Ještě jeden den nám zbyl v Hamadánu. Ten jsme plánovali využít
k výletu do 80 kilometrů vzdálené vesnice Alí Sadr. Tam by totiž měly
být hezké jeskyně, takže i tuto podzemní tvář Íránu chceme poznat.
Ráno nás probudil v 5:00 hodin nezvykle neodbytný hlas azána (je totiž
„neděle“ alias pátek) z minaretu přes ulici, ale když skončil, ještě
jsme usnuli. Po snídani jedeme na stanoviště minibusů, kde náš výlet
začal. Cesta minibusem ze stanoviště v centru Hamadánu trvala do vesničky
Alí Sadr (konečná stanice) necelé dvě hodiny a byla sama o sobě dost
zajímavá. Projížděli jsme poměrně vysoké pohoří a průsmyky ve výšce
nad 2000 metrů nad mořem. Škoda, že jsme se nemohli zastavit v některé
z opevněných vesnic po cestě. Kromě pevností, připomínající kazby
v Maroku, se k hliněným hradbám krčily hliněné domy s velkými
verandami pod střechami na vysokých kůlech. Bylo to zajímavé a s ničím,
co jsme zatím v Íránu viděli, nesrovnatelné. Jestli ještě někdy do
Hamadánu zavítáme, uděláme si do těchto vesnic speciální výlet. Řidič
minibusu pochopil, že chceme navštívit jeskyně a tak, když všichni
spolucestující vystoupili v centru obce, nás odvezl až k pokladně, která
je asi 1,5 km za vsí. Jelikož byl pátek, obávali jsme se v jeskyních
velkého návalu turistů, ale nakonec tomu tak nebylo, přeci jenom je již po
sezóně (bylo i poměrně chladno). Velkým překvapením pro nás bylo velmi
vysoké vstupné 150 000 IRL (= cca 310 Kč) na osobu. Oproti vstupům do
všech památek (maximálně 5 000 IRL = cca 12 Kč s výjimkou Zahrady
pozemského ráje v Šírázu 40 000 IRL = cca 85 Kč) to byla docela darda
a suverénně nejvyšší jednorázová platba za celou cestu. Ovšem
návštěva jeskyní stojí i za tyto náklady.
Jeskyně u vesnice Alí Sadr (qár-e Alí Sadr) jsou asi nejvýznamnějším
krasovým útvarem v Íránu. Leží asi 80 kilometrů severně od Hamadánu a
dnes patří k oblíbeným výletním místům, kam se sjíždějí celé
rodiny piknikovat. Jeskyně byly objeveny již před 300 lety obyvateli
z vesnice, ale až 28. 9. 1963 byly poprvé prozkoumány horolezci
z Hamadánu. Následujících 10 let probíhal speleologický průzkum, během
kterého bylo objeveno přes 21 kilometrů chodeb. V roce 1973 byl upraven
vstupní prostor jeskyní a v roce 1975 byly jeskyně zpřístupněny
veřejnosti. Unikátní je ohromné podzemní jezero, které činí z těchto
jeskyní jedny z největších vodních jeskyní světa. Při prohlídce
turisté absolvují 3 kilometry chůze po souši a 4 kilometry plavby
v člunu. Voda v jezeře má neutrální Ph, je hluboká až 14 metrů a má
konstantní teplotu 12 °C. Vzduch má po celý rok příjemných 16 °C. Při
plavbě na člunech tažených šlapadly (každý „lodivod“ musí denně
ušlapat vzdálenost 2 kilometrů 12×) lze obdivovat nesčetná zákoutí
zrcadlící se ve vodní hladině a velkolepou, nádherně nasvícenou
krápníkovou výzdobu. Z „vodních dómů“ je asi nejhezčí Dóm svobody
s výškou 36 metrů a s hloubkou vody 8 metrů. Na jeho stěnách je
unikátní útvar v podobě 9 metrů dlouhého kamenného krokodýla. Na
„suché“ části prohlídky zaujme především Velký dóm s výškou
40 metrů, jehož stěny zdobí unikátní aragonitová výzdoba. Uprostřed
dómu se tyčí ohromný stalaktit vysoký 8 metrů, jehož stáří je asi
4 miliony let. Stáří místních vápenců činí 136 – 190 miliónů let
a pochází z období 2. jury. Jeskyně jsou otevřeny celoročně a během
letní sezóny je ve špičce navštíví až 8 000 lidí denně (dle tvrzení
ředitele jeskyní). Prohlídka trvá 2,5 hodiny.
