CESTYAPAMATKY.CZ

Zoroastrismus (též zarathuštrismus) je monoteistická náboženská soustava, vytvořená prorokem Zarathruštou. Doba jeho vzniku je sporná, stejně jako je sporné, kdy žil historický Zarathuštra. Ještě donedávna sa předpokládalo, že se to bylo kolem roku 600 př. n. l. na území střední Asie, ale nejnovější vědecký rozbor nejstarších posvátných textů ukazuje, že počátky nauky sahají až do druhého tisíciletí př. n. l., což činí ze zoroastrismu jedno z nejstarších monoteistických náboženství světa (hlásající víru v jediného všemohoucího a neviditelného Boha). Zoroastrismus byl v Íránu státním náboženstvím v období Sásánovské říše. Jeho vliv dosahoval až ke Středozemnímu moři, odkud byl později vytlačován křesťanstvím, stejně jako buddhismem na východě, než islám vytlačil z tohoto prostoru všechna tři náboženství. Dnes najdeme menší komunity v Jazdu, Šírázu, Kermánu, Teheránu a Esfahánu a v některých městech Pákistánu a Indie (např. v Bombaji žijí tzv. Pársí, což jsou vyznavači zoroastrismu, potomci těch, kteří uprchli v 10. století před islámem z Íránu). Celkový počet stoupenců tohoto náboženství se odhaduje na 150 až 160 000, z toho necelých 30 000 jich je v samotném Jazdu a okolí. Ze zákona musí být jeden zoroastrijec zastoupen i v íránském parlamentu.

Hlavním náboženským dílem zoroastrijců je kniha Avesta, předávaná nejprve ústně a sebrána a zapsána až v období vlády Sásánovců (Avesta je tak nejstarší persky psanou knihou). Zarathuštra postavil svět na protikladech a věčném konfliktu – za nejvyššího boha dobra ustanovil Ahura-Mazdu, proti kterému němu stál jeho protivník Ahriman. Celý svět se podle zoroastrismu vyvíjí jako konflikt protikladů – dobra a zla, pravdy a lži, kdy však nakonec zvítězí dobro.

Pro náboženské obřady byli povoláni mágové, původně příslušníci jednoho kmene v severozápadním Iránu. Z mágů pocházeli údajně i tři králové, kteří se vydali do Betléma, aby spatřili narození Ježíše. Zoroastrici uctívají tři živly – vodu, půdu a oheň, který je nejdůležitější. Posvátné ohně hořely po celé Persii a tři nejdůležitější – oheň kněží (Atur Farnbog), oheň pastevců (Atur Barzén Mihr) a Královský oheň (Atur Gušnap) v Tacht-e Solejmán na severozápadě země. Oheň je také symbolem Ahura-Mazdy a nesmí být proto znečištěn. Na oheň se smí přikládat jen vzácné, čisté a suché dřevo a kněží, kteří jej udržují, nosí přes obličej roušky, aby oheň neznečistili ani svým dechem. Proto se mrtví nesměli ani spalovat (znečištění ohně a vzduchu), ani pohřbívat do země (znečištění půdy) a k pohřbům sloužily tzv. Věže mlčení.

pokračování – PERLA ISLÁMSKÉ ARCHITEKTURY ESFAHÁN