CESTYAPAMATKY.CZ

Čtvrtý den pobytu ve Vietnamu odjíždíme z Hanoje do světoznámého národního parku Ha Long. V tomto případě jsme odmítli služby cestovních kanceláří, ale pokud byste chtěli, dopraví vás za jeden den tam i zpět a ještě se povozíte lodičkou. My jsme zvolili jinou cestu, chtěli jsme nocovat na jednom z tisíce ostrovů. Vstáváme proto již kolem páté ráno a jdeme na hlavní hanojské nádraží, odkud odjíždí v 6:00 rychlík s číslem HP 1 (jediný za celý den) do 100 kilometrů vzdáleného přístavu Hai Phong. Jízdenka stála 30 000 dongů (30 Kč) a cesta trvala 2,5 hodiny. Jelikož jsme trochu dospávali, tak nám to uteklo a první setkání s železnicí ve Vietnamu bylo také zajímavé. Vagónky jsou mnohem menší a sedačky mnohem užší, než by se na lidi našeho vzrůstu očekávalo, ale oni jsou opravdu daleko „úspornější“ než my a tak jim to vyhovuje. Od nádraží v Hai Phongu si bereme taxík k přístavu, protože je to asi 3 kilometry a nechce se nám se vším vláčet v dešti, který se mezi tím spustil, a navíc jedna dobrá žena nám říkala, že na námi vybraný ostrov Cat Ba (čti Kat Ba) v Dračí zátoce odjíždí rychlá loď (raketa) jen v 9:00 hodin. Stihli jsme ji a v 9:15 hodin opravdu vyplouváme. Jízdné bylo poněkud dražší – 100 000 dongů (100 Kč), ale za 45 minut brzdíme u mola města Cat Ba, správního střediska stejnojmenného ostrova, který leží 35 kilometrů od pobřeží v Tonkinském zálivu.

Ha Long ve vietnamštině znamená „místo, kde drak přistává do moře“ a pochopitelně je tento název spojen se starou legendou.

Nedlouho poté, co Vietnamci vybudovali svůj stát, přišli vetřelci a Jadeitový císař požádal nebesa o dračí matku s dráčetem, aby pomohli Vietnamcům v boji proti nepříteli. Draci přistáli na zem přesně ve chvíli, když lodě útočníků dorazily k břehům země, proto ihned vyplivli spousty perel, jež se pak proměnily na tisíce skalnatých ostrovů, které povstaly z moře jak velké hradby. Rychlé lodi při úprku pak prudce do ostrovů narážely a tříštily se částečně i vzájemnými srážkami. Po vítězství se dračí matka se svým dráčetem nevrátila na nebesa, ale zůstala na zemi na místě, kde došlo k onomu boji. Místo, kde dračí matka sestoupila na zem, odpovídá dnešní zátoce Ha Long a tam, kde přistálo její dračí mládě, se dnes rozprostírá Bai Tu Long. Dračí ocas, jímž dračice tak rozbouřila moře, se proměnil na Long Vi a utvořil tam z jemného písku pláž, která se prostírá v rozpětí více než deseti kilometrů.

Zátoku Ha Long na jihozápadě uzavírá ostrov Cat Ba a západním směrem se táhne v délce 120 km, celé území měří 1553 km2 a nachází se na něm 1969 ostrovů různých velikostí (989 má i své jméno). Ostrovy v zátoce Ha Long jsou převážně tvořeny vápencem a břidlicí a jsou staré zhruba 250 – 280 milionů let a v roce 2004 byly zapsány na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Na ostrovech je mnoho krasových jeskyní, jako např. Thien Cung (Nebeský palác), Dau Go, Sung Sot, Trinh Nu (Panna) a Tam Cung. Území zátoky je domovem velkému množství živočišných a rostlinných druhů, žijících ve zdejších mangrovových porostech, korálových koloniích a tropických lesích. Některé druhy jsou mimořádně vzácné a jinde než zde se nevyskytují.

