CESTYAPAMATKY.CZ

Když jsme ráno přijeli na letiště v Praze, počasí nebylo nic moc a tak jsme si říkali, jak asi bude v Irsku… To jsme netušili, že parádně. Dalším překvapením bylo to, že jsme poprvé vyzkoušeli let ve zbrusu novém Airbusu A – 321 pro 215 cestujících. Naše letadlo ČSA je na snímku vpravo. Určitě byla cesta mnohem pohodlnější a komfortnější než Boeingem 737, kterým jsme zatím dosud cestovali. Let z Prahy do Dablinu trval 1 hodinu a 50 minut, takže než jsme vypili kafe a přečetli noviny, pod námi se zazelenaly nekonečné irské pláně omývané modrým mořem…

MALAHIDE CASTLE (Mullach Ide)

Po velmi rychlém odbavení a vyzvednutí zavazadel jsme si nastoupili před letištní halou do autobusu a vyrazili na první výlet a seznámení s Irskem. Jelikož jsme měli velmi příjemnou (česky mluvící) průvodkyni, během cesty jsme se dozvěděli základní informace o Irsku. Třeba to, že je rozlohou velké asi jako Česká republika, ale má jen 4 miliony obyvatel. Naše první zastávka byla u zámku Malahide Castle, který leží uprostřed nádherného parku asi 30 kilometrů severně od Dablinu. Na místě dnešního zámku založil první hrad Richard Talbot již v roce 1185 a tato rodina zde žila až do roku 1973, kdy ho prodala obci. V 2. pol. 18. století byl hrad přestavěn na barokní zámek (z té doby se dochovaly některé interiéry) a v 19. století byl upraven romanticky do dnešní podoby. Prohlídka zámku byla hezká a navíc s naší průvodkyní (takže žádný problém s jazykem). Po prohlídce jsme autobusem pokračovali podél pobřeží Irského moře přes letovisko Portmarnock na polostrov Howth se stejnojmenným městem. Tady jsme se prošli po přístavu, podívali na rybí trh a také viděli tuleně, kteří sem pravidelně připlouvají, protože rybáři odhazují do moře zbytky z ryb, což je pro ně velmi pohodlný zdroj obživy. Když jsme si všechno prohlédli, následoval návrat do Dublinu s okružní prohlídkou města a ubytováním na velmi pěkném hotelu Ballymun Plaza, čímž byl ukončen náš první den.

HOWTH

Druhý den jsme se vydali s Petrem a Janou na výlet do jižního Irska, do hrabství Tipperary. Ráno jsme si museli sice trochu přivstat, abychom stihli náš vlak, ale zase tak strašné to nebylo. Již dopředu jsme si koupili jednodenní jízdenky na MHD v Dublinu „Dublin Rambler“ za 3,5 EUR (98 Kč), které platí na neomezený počet jízd za den. Vzhledem k tomu, že jednorázová jízdenka stojí 3 EUR, je to cena víc než výhodná. Autobusem a tramvají jsme za 40 minut dojeli na nádraží Dublin – Heuston, odkud odjíždí vlaky na jih. Náš rychlík s odjezdem 8:00 byl již přistaven na 6 koleji a přesně včas z Dublinu odjel. Jízdenka do Thurles (160 km od Dublinu), kam míříme, stojí 36 EUR nebo 40 EUR zpáteční. Výhodnost zpáteční slevy je tedy nepřehlédnutelná. Seznámení s vlaky v Irsku nebylo nepříjemné – jednotka byla ne sice nejmodernější, ale čistá a příjemně barevně sladěná. Naše jízda spojem mířícím do přístavního města Cork se průběžně zaznamenávala na světelné tabuli s železníční mapou, takže každý mohl sledovat průběh cesty a kde se právě vlak nachází. Oproti našim zvyklostem byl rozdíl v tom, že kontrola jízdenek probíhala již při příchodu k vlaku (ten byl tedy ostře usměrňován a nastupovalo se jak do autobusu), průvodčí pak již v průběhu jízdy nepřišel.

THURLES (Durlas)

V 9:19 hod. přijíždíme do Thurles (byla to první zastávka vlaku) a jdeme si tohle milé městečko na řece Dris prohlédnout, protože máme dost času do odjezdu autobusu k cíli dnešní cesty. Město je středověkého založení, z této doby se dochovala jedna obranná věž u mostu přes řeku a na druhé straně města (blíž nádraží) malý hrad (vlastně jen opevněná věž).

