa, protože je sem již před tisíciletími přijížděli obdivovat ti, po kterých nám také zůstaly nakonec (jen o něco mladší) starověké památky. Než jsme vystoupili u vchodu do areálu, jeli jsme kolem zavlažovacích kanálů, které byly od naší minulé návštěvy vzorně vyčištěné. Pamatujeme si totiž, jaké v nich tenkrát plavalo neuvěřitelné svinstvo, včetně uhynulých zvířat. Bylo na čase to vyčistit, taková ostuda u pyramid. Takže tohle nás potěšilo a než jsme se probrali vzpomínkami, stojíme u pokladny. Vstupné do celého komplexu činí 60 EL (200 Kč), ale může tu být, jak dlouho chcete. Za vstup do tří velkých pyramid se platí zvlášť, což ale neplánujeme, protože návštěvu pyramidy si necháváme na závěr dnešního výletu na jiném pyramidovém poli. Náš taxikář se jde odebrat do čajovny a my míříme k tlapám sfingy. Je to skvělé, jsme tu skoro sami, protože hurgharďáci jsou v tuto chvíli ještě v muzeu v Káhiře, což jsme viděli včera. Máme tedy před nimi dnes náskok zhruba do 10:30 hodin, než sem dorazí.

Královské pohřebiště v Gíze, kde odpočívají významné osobnosti a stovky úředníků 4. dynastie, se vypíná doslova za posledními domy Káhiry. Zdejší plošinu nechal pro tyto účely upravit faraon Chufu v polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem a spolu se všemi ostatními pohřebišti a zbytky bývalého hlavního města Memfis byla v roce 1979 zapsána na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO. Prohlídku zahajujeme u sfingy, kolosální sochy ležícího lva s hlavou muže, která pozorně střeží celé toto pohřebiště. Nechal ji postavit faraón Rachef (řecky Chefren, vládl v letech 2558–2532 př. n. l.) a její hlava je pravděpodobně i jeho portrétem. Sfinga je vytesána do rostlé skály, je 21 metrů vysoká a 74 metrů dlouhá. Původně byla zřejmě pokrytá sádrou a pomalována, neboť zbytky načervenalé barvy jsou patrné na pokrývce hlavy. Nos se jí však postupem času částečně odlomil a vousy ztratila úplně. Povětšinou byla ve starověku zasypána pískem, přesto je poškozena jak povětrnostními vlivy, tak lidskou činností (sloužila dokonce jako terč dělostřelcům). Pokračujeme vzestupnou cestou k pyramidě faraona Rachefa, k jejímuž komplexu sfinga patřila. Rachefova pyramida (někdy též podle řeckého jména faraona Chefrenova) je vysoká 136,6 metru se základnou 215,25×215,25 metrů a jelikož je postavena na vyvýšenině, má o něco strmější sklon a lépe dochovaný vrcholek, jeví se vyšší než sousední Chufuova pyramida. Její původní jméno znělo: Velký je Rachef. Pokračujeme k nejmenší z velkých pyramid v Gíze, Menkauerově pyramidě. Ta je vysoká sice jen 65 metrů a délku stran má 108×108 metrů, na rozdíl od obou starších pyramid byly na její výstavbu, stejně jako na stavbu zádušního chrámu, použity neobyčejně velké, doslova obří kamenné bloky. Z textů se dovídáme, že faraon Menkaure (vládl v letech 2532–2503 př. n. l.) často přicházel na staveniště zkontrolovat postup prací a vedoucího stavby nutil dodržovat stanovené termíny. Architekt měl k dispozici padesáti členný tým dělníků a dva vynikající umělce. Největší z pyramid si necháváme na konec. Chufuova (Velká) pyramida je dnes vysoká 138 metrů, původní výška byla dokonce 147 metrů, a celkem váží přes 6 miliónů tun. Postavil ji faraon Chufu (řecky Cheops, proto se pyramidě také říká Cheopsova), vládnoucí v letech 2589–2566 př. n. l., syn zakladatele 4. dynastie faraona Snofrua a královny Hetepheres I. Zanechal po sobě dílo, které překonává lidské chápání, jak mohla taková stavba vzniknout bez jeřábů, jen díky lidské síle s pomocí ramp, soustav pák, válců a saní tažených voly. Staří egypťané v té době totiž neznali ani koně ani kolo. Celá stavba byla původně obložena bílým leštěným vápencem, díky čemuž zářila na slunci jak broušený diamant. O toto obložení bohužel přišla v průběhu středověku, a díky tomu se nejeden dům v Káhiře může pochlubit stavebním materiálem použitým právě z pyramidy. Pyramida vždy vzbuzovala úžas, úctu a zároveň i pochybnosti, zda-li je vlastně vůbec dílem lidských rukou a složitý systém místností v podzemní i nadzemní části patří k vrcholným dílům staroegyptského, ale i starověkého umění. Chufuova pyramida je také jediným ze starověkých Sedmi divů světa, který se dochoval. Potom pokračujeme ke třem pyramidám, které se obvykle nazývají pyramidy královen. Nejjižnější pyramida G1c (původní výška 29,62 metrů a základna 46,25×46,25 metrů) je připisována královně Hensutsen, matce faraona Rachefa, prostřední pyramida G1b (původní výška 30 metrů a základna 39×39 metrů) královně Merites, manželce faraona Chufua a u nejsevernější pyramidy G1a (původní výška 30,25 metrů a základna 39,5×39,5 metrů) převládá v současnosti názor, že zde byl pohřben Radžedef, Chufuúv syn. A právě do této pyramidy G1a jsme se podívali (vstupné se zvlášť neplatí), protože zrovna byla otevřená. Sestupnou chodbou jsme vstoupili do pohřební komory kde ale nejsou žádné pozůstatky sarkofágu. Ale zažili jsme zde naše první pyramidové dobrodružství na této cestě. Než jsme opustili areál, ještě jsme nahlédli do mastaby pyramidy G1c s krásnou ornamentální výzdobou.