Po příjezdu na ostrov se ubytováváme v nejbližším hotelu Thanh Tungh hned naproti přístavu a dostali jsme pokoje s krásným výhledem na moře. Cena za noc i se snídaní byla 60 000 dongů (60 Kč), což vzhledem k exkluzivitě místa je cena dobrá. V místní restauraci měli opravdu úžasný výběr jídel a bylo možno si i vybrat ze živých mořských potvor, které pak byly obratem připraveny. Nepočítaně langust a krevet – jenže my jsme si dali jiné vynikající jídlo, asi poprvé ve Vietnamu nám opravdu chutnalo: rýžové nudle s masem, brambory, salát z ananasu s česnekem (!), okurkou, rajčetem a feferonkou a k tomu pivo. Takovéto menu stálo stejně jako ubytování, 60 000 dongů, ale bylo to opravdu jedinečné. Po pravé silné vietnamské kávě s kondenzovaným mlékem (servíruje se na stůl v překapávači a musíte počkat, až se horká voda z nádobky s vodou přefiltruje přes umletá zrna do šálku) si půjčujeme motorky a na celé odpoledne vyrážíme na obhlídku ostrova. Naštěstí nám přálo i počasí a vysvitlo sluníčko, což mělo za následek, že si Tomáš připálil krk – a to nesvítilo nijak dramaticky ani dlouho. Z města jsme tedy vyjeli nejprve do vnitrozemí přes vesnici Hai Son až ke vstupu do centra národního parku Cat Ba (zřízeného v roce 1986 k ochraně jedinečné přírody a kriticky ohrožené opice hulman zlatohlavý, která nikde jinde nežije), ale nemáme čas na túru do hor, to bychom tu museli zůstat ještě o jeden den déle, což bohužel není k napjatosti našeho programu možné. Přes vesnici Hien Hao s buddhistických chrámem na břehu moře se pak podél pobřeží vracíme zpět. Ujeli jsme asi 40 kilometrů a půjčení motorky + benzín vyšlo na 120 000 dongů (tedy 60 Kč na jednoho). Cestou jsme se mohli kochat úžasnou krajinou s jeskyněmi a obdělávanými políčky. Sledovali jsme také život obyvatel ostrova a jejich každodenní zápas o přežití. Tedy zápas z našeho pohledu, pro ně zcela přirozený běh života. Po příjezdu zpět do města jsme si zajistili lodní lístky na ráno, kdy chceme proplout celou zátokou až do města Ha Long (cena 100 000 dongů, 100 Kč). Po stejně skvělé večeři, jako byl oběd, odpočíváme na hotelu, z kterého máme krásný výhled na osvětlenou kolonádu a přístav, kde ale nebyli skoro žádní lidé. To je velká změna proti životu na pevnině.

Ráno vstáváme do hezkého dne, přes mlhu na pobřeží prosvěcuje sluníčko a tak se dá předpokládat, že cesta po moři bude vydařená. Po snídani na hotelu čekáme na autobus, který nás odvezl do zadního přístavu Beo, na opačném konci útesu. Vše probíhá hladce a v 8:30 hodin již vyplouváme na malé loďce mezi skálami na širé moře. Prvotní nadšení vystřídal pocit určitého nepohodlí, protože na lodičce je opravdu poněkud těsno. Míjíme „plovoucí vesnice“, což jsou rybářské osady vystavěné na pontonech přímo nad mořem, ale sledovali jsme je pouze z povzdálí. Naštěstí naše jízda, pomalu se měnící v utrpení, končí po hodině plavby, kdy přesedáme na nesrovnatelně luxusnější loď zvanou džunka. Po přelodění vyplouváme v 10:15 hodin na další cestu zátokou. Jelikož je slunečné počasí, sledujeme okolní nádhernou krajinu s nespočtem ostrovů a ostrůvků, z nichž některé trčí z moře jako sloupy, jiné jsou větší. Chvílemi se také opalujeme na horní palubě a docela bychom měli chuť se vykoupat v moři, ale to se nám nepodařilo. Do přístavu v Ha Long jsme připluli ve 13:00 a bylo toho opravdu tak akorát dost. Zátoka je určitě nádherná a celá ta scenérie vypadala naprosto příznačně, ale takto vyhlídkově z lodi to byla taková neaktivní exkurse. Možná by to chtělo navštívit některý z těch ostrůvků, jeskyně, opičí ostrov… jistě jsou zde takové možnosti. Bohužel celá oblast je komerčně a turisticky silně zasažena, turistů zde bylo opravdu moc. Takže náš klid na ostrově Cat Ba byl nakonec skvělou alternativou.

Z přístavu jsme šli asi hodinu do centra, v naprosto šíleném vedru a dusnu, které jsme tu ještě nezažili. Dnes poprvé pražilo slunce, díky tomu se odpařovala voda a bylo opravdu dost nesnesitelně, Měli jsme pocit, že cestou pojdeme. Jediným rozptýlením tak byla skupina pionýrů, které jsme potkali a ti dříve narození (tedy jen já :-)) si zavzpomínali na dětství. Ale to jsem ani tak nechtěl rozebírat. Když jsme se celí utrmácení dostali do středu města, bylo nám oznámeno, že autobusové nádraží je přestěhováno na okraj, asi 5 kilometrů odsud. Takže jsme kapitulovali, vzali si taxíka a nechali se hodit na ten autobusák. Z Ha Longu jsme pak odjeli autobusem za 60 000 dongů (60 Kč) do Hanoje; ovšem jízda to byla přímo ďábelská, autobus se řítil po silnicích a ulicích měst jak neřízená střela a to vše za stálého troubení. Po této tříhodinové cestě hrůzy jsme nakonec dojeli do Hanoje v pořádku, a protože již bylo docela pozdě, rovnou jdeme na náš hotel Rouse a na večeři, ke které jsme si dali polévku – ovšem tak podivnou, že jsme z toho neměli ani trochu dobrý pocit. Smutně jsme vzpomínali na pochoutky na ostrově.

Spát jsme šli docela brzy, neboť ráno musíme vstávat již v 5:00 hodin a vypravit se na cestu na letiště. V půl deváté totiž odlétáme letadlem do Vientiane, hlavního města Laosu. Zde tedy tak trochu přeruším náš cestopis, neboť další část cesty se odehrává v jiné zemi, a přeskočím až do okamžiku, kdy 8. května 2008 po 13 dnech zase vstoupíme na území Vietnamu.

pokračování – Hué - historie města