Jelikož jsme byli jedinými cizinci široko daleko, a navíc jsme žádali
o povolení natáčet v jeskyních (pro plánovanou reportáž do pořadu
Objektiv v České televizi), věnoval se nám na celou prohlídku osobně
ředitel těchto jeskyní, pan Gol Ali Zahedy. Chudáka, vyrušili ho asi od
svátečního oběda, protože přišel kvůli nám z domova (byl pátek = pro
muslimy neděle). Jeho přítomnost měla mnoho výhod. Měli jsme soukromou
prohlídku s velmi zasvěceným výkladem a také soukromou lodičku na plavbu
po podzemním jezeře. Pan ředitel nám také nabídl, zda si chceme zkusit
šlapat a vyzkoušet tak práci lodivodů. Honza se k tomu hrdě přihlásil a
pak ho ještě týden bolely nohy… Říkal, že je to pěkná fuška a že
fakt nechápe, jak to zvládnou 12× za den. Navíc on byl jako druhý
šlapající, takže naši loďku „odšlapali“ ve dvou, což normálně veze
jen jeden. Na internetu jsem četl několik názorů na prohlídku této
jeskyně a většinou nebyly dost povzbudivé. Tak s tím naprosto nemůžeme
souhlasit. Nám se prohlídka líbila moc, nepřipadala nám kýčovitá
(i u nás se přeci běžně využívá barevného nasvícení krápníkové
výzdoby) a líbila se nám i podzemní restaurace, kam nás pan ředitel
pozval na čaj (dle názoru některých cestovatelů jak podzemní Mc
Donald – což nechápeme, je to obyčejná skalní restaurace, nic
výstředního).
Po prohlídce jeskyní, která nám s natáčením trvala skoro 3 hodiny,
se loučíme s panem ředitelem a jdeme se naobědvat do nedaleké restaurace.
Skvěle jsme se najedli a zase jsme byli terčem zájmu, neustále po nás
pokukovaly holky od vedlejšího stolu. Přes zaprášenou vesnici Alí Sadr
musíme jít ke stanovišti minibusů na jejím okraji, a cestou odháníme
celá hejna hus a slepic, které nám běhají pod nohami. Žádný minibus
není v dohledu a ani nikdo, kdo by věděl, kdy nějaký pojede. Proto nám
jeden chlápek s prastarým Pejkanem nabídl, že nás odveze do sousední
vesnice Gol Tapeh, odkud se prý určitě do Hamadánu
dostasneme snáz. V této vesnici jsem si již při cestě k jeskyním všiml
opevněné „kazby“ (nevím, jak se to v Íránu nazývá), ale podívat
jsme se tam nestihli. Na návsi totiž stály dva prázdné minibusy a jeden
taxík. Řidiči minibusů svorně tvrdili, že dnes již do Hamadánu nic
nepojede, jenom taxík (a posunky se domlouvali s taxikářem, že se s nimi
šábne o ryto, když pojedeme). Tvářili jsme se dost znechuceně nad touto
jejich průhlednou lží a vyčkávali jsme (byť trochu nervozní), až
přijdou nějací místní. Již jsme totiž vypozorovali, že minibusy nejezdí
podle jízdního řádu, ale jakmile se zaplní. Řidič taxíku mezi tím
dělal všemožné kousky, abychom jeli s ním, ale neuspěl. Asi v 15:30
hodin se jeden minibus zaplnil a vyrazil k Hamadánu, krajinou zalitou zlatavou
barvou pozdního odpoledne. Do cíle jsme dorazili těsně před setměním
v 17:00 hodin s dobrým pocitem moc pěkného výletu.
pokračování – ZÁPADNÍ ÁZERBAJDŽÁN A TAKÁB