Jelikož se na gízské plošině začaly rojit velké davy hurgharďáků a dalších turistických skupin, které chrlily desítky autobusů na parkovišti přímo před Chufuovou pyramidou, rozhodujeme se k ústupu a toto fantastické místo opustit. Jak by zde bylo nádherně bez těch davů! To se ale nedá moc očekávat, je to přeci jen TOP světová památka. Ale naštěstí jsme přijeli brzy a chvíli klidu jsme si tu užili. Vracíme se tedy kolem sfingy k parkovišti, v čajovně si dáváme se Samehem čaj a pokračujeme v cestě. Naším dalším cílem je Abúsír.

Abúsír je královská nekropole z období Staré říše (2650–2175 př. n. l.), která je zde zastoupena pyramidovými komplexy faraonů 5. dynastie (Sahureh a jeho matka královna Chentkaus, dcera faraona Menkaura, Neferirkare, Neferfre a Niuserre, který byl posledním z panovníků pohřbených v Abúsíru) a nekrálovskými pohřebními komplexy jejich úředníků a hodnostářů Mimo to jsou zde i památky z archaické (2950–2650 př. n. l.) a pozdní (664–332 př. n. l.) doby. Dnešní jméno lokality pochází od staroegyptského názvu Per Usir, což znamená: (Kultovní) místo (boha) Usira. Od šedesátých let 20. století pracuje v Abúsíru Český (dříve Československý) egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a nálezy našich egyptologů jsou uznávány v celém odborném světě. Tento pyramidový komplex není tč. přístupný veřejnosti (ačkoliv v roce 1999 byl krátce zpřístupněn), ale hlídači u brány když slyšeli, že jsme z České republiky nám nabídli, že se zeptají českých egyptologů, jestli můžeme jít dál. Bylo nám jasné, že by to bylo na dlouhé lokte a tolik času jsme neměli, takže děkujeme za nabídku a pokračujeme do nedaleké Sakkáry.

Sakkára je název dalšího z pohřebišť, které bylo využíváno nepřetržitě od počátku egyptské historie až do konce starověku. Název lokality je pravděpodobně odvozen od jména staroegyptského boha Sokara a rozkládá se na ploše cca 7×1,5 km. V Sakkáře jsou v současné době známy pyramidové komplexy několika králů a královen 3., 5. a 6. dynastie, mezi nimi zejména Džosera, Tetiho, Pepiho I. a Pepiho II., a také pyramidy panovníků 8. dynastie Ibiho a 13. dynastie Chendžera. Lze předpokládat, že v méně prozkoumané jižní části lokality budou nalezeny další hrobky z doby pozdní Střední říše. Vedle královských pohřbů v pyramidách se v Sakkáře nacházejí také královské mastaby, například panovníka Šepseskafa ze závěru 4. dynastie. Z pozůstatků dalších staveb se v Sakkáře nacházejí hroby významných soukromých osob z celého období starověkých dějin (mastaba Cejova, Ptahhotepova, Mererukova a Kagemniho z doby 5. dynastie, hrobka Haremhebova z doby, kdy byl ještě soukromou osobou), pohřebiště posvátných býků Serapeum a řada jiných.

