CESTYAPAMATKY.CZ

Ve starověku se označení Apulie používalo pouze pro dnešní poloostrov Gargano, ale na významu i územním rozšíření začala nabývat, když v roce 270 př. n. l. dobyli území Římané. Tehdy se stala spolu s Kalábrií nejdůležitějším spojovacím článkem v obchodních stycích Římské říše s Orientem, čemuž napomáhala i nově vybudovaná silnice Via Appia z Říma do Brindisi. Po pádu Římské říše byla Apulie součástí panství východních Gótů, potom Byzance a od roku 568 Langobardů. V roce 1141 dobyl území Robert Guiscard pro Normanskou říši a nechal si ho od papeže Mikuláše II. darovat jako léno. Největší rozkvět zažila Apulie spojená s Neapolským královstvím a Sicílií ve 12. a 13. století za vlády Hohenštajnů, zejména pak Fridricha II. Štaufského. Fridrich miloval Apulii více, než kteroukoliv jinou zemi své mohutné říše a často zde pobýval. Tomu odpovídal i nebývalý stavitelský ruch, díky kterému můžeme právě zde obdivovat ty nejkrásnější středověké památky jižní Itálie. Samostatnost Apulie ukončil v roce 1860 Giuseppe Garibaldi, neboť ji trvale připojil ke sjednocenému Italskému království.

BARLETTA

Barletta leží v hezké poloze na břehu Jaderského moře, kde se můžete ubytovat (penzion v centru, cena 18 euro za lůžko v dvoulůžkovém pokoji se sociálním příslušenstvím a balkónem s výhledem na moře) a koupat se na městských plážích. Město je dobrým východiskem na výlet na Castel del Monte, do měst Trani a Andria nebo k archeologickým vykopávkám Canne della Bataglia.

V Barlettě stojí za prohlídku normanská pevnost Castello postavená ve 13. století Fridrichem II. Štaufským, katedrála Santa Maria Maggiore postavená v normansko-apuliském stylu v letech 1150 – 1267 a pak zejména slavný kolos z Barletty, což je 5,11 metrů vysoká pozdně antická bronzová socha (ze 4. st. n. l.) představující východořímského císaře Valentina I. Jedná se o nejvýznamější antickou sochu těchto proporcí. Do města se socha dostala ve 13. století, kdy ji Benátčané vezli z Konstantinopole do Itálie a jejich loď ztroskotala u pobřeží Barletty. Při procházkách městem lze narazit mimo několika kostelů i na mnoho nádherných středověkých paláců, nejkrásnější je palác Marra s balkónem z roku 1585.

CASTEL DEL MONTE

Hrad Castel del Monte se také nazývá „koruna Apulie“. Na hoře vysoké 540 metrů nad mořem ho v severní části pohoří Murge nechal v letech 1233 – 1249 vystavět Fridrich II. Štaufský. Každého, kdo na Castel del Monte zavítá, ohromí jeho neskutečná elegance a prosté formy, díky jímž byl v roce 1996 zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO; hrad má totiž osmiboký půdorys s osmi osmibokými věžemi v každém nároží. Stavba vám také může oživit vzpomínku na film Jméno růže, pro který vytvořil jedinečné kulisy při filmovém ztvárnění románu Umberta Ecca.

Pokud budete cestovat do Apulie jinak, než autem, na Castel del Monte odjíždí každou hodinu dopoledne městský autobus od nádraží ve městě Andria, kam se dostanete za 10 minut jízdy vlakem z Barletty. Vstupné bylo 3 eura (2005).

TRANI

Mezi Barletou a Bari leží přístavní městečko Trani s katedrálou San Nikola il Pelegrino, kterou nemůžete cestou Apulií vynechat. Říká se totiž, že kdo neviděl katedrálu v Trani, neseznámil se s Apulií. Opravdu, vynechat tento osamělý, na konci přístavu se vzpínající dóm, jehož stavba započala v roce 1097, prostě nejde. Ve svých velkorysých proporcích a prosté eleganci nemá srovnání s žádnou jinou církevní stavbou, neboť reprezentuje vrchol románského stavitelství normanského období v Apulii. Založení kostela je opředeno pikantní fraškou – u zrodu totiž byla závist místních měšťanů: sousední Bari, od roku 1087 majitel vzácných ostatků sv. Mikuláše a tedy i cíl nesčetných poutníků, muselo být překonáno. Bylo především nutno vyřešit problém – kde sebrat světce. Pomohla tomu náhoda, když v roce 1094 přišel do města řecký poutník Nikolas, jinak duševně pomatený kazatel, který se náhle skácel k zemi, při příchodu do města. Aniž by se stal nějaký prokazatelný zázrak, papež Nikolase v tichosti svatořečil již za dva roky a patron města, i nový svatý, byl na světě. Pak se tedy mohlo konečně začit se stavbou chrámu, který měl konkurovat Bari. Jednou z největších vzácností uchovávaných v katedrále jsou bronzové dveře, které v letech 1180 – 90 vytvořil nejnadanější sochař své doby – Barisanus z Trani. V sousedství katedrály je hrad Castello Svevo, který v roce 1233 nechal vystavět Fridrich II. Štaufský.