Denně v 10:50 hod. odjíždí od vlakového nádraží v Thurles jediný autobus (7,10 EUR za zpáteční jízdenku) do městečka Cashel (Caisl Al), které leží asi 25 kilometrů daleko. Cashel je i cílem naší cesty. Tedy zejména místní hrad a zříceniny opatství pod hradem; vstup do hradu byl 5 EUR, do opatství zdarma.

ROCK OF CASHEL (Carraig Phádraig)

Pevnost na skále byla vystavěna v 5. století, kdy zde sídlili munsterští králové, jejichž říše zabírala převážnou část jižního Irska. Nejvýznamnějším králem této epochy byl Brú Ború. V roce 1101 předali Cashel církvi a jako náboženský symbol vzkvétal do roku 1647, kdy útok Cromwellových vojsk vyvrcholil krvavým masakrem jeho 3000 obyvatel. Na konci 18. století byl hrad opuštěn. Mezi nejvýznamnější pozoruhodnosti hradu patří kříž sv. Patrika, který Cashel navštívil v roce 450. Dnes poničená socha u kříže prý zpodobňuje tohoto světce. Nejstaršími dochovanými stavbami z 12. století je válcová věž vysoká 28 metrů a Cormacova kaple s jedinečnou románskou sochařskou a ornamentální výzdobou. Gotická katedrála pochází ze 13. století a přesto, že je ve zříceninách, působí neobyčejným dojmem. Nad křížením lodí byla vztyčena mohutná hranolová věž. Přímo ve městečku pod hradem jsou zříceniny dominikánského kláštera z roku 1243. Kostel zdobí pěkný západní vchod z roku 1480, mohutná věž a lomená gotická okna z roku 1540. Na náměstí je pak věž dalšího gotického hrádku, dnes přestavěná na hotel, a kousek pod náměstím bývalé biskupství ve stylu doby královny Alžběty I.

Na louce pod hradem, asi 2 kilometry od města, jsou zříceniny benediktinského opatství Hore Abbey z roku 1272, které bylo přestavěno v 15. století. Spolu s hradem tvoří nádherně se doplňující panorama. Kolem se pásly ovce a krávy, tedy absolutní idylka… Bohužel ale ty poasoucí se krávy byli také býci a tak divně po nás koukali, že jeden nevěděl co mají za lubem. Pro jistotu jsme je označili za „útočné býky“ a obloukem se jim radši vyhnuli.

Po prohlídce všech pamětihodností jsme takoví uchození usedli na zahrádku místní restaurace a dali si jednoho černého Guinnesse. Tady stála pinta (cca 0,4 l) 3,70 EURO. V 16:50 hod. jsme odjeli z Cashelu autobusem (zase bohužel jediný spoj) zpět k nádraží v Thurles, odkud jedeme v 18:22 vlakem zpět do Dublinu. Nazpět jsme přijeli ve 20:00 hodin, naplněni mnoha nezapomenutel­nými dojmy.

DUBLIN (Baile Átha Cliath)

Ačkoliv jsme měli o Dublinu jakýs takýs přehled z prvního dne našeho pobytu, kdy jsme absolvovali okružní jízdu autobusem, úplně jsme si ho vychutnali až poslední, třetí den, který jsme hlavnímu městu Irska celý věnovali. Především jsme se dnes skvěle vyspali a výborně nasnídali v hotelové restauraci. Koupili jsme si zase jízdenku „Dublin Rambler“ a vyrazlili do ulic. Ještě bych se rád zmínil, že v recepci byla zaměstnána mladá Polka, takže nám to hodně usnadňovalo komunikaci. To jsme ještě netušili, že na Poláky narazíme na každém kroku. Je jich tu prý na práci nejvíce ze všech cizinců.

S prohlídkou města jsme začali na O´Connell Street, která je hlavní a nejrušnější dublinskou tepnou. Stojí na ní 120 metrů vysoký The Spire of Dublin (Dublinský stožár) z nerezové oceli. Akorát se zde ale schylovalo k nějaké vojenské přehlídce a tak tu bylo moře lidu a spousta policajtů. Přes most O´ Connell bridge, který od roku 1882 překračuje řeku Liffey, jsme došli na náměstí před univerzitou. Tam stojí zajímavá budova Bank of Ireland, postavená původně roku 1729 jako irský parlament. Zajímavostí je to, že budova nemá okna ani komíny, neboť od jejich počtu se tehdy platily daně. Tehdy se tedy umělo šetřit na nejvyšší úrovni. O pár metrů stranou stojí socha pouliční prodavačky Molly Malone (socha je z roku 1988 od Jeanna Rinharta), která se stala jakýmsi maskotem města.