Od naší poslední návštěvy v Sakkáře se toho zde hodně změnilo – pod plošinou bylo vybudováno návštěvnické centrum s muzeem architekta Imhotepa a vstupné do všech otevřených památek činí 60 EL (200 Kč). Semehem nás taxíkem vyvezl až nahoru k pyramidám, což je další výhoda oproti levnější dopravě veřejným autobusem – od nejbližší zastávky je to sem 4 kilometry chůze rozpálenou pouští. Jako první navštěvujeme překrásnou Mererukovu hrobku, která pochází z doby 6. dynastie (Stará říše, cca 2345–2181 př. n. l.). Mereruk byl hlavní soudce a vezír v době vlády faraona Tetiho a také manžel faraonovy nejstarší dcery Seshseshet. Hrobka je obrovská – na ploše 1000 m2 obsahuje 32 místností vyzdobených neuvěřitelně nádhernými reliéfy a obětní síň s šesti sloupy a sochou Mereruky v životní velikosti. O několik metrů vedle je otevřený vstup do Tetiho pyramidy (původní výška 43 metrů, základna 64×64 metrů) a tak neváháme. Je to hrobka prvního faraona 6. dynastie (vládl cca 2347–2337 př. n. l.), který vystřídal faraona Venise, jehož však nebyl synem – možná zetěm. V Tetiho pyramidě se zachovala především velká část „Textů pyramid“, jimiž jsou vyzdobeny stěny, a překvapivě se zde zachoval i králův sarkofág; bohužel se mi nepodařilo pořídit uvnitř fotografii neboť oči strážců byly bdělé a fotit se zde, jako nikde, nesmí. Po prohlídce pokračujeme k velkolepému pohřebnímu komplexu faraona Džosera, zakladatele a prvního panovníka 3. dynastie, který vládl v letech 2667–2648 př. n. l. Jeho pohřební komplex o rozloze 15 ha se stupňovitou pyramidou vybudoval kolem roku 2650 př. n. l. vrchní architekt Imhotep, později prohlášený za boha. Tato pyramida je nejstarší známou kamennou stavbou na světě, která byla postavena podle architektonického projektu a Imhotepovo nové pojetí královské hrobky jako pyramidy rovněž předznamenalo další vývoj těchto staveb, které rozvíjeli i následující panovníci starověkého Egypta. Původně byla vysoká 60 metrů a měla 6 stupňů, dnes je tato babička všech lidských staveb postupně restaurována a zpevňována. Díky tomu jsme se nedostali k serdabu (stavba s otvorem, kterým na svět živých hledí kamenná Džoserova socha), kam jsme se podívali minule. Co se dalo jsme si prošli, ale protože nás trochu začíná tlačit čas a popohánět hlad, odmítáme pozvání k návštěvě hrobek z období vlády Peršanů (tzv. Perské hrobky) a odjíždíme navštívit Serapeum – pohřebiště posvátných býků Apis. Serapeum je ale bohužel uzavřené (pochopitelně v Egyptě nikdo nikdy neví proč) a tak na závěr alespoň navštěvujeme hrobku Achethotepa a Ptahhotepa. Achethotep byl vezír, soudce a dozorce pyramid a dozorce nad kněžími v době vlády faraona Džosera a Ptahhotep byl zřejmě jeho synem nebo vnukem, který zdědil i jeho tituly a část hrobky. Stěny hrobky jsou vyzdobeny nádhernými reliéfy, které zachycují různá zvířata od lvů až po domácí dobytek a drůbež sloužící jako oběť zemřelým. Nejkrásnější reliéf znázorňuje Ptahhotepa v obleku z kůže pantera, jak čichá k lahvičce s vonnou mastí nebo parfémem. Prohlídkou této dvojhrobky jsme ukončili návštěvu Sakkáry a konečně můžeme jet na oběd.

Restauraci doporučil – nebo spíše vybral – Sameh, asi sem vozí každého a má z toho zřejmě i profit. Místo, kde jsme pojedli, nebylo zrovna z nejlevnějších, a za oběd pro všechny (včetně řidiče) jsme zaplatili 280 EL (950 Kč). Ovšem bylo to něco! Hned v úvodu hrála živá muzika a ženské pekla v hliněné peci čerstvý chléb. Ten zanedlouho doputuje i na náš stůl. Po usazení jsme každý dostal gril, na kterém se na rozpálených uhlících dopékaly kousky masa a papriky a k tomu několik misek s různými kořenícími ingrediencemi a pastami. Bylo to skvělé a moc jsme si pochutnali, cenu jsme neřešili. Tohle posezení pod palmami s dobrým jídlem a pitím, se skvělou domáckou atmosférou a živou hudbou, to se prostě fakt povedlo.