BARI

Bari je nejen známý přístav, ale i hlavní město regionu. I zde se můžete ubytovat v některém z penzionů nedaleko nádraží, my jsme například za noc v podobném pokoji jako v Barlettě zaplatili 20 euro. Kromě úžasných památek v samotném městě se pro Vás stane Bari východiskem k dalším významným památkám Apulie

Antické město Barium, které stálo na tomto místě, nebylo nijak významné a byzanticům sloužilo pouze jako vstupní bod do Itálie. Rozvoj města nastal až po roce 1071, kdy ho dobyl normandský kníže Robert Guiscard. Uprostřed starého města se zvedá katedrála San Sabino (1170 – 78) se vzácnými zbytky normanské ornamentální výzdoby (viz fotografie), nedaleko od něho je kostel San Nikola, s jehož stavbou bylo započato v roce 1087, a který patří k nejkrásnějším stavbám románského slohu v Apulii. V západní části starého města je pevnost, původně byzantsko-normanská stavba, kterou dal v roce 1233 císař Fridrich II. Štaufský přestavět. V 16. století ji Bona Sforza dala zařídit jako palác a později sloužila jako věznice (dnes muzeum).

GRAVINA IN PUGLIA

Název města v překladu znamená „strž“ nebo „rokle“. A od názvu se dá i odtušit, co tam uvidíte, protože město je doslova přilepeno na stěny hluboké skalní rokle. I když je historie Graviny velmi stará, osídlení zde bez přerušení probíhá od doby bronzové, největší rozkvět zažilo město za Římské říše, kdy byla důležitou zastávkou na známé silnici Via Appia. Hlavní pozoruhodností tohoto, dnes zapomenutého a chudého městečka, jsou skalní kostely a prehistorická, středověká i novověká jeskynní obydlí, ve kterých lidé bydleli ještě v roce 1950. Určitě navštivte kostel sv. Michala, což je v pískovci vytesaná pětilodní bazilika, a jeskynní kryptu kostela San Vito Vecchio. Jedná se o památky z 10. století s dochovanými fragmenty byzantských fresek. Na druhé straně rokle si můžete prohlédnout archeologické vykopávky z římského období a volně přístupná jeskynní obydlí.

Za hodinu a půl jízdy (55 km) se můžete po úzkorozchodné železnici (s rozchodem 1 metr) dostat do Graviny z Bari, pokud si budete chtít cestu zpříjemnit jízdou vlakem.

ALBEROBELLO

V tomto roztomilém městečku se můžete seznámit s největší pozoruhodností Apulie – domky zvanými „trulli“, které nemají srovnání s žádnými jinými stavbami nikde na světě. Tyto malé kruhové kamenné stavby, které jsou často spolu vzájemně propojené, ukončuje kuželová střecha z volně se překrývajících kamenů. Název trulli pochází z řeckého slova trullos (kupole) a naznačuje tedy možnou spojitost s hrobkami mykénských králů. V samotném Alberobellu je 1070 trulli soustředěných do dvou kompaktních oblastí. Nejstarší dochovaný trulli je datován rokem 1559 (Casa D´ Amore), většina však pochází z 18. a 19. století. To, že se jedná opravdu o unikátní památku lidského kulturního dědictví, dokazuje i zápis na seznam světových památek UNESCO v roce 1996.

VALLE D ITRIA

Pokud budete mít více času, můžete se v Alberobellu ubytovat (třeba v jednom z trulli upraveném na penzion), půjčit si kolo a vydat se na nenáročnou cyklistickou projížďku údolím Itria z Alberobella přes Locorotondo do města Martina Franca a zpět. Ujedete něco přes 30 kilometrů a na své cestě uvidíte nejen nádherná města, ale i tisíce trulli rozesetých mezi vinicemi s kamennými zídkami. Tato utěšená líbezná krajina se Vám bezesporu zaryje hluboko do podvědomí a jen těžko tento zážitek něco překryje.