Kousek od Molly je vchod do areálu univerzity Trinity College (kolej svaté Trojice). Tu založila v roce 1592 královna Alžběta I. jako protrestantskou školu a katolíky zde ke studiu začali přijímat až v roce 1970. Mezi její absolventy patří např. Jonathan Swift, Oscar Wild nebo Samuel Beckett. Ústřednímu nádvoří vévodí 30 metrů vysoká zvonice (1853) a stará knihovna (1732) s Dlouhou síní o délce 64 metry, kde je přes 200 000 histo­rických textů. Musím říci, že prohlídka knihovny byla velkolepá a to zejména v klenotnici, kde jsou vystaveny vzácné iluminované rukopisy jedněch z nejstarších dochovaných knih, Evangeliář z Kellsu a Evangeliář z Durrow, oba z 2. pol. 7. století. Po prohlídce jdeme po pěší zóně na Grafton street k parku St. Stephen´s green, který byl založen již v roce 1663. Jelikož bylo nádherné počasí, mnoho lidí bylo jak v ulicích, tak na zelené trávě v parku. O pár ulic vedle jsme nalezli Dublin Castle (Dublinský hrad), který byl od svého založení v roce 1204 do roku 1920 symbolem britské nadvlády. Z původního anglonormanského hradu krále Jana Bezzemka se dochovala pouze věž Record Tower, neboť v 17. století hrad zničil požár. Dnešní podobu mu vtiskly přestavby v 18. a 19. století a tak není na pohled až zase tak moc atraktivní. Za poměrně vysoké vstupné 8 EUR si je možno prohlédnout luxusní rezidenční prostory irských místokrálů, které jmenovali Britové. Nejhezčí je trůnní sál s trůnem z roku 1740.

Hned v sousedství hradu stojí Christ Church Cathedral (katedrála Kristova kostela) založená na místě dřevěné vikingské svatyně v roce 1172. Katedrálu nechal vystavět dobyvatel Dublinu Strongbow a arcibiskup Lawrence O´Toole. Katedrála byla přestavěna v roce 1541 králem Jindřichem VII. a do dnešní podoby byla upravena po roce 1871, kdy zahájili jeji důkladnou opravu. Po Patrik street je to asi 5 minut chůze k největšímu kostelu v Irsku – St. Patrick´s Cat­hedral (katedrála sv. Patrika). Podle pověsti stojí na místě studny, kde sv. Patrik křtil kolem roku 450 pohany. Kostel nechal postavit v roce 1192 arcibiskup John Comyn na místě starší dřevěné stavby. Dnešní podoba kostela pochází z let 1254 – 70, kdy byl rozšířen; je dlouhý 91 metrů, věž je vysoká 43 metry. Po roce 1860 byla podniknuta velká obnova, kterou financoval Benjamin Guinness. S tímto jménem se nejenom v Dublinu, ale v celém Irsku, setká člověk na každém kroku. Je to totiž jméno národního irského piva – Guinness. Prohlídku zdejšího pivovaru jsme si v Guinness Storehouse také nemohli nechat ujít. Pivo se zde vaří od roku 1759 a dnes je to jeden z nejznámějších evropských pivovarů. Guinness je černé pivo typu stout, pověstné svou charakteristickou sladovou chutí a jemnou krémovou pěnou, ale černé Krušovice jsou rozhodně lepší. Jelikož zde ale čepovali pouze Guinnesse, dali jsme si ho ještě jednou ve vyhlídkové pivovarské restauraci, odkud se dal přehlédnout nejen areál pivovaru (26 ha), ale celý Dublin.

Než jsme odjeli na letiště, ještě jsme zavítali do velmi rázovité Gregoriánské čtvrti z poloviny 19. století. Ta se vyznačuje především cihlovými domy s orinálními barevnými vchody do domů. Prošli jsme několik uliček a v restauraci Foleys na ulici Merrion Row jsme si dali k pozdnímu obědu typická irská jídla. Roman pečeného krocana a Honza Fish & chips. Je třeba říct, že takové jídlo vyjde na 14 Euro. No a tím jsme vyčerpali veškerý čas v Dublinu i v Irsku, a zahájili přesun zpět k domuvu. Ve 20:20 hodin místního času jsme odletěli z dablinského letiště a jak se ten milý ostrov vzdaloval za okny našeho letadla, tak jsme si říkali, že se asi ještě do Irska vrátíme a trochu víc se po něm porozhlédneme. Tato návštěva by se tedy považovat za takový malý předkrm.