
I malí kluci již mají svou dýku (Sanaá).

Mladý muž s džambií v Tavíle.

Náš řidič Ahmed má také svou džanbíju.
Džambíjí se nazývá zakřivená dýka s širokou čepelí. Podle
jemenského obyčeje jí nosí každý chlapec, kterého již nepouštějí do
lázní s ženami, protože dospěl v muže. Džambíja se totiž považuje za
znak mužství. V bohatých rodinách se slavnostně předává džambíja
zděděná po dědech.
Jemenské džambíje mají různý tvar, rozměry i provedení. Jejich
vzhled se liší nejen podle sociálního postavení jejich nositele, ale
i podle kraje, v němž žije. Nejzajímavější částí této jemenské
dýky je túza nebo túma, tepaný nebo filigránem zdobený stříbrný plátek
pokrývající dřevěnou pochvu. Túza může být provedena buď ve stylu
mansúrija, kdy jsou dle fantazie řemeslníka přitaveny vzory z točených
stříbrných drátků – květiny, rostliny, nebo geometrické tvary, nebo ve
stylu abádija, kdy je stříbrný podklad túzy natřen černým emailem, do
kterého se cizelují okrasným arabským písmem výroky z koránu.
Túzy v provedení mansúrija jsou dnes v Jemenu velmi vzácné, velmi
ceněné a jsou v majetku bohatých a umění milujících Jemenců. Provedení
abádija je více ceněné, ale džambíja takto zdobená se dnes nosí jen při
slavnostních příležitostech. Nejběžnější typy pochev jsou tzv.
vojenské, které jsou omotány prostým zeleným kalounem. V provincii
Tihámě se nosí pochvy potažené koží a rukojetě džambíjí jsou
stříbrné.
Provedení rukojetí džambíjí se liší materiálem, z kterého jsou
vyrobeny, barvou a vzorem. Dnes se dělají z umělých hmot napodobujících
slonovinu, nebo z rohů hovězího dobytka, nebo ze dřeva, které se pak
potáhne stříbrným plechem. Nejvíce ceněná je rukojeť z rohu nosorožce,
ale pro jeho vzácnost je téměř nedostupná. Rozlišují se tři druhy
rukojetí, sajfíja – široká a tmavá, zuráfa – široká a světlá a
nakonec mazra‘a na které zvláštní kresba: žilkování s tmavými a
světlými skvrnami. Rukojeť džambíje se zdobí malými stříbrnými nebo
zlatými plíšky nebo knoflíky. Ty se připevňují k horní a dolní části
rukojeti a nazývají se šamsíja. Nejspodnější část rukojeti je stažena
stříbrnou obroučkou mabsam, zdobenou stejnými vzory jako stříbrné plátky
na pochvách, nebo je tvoří jen obyčejné stříbrné pletené mřížky.
Nejužší místo rukojeti je někdy staženo širokým stříbrným pásem
zvaným mahlaka. Jeho ornament se pak podobá ornamentu na knoflíku šamsíje
Někdy se drsný povrch rukojeti potahuje stříbrným plechem nazývaným
safíha, aby se rukojeť neotírala o oděv při dlouhém nošení. Čepel se
chrání proti rzi jemnou vrstvou kokosového oleje.
Podle článku Tomáše Sadílka.
pokračování – OSTROV SOKOTRA - DOMOV FÉNIXE