Do Alberobello se dostanete z Bari za necelé dvě hodiny jízdy vlakem soukromé společnosti Ferovie del Sud Est. Také Locorotondo a Martina Franca leží na stejné trati (od Bari za Alberobello).

GROTTE DI CASTELLANA

Až se budete ze země trulli vracet zpět do Bari, zhruba na poloviční cestě si udělejte zastávku ve městě Castellana Grotte. Přímo u železniční zastávky je totiž vstup do největší krápníkové jeskyně v Itálii, Grotte di Castellana. Na prohlídkovém okruhu, který měří 2 kilometry, strávíte v podzemí 3 hodiny a již samotný vstup do propasti La Grave s hloubkou 60 metrů je nezapomenutelný. Nezapomeňte ale na teplé oblečení, i v nejparnějším létě nevystoupí teplota nad 15 stupňů.

BRINDISI

Ačkoliv Brindisi vážně poznamenala druhá světová válka a zachovalo se jen málo památek na jeho velkou minulost, neměli byste tuto starou obchodní metropoli minout bez povšimnutí. V dobách římského impéria spojovala Řím a Brindisi známá silnice Via Appia, považovaná za „matku“ všech silnic. Tehdy se zdejší přístav jmenoval Brundissium a byl východiskem pro plavby do východních provincií říše. Odtud také později ve středověku vyráželi křižáci, aby dobyli „Svatou zemi“. Za prohlídku stojí dóm s podlahovými mozaikami ze 12. století, byť vlastní stavba byla po zemětřesení v roce 1746 barokně upravena. Na opačné straně náměstí je Palazzo Balsamo ze 14. století, s bohatě zdobeným balkónem. Nedaleko dómského náměstí stojí 19 metrů vysoký mramorový sloup, který označoval konec silnice Via Appia z Říma, postavené v roce 312 př. n. l. (druhý sloup byl v roce 1528 zničen, dochovala se pouze spodní část). Pokud budete mít ještě dostatek času, můžete si prohlédnout několik románských a gotických kostelů nebo štaufskou pevnost Castello Svevo, kterou nechal v roce 1227 postavit císař Fridrich II.

OSTUNI

Asi 35 kilometrů na západ od Brindisi se na třech pahorcích rozkládá jedno z nejkrásnějších měst Apulie, jehož domy svítí pohádkově orientální bělostí. Žádné jiné město v regionu není tak malebné: obraz úzkých uliček, strmých schodů a chladných vnitřních dvorů korunuje pozdně gotická katedrála postavená v letech 1437 – 95. Katedrála má bohatě zdobené průčelí s obrovskou rozetou. Harmonii náměstí před dómem doplňuje biskupský palác s lodžií.

LECCE

Centrum jinak téměř ospale působícího města je uměleckým skvostem, který nemá v jižní Itálii obdoby. Každého návštěvníka až zaskočí smršť barokních tvarů, svědčících o překypující radosti ze života, neboť celé město se prezentuje jako umělecké dílo pozdního 16., 17. a 18. století. Lecce se tedy ne nadarmo přezdívá „barokní Athény“, „Florencie baroka“ nebo „Salzburg jihu“. A abyste se mohli nadchnout pro krásu tohoto města, nemusíte ani baroko přímo zbožňovat. Historie města ovšem nezačíná barokem, o čemž svědčí mimochodem i zbytky římského amfiteátru a římského divadla pro 6000 diváků (31 př. n. l.). Za římské říše se Lecce jmenovalo Lupiae („vlčice“). V centru města stojí Colonna di San Oronzo, druhý sloup kdysi označující v Brindisi konec Via Appia, na jehož vrcholu stojí socha světce. Pod sloupem jsou otevřeny vykopávky římského amfiteátru a o jednu ulici dále hrad Castello, postavený na normanských základech v letech 1542 – 6 Karlem V. Habsburským (sloužil jako záštita proti tureckému nebezpečí). Podle mnoha průvodců je Dómské náměstí (Piazza Duomu) jedním z nejkrásnějších v Itálii, neboť je obklopeno jedinečnými barokními stavbami; při večerní návštěvě by se o tomto pochvalném označení dalo i uvažovat, ale jinak nevím, nevím…

V Lecce naše putování po Apulii skončilo. Odtud jsme se přesunuli do Říma a dále na sever. Jenže to by již bylo na jiné povídání. Každopádně kdo tvrdí, že byl v Itálii a nenavštívil Apulii, neříká tak docela pravdu.