CESTYAPAMATKY.CZ

Luang Prabang (laosky ເມືອງຫຼວງພະບາງ) leží v nadmořské výšce 700 metrů nad mořem, na levém břehu Mekongu, u jeho soutoku s řekou Nam Khan, přibližně 425 kilometrů severně od hlavního města Laosu Vientiane a žije v něm 26 000 obyvatel. Hlavní komunikací města je nejdůležitější laoská silnice číslo 13, která vede z Voeng Khamu u laosko-kambodžských hranic na jihu přes Vientiane až do Botenu u laosko-čínských hranic na severu. Důležitou komunikační tepnou zůstává i v současnosti řeka Mekong.

Mezi 8. až 13. stoletím se na území dnešního severního Laosu začaly formovat první městské státy Taiů. Ve 12. století vůdce jménem Khun Lo pravděpodobně dobyl oblast dnešního Luang Prabangu a město Luang Prabang (tehdy nazývané Xieng Dong Xieng Thong) se stal centrem jednoho ze tří hlavních městských států Taiů na území dnešního Laosu. Tuto strukturu narušila až Mongolská invaze proti Khmérům v roce 1253 a tak po jejich ústupu mohla být založena nová království. Jedním z nich byl i stát, založený kolem roku 1271 místními vládci z dynastie Phraya. Přestože nominálně stále podléhal mongolským vládcům Číny, stal se vedoucí silou v severním Laosu. Kolem roku 1350 princ této dynastie Fa Ngum po sporu se svým otcem uprchl do Khmérské říše, aby s pomocí Khmérů v roce 1353 dobyl Luang Prabang (Xieng Dong Xieng Thong) a založil novou říši Lan Xang. V roce 1357 bylo jméno města změněno na Muang Xieng Thong („město zlata“). V 15. století byla říše Lan Xang v úpadku, ohrožována sousedícími Barmánci a Vietnamci (síla Khmérské říše v té době již byla eliminována zásahem thajského království v Ayuthai). Roku 1479 Luang Prabang (Muang Xieng Thong) vyplenili Vietnamci. K upevnění královské moci král Visunarat přivezl roku 1512 do Luang Prabangu (Muang Xieng Thongu) z Angkoru cennou zlatou sošku Buddhy, zvanou Pha Bang. V obavě před útoky z Barmy král Setthathirath I. v roce 1560 přesunul hlavní město říše do Vientiane. Význam Luang Prabangu (Muang Xieng Thongu) jako zdroje královské legitimity však zůstal. Pha Bang byl v zanechán v Luang Prabangu (Muang Xieng Thongu) a podle této sochy bylo jméno města změněno na Luang Prabang („Velký Pha Bang“). Po dalších invazích Barmánců (s krátkou výjimkou panování krále Surinyavongsy) se říše Lan Xang stala jejich vazalem a roku 1707 se rozpadla. Luang Prabang se stal hlavním městem nezávislého Království Luang Prabang, závislého na Siamu.

Ve druhé polovině 19. století zkoumali město a okolí francouzští badatelé Henri Mouhot, Louis Delaporte a Auguste Pavi, který byl roku 1886 jmenován francouzským vicekonzulem v Luang Prabangu. Francouzi měli zájem získat kontrolu nad oblastí, kterou vnímali jako nárazníkovou zónu chránící jejich vietnamské kolonie Tonkin a Annam. Využili neschopnost vládců Luang Prabangu vypořádat se s nájezdy čínských lupičských band a roku 1887 se království Luang Prabang stalo protektorátem Francouzské Indočíny. V dubnu 1945, po porážce Francie, okupovali Luang Prabang krátce Japonci. V roce 1953 získal Laos nezávislost a král Luang Prabangu, Sisavang Vong, se stal hlavou nezávislého Laoského království. Hlavním městem bylo Vientiane, král však sídlil v Luang Prabangu. V roce 1975 Luang Prabang dobyl komunistický Pathet Lao, načež následoval exodus obyvatel a Luang Prabang se stal nevýznamným provinčním městem. Po znovuotevření Laosu světu počátkem 90. let 20. století začíná význam města opět růst a když se roce 1995 stalo centrum města součástí Světového dědictví UNESCO, byla zahájeno jeho obnova. Dnes je Luang Prabang jakousi turistickou výkladní skříní komunistického La­osu.

pokračování – LUANG PRABANG