Po obědě jsme popojeli jen kousek ke vstupu do archeologického areálu starověkého města Mennofer (známého spíše pod řeckým názvem Memfis), nejstaršího hlavního města státního útvaru na světě (na rozdíl od Damašku ale již zaniklého). Město založil na samotném začátku nilské delty král Meni poté, co dokončil sjednocení Horního a Dolního Egypta (cca 3000 př. n. l.) jako určitý symbol – zde spolu hraničila obě původní království. Memfis tak měla všechny předpoklady pro raketový rozvoj. Výstavba města, rozkládajícího se na naplaveninách na břehu Nilu, byla již od počátku velmi promyšlená. Meni nechal vybudovat mnoho vodních děl, Nil byl odkloněn ze svého koryta a byly vybudovány kanály, hráze a retenční nádrže, které umožňovaly regulovat tok řeky, zadržovat povodňové vlny, zlepšit splavnost řeky a zavlažovat zemědělskou půdu. Každý panovník Staré říše si v okolí Memfisu vybudoval rezidenční palác a tzv. pyramidové město a za vlády druhého panovníka 3. dynastie Džosera se Memfis oficiálně stala hlavním městem celého Egypta a v jeho centru vyrostla královská rezidence. Ve městě se i se svými rodinami usadily tisíce dělníků a řemeslníků, kteří pracovali na stavbách pyramid, takže Memfiská aglomerace se za vlády 18. dynastie táhla na ploše dlouhé téměř 18 km od Gízy až k Sakkáře. Poté, co bylo hlavní město v období Střední říše přemístěno z Memfisu do Herakleopole a posléze do Théb, začala Memfis upadat. Nicméně její sláva ještě zdaleka neupadla v zapomnění. I nadále hrála úlohu strategické pevnosti, která jí zůstala po celou dobu faraonské historie. Když v roce 332 př. n. l. vznikla Alexandrie jako nové hlavní město Egypta, nastal asi nejrychlejší pád města, přestože se v memfiském Ptahově chrámu stále nechávali korunovat i králové z ptolemaiovské dynastie. Totální zkáza přišla až v raném středověku, kdy byly zbytky starověkých budov rozebrány a použity na výstavbu nedaleké Káhiry. Dnes se v rákosím zarostlém obvodu kdysi velkoměsta nachází zbytky zdí paláců, chrámů i hradeb. A zhruba uprostřed malé muzeum (vstupné 30 EL = 100 Kč).

V muzeu je především povalená kolosální socha faraona Ramesse II. vysoká (tedy spíš dlouhá) 10 metrů a několik jeho dalších, poněkud menších soch, z období 18. dynastie se tu dochovala hezká tzv. Alabastrová sfinga vysoká 8 metrů a vážící 80 tun a pak je tam i několik travertinových lůžek, na kterých byli mumifikováni posvátní býci Apisové. Muzeum jsme si poměrně rychle prohlédli, pokochali se pohledem na sličnou tvář faraona a spěchali za Samehem do nedaleké čajovny. Tam jsme si dali čaj (kupodivu ho za nás zaplatil) a podívali se na ruční výrobu tradičního papyru. Den se pomalu přehoupl do své závěrečné části a tak musíme pokračovat v cestě na poslední místo, které chceme navštívit. Tím jsou pyramidy v Dahšúru.

Dahšúr je další královské pohřebiště, nejjižnější, kam se během tohoto výletu podíváme. Dochovalo se zde pět starých pyramid (z původních 11) a shodu okolností, dvě z nich patří k nejzachovalejších v Egyptě. Nevím čím to je, že sem již turisté nedojedou, protože jako před několika lety jsme zde zase sami. Další pozitivum je i v tom, že tady nejsou žádní otravové, velbloudáři, ani neodbytní prodejci suvenýrů. Není zde nic než poušť a jejich veličenstva pyramidy. Je třeba taky hned dodat, bez taxi se sem nedá v podstatě dostat. Od pokladny na konci oázy (vstupné 30 EL = 100 Kč) je to k Červené pyramidě ještě asi 3 kilometry po pouštní silnici (dost hrozná představa to jít pěšky) a Lomená pyramida je ještě o další 2 km dál. Nám je ale vzhledem k pokročilému času jasné, že víc než Červenou pyramidu dnes již navštívit nestihneme. Obě zmíněné pyramidy tvoří vývojové spojení mezi stupňovitou pyramidou v Sakkáře a pyramidami v Gíze, které jsme již navštívili. Postavit je nechal zakladatel 4. dynastie faraon Snofru (otec faraona Chufua = Chepse, vládl v letech 2613 – 2588 př. n. l.) a historikům tak zanechal hádanku, proč si dal postavit dvě pyramidy na jednom místě. A není to jediná záhada – protože Snofru postavil ještě jednu pyramidu v Majdunu, čímž se stal největším stavitelem pyramid. My teď ale přijíždíme na pyramidové pole a alespoň pohledem hladíme nedalekou Lomenou pyramidu která je určitě jednou z nejzajímavějších pyramid nejen pro svůj neobvyklý tvar, ale také proto, že její vápencové obložení zůstalo převážně zachováno. Paradoxně díky svému tvaru tak unikla osudu všech ostatních pyramid, ze kterých bylo obložení v průběhu věků uloupeno. Její výsledný tvar byl dán tím, že začala v průběhu stavby jevit známky nestability, proto se stavitelé rozhodli odlehčit ji změnou úklonu stran. Tato pyramida totiž byla stavěna jako první nestupňovitá pyramida na světě a proto jim zřejmě chyběli zkušenosti. Základna měří 188×188 metrů a konečná výška činí 104 metry (čtvrtá nejvyšší)- kdyby však byla dostavěna v původně plánovaném sklonu, měřila by 128,5 metrů. Panovník Snofru byl nakonec zde pohřben, pyramida ale není přístupná veřejnosti. My také proto zastavujeme u grandiózní Červené pyramidy, která je třetí největší egyptskou pyramidou s výškou 105 metrů a základnou 220×220 metrů. Poučeni při stavbě Lomené pyramidy, vystavěli ji již stavitelé zcela pravidelně pod úhlem 43° (jako horní část Lomené pyramidy), je tedy nejstarší dokonalou „pravou pyramidou“ světa. Její název pochází od barvy vápence, ze kterého je postavena a je jen škoda, že nikdy nesloužila jako hrobka (Snofru se nechal pohřbít do vedlejší Lomené pyramidy). Pyramida je ale přístupná a její návštěva je určitě jedním z největších zážitků v Egyptě. Nejprve jsme vystoupali po severní stěně ke vchodu ve výšce 30 metrů nad zemí a tady jsme od strážce vyfasovali malou baterku. Jenom s ní jsme se spustili do 62 metrů dlouhé temné sestupné chodby, vysoké jen 91 cm a široké 1,23 metru, klesající pod úhlem 27°. Cesta v podstatě v podřepu, kdy není nic vidět je opravdovým dobrodružstvím do nitra pyramidy. Chodba ústí do zcela temné první komory s klenutým stropem vysokým 12,5 metru a nízkým průchodem, kterým pokračujeme do druhé komory se zhruba stejnými rozměry, kde bylo světlo. Tady je vestavěné dřevěné schodiště, po kterém stoupáme k průchodu do pohřební komory ve výšce 10 metrů. Stejně jako předchozí dvě komory, i ta pohřební má klenutý strop a ten pocit z nitra pyramidy se nedá popsat. Když jsme si to dost užili, stejnou cestou se vracíme zpět.

Byli jsme zde posledními návštěvníky, za námi strážce zamkl mříž a dnes má již tato stará dáma od turistů pokoj. Ještě se trochu projdeme okolím pyramidy, pohladíme si služebního policejního velblouda Antonia a vracíme se do Káhiry. Cestou Sameh zastavil (nedal si říct) v jedné továrně na koberce, asi byl domluvený s majitelem na provizi. Jenže my žádný koberec koupit nechceme, byť se obchodník snažil ze všech sil. Rozbaloval před námi jeden krásnější koberec za druhým, ale nás neudolal – byť věřím tomu, že krása jeho výrobků nakonec často učiní své a turisté otevřou šrajtofli. Po půlhodinové pauze už míříme přímo k hotelu, kam přijíždíme v 18:30 hodin. Jo, to byl dlouhý den a viděli jsme opravdu nádherná místa. S chutí jsme si je zopakovali, některé věci lze prostě vidět vícekrát.

Po návratu na hotel ještě uděláme malou službičku majiteli a v duty free shopu mu nakupujeme na naše pasy (ovšem za jeho peníze) alkohol – jo jo, to je to zakázané ovoce. Pro nás to nebyl žádný problém, a vynesla nám ta službička jednu noc na hotelu zadarmo. A on ať si to srovná se svým svědomím a vírou. Do toho nám nic není. Tak tedy skončil náš druhý den v Egyptě a zítra nás čeká den ve městě. Vydáme se do islámské Káhiry a na bazar.

pokračování – DEN TŘETÍ - MĚSTO NA NILU