CESTYAPAMATKY.CZ
Kde objekt najdete?
Kostel je jediným pozůstatkem zaniklé vsi Aldašín, leží 4 kilometry jihozápadně od Kostelce nad Černými lesy (27 kilometrů západně od Kolína).
V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE
Aldašín (zaniklá obec) - márnice (0,0 km)
Prusice - kamenný kříž (2,2 km)
Kostelec nad Černými lesy - socha sv. Jana Nepomuckého II (2,3 km)
Konojedy - kostel sv. Václava (2,4 km)
Konojedy - kamenný křížek (2,4 km)
Aldašín (zaniklá obec) – kostel sv. Jiří
Další fotografie:
Původní dřevěný kostelík z přelomu 13. a 14. století (zjištěn při archeologickém průzkumu v letech 2005–07) byl nahrazen gotickým kostelem, vysvěceným 21. dubna 1352. Jelikož k vysvěcení došlo den před svátkem sv. Jiří, je pravděpodobné, že byl od počátku sv. Jiří zasvěcen, byť se v některé literatuře uvádí zasvěcení sv. Bartoloměji (v 18. století je totiž skutečně sv. Bartoloměj uváděn jako druhý patron kostela, důvod zatím nebyl objasněn). V průběhu třicetileté války byl kostel v roce 1645 vážně poškozen vojáky, kteří vypálili celou obec. Poté stavba chátrala bez údržby, a přestože okolí kostela zarostlo rychle lesem, stal se i přes svou zchátralost významným poutním místem. Proto v roce 1729 inicializoval černokostelecký farář Jan Antonín Nepauer přestavbu, pro jejíž financování získal tehdejší majitelku panství, Marii Terezii Savojskou. V roce 1761 byla k západnímu průčelí s původním jednoduchým barokním štítem přistavěna pozdně barokní věž krytá odstupněnou osmibokou helmicí, případně mohla být obnovena již dříve existující věž, na což poukazují zbytky staršího zdiva. V roce 1907 byl kostel znovu vydlážděn, byla postavena nová kruchta a proraženy dveře ze sakristie na hřbitov. V roce 1934 byl kostel důkladně opraven.
Jednolodní obdélný kostel s mírně lomenou osou, neodsazeným presbytářem a se čtvercovou sakristií po severní straně. Před západním průčelím stojí hranolová věž. Zevně jsou stěny kostela zdobeny plochými lizénovými rámci z 1. poloviny 18. století, okna jsou obdélná, půlkruhově (segmentově) zaklenutá. Štítová část lodi, která je takřka v celé šíři zakryta věží, je po stranách ozdobena dvojicí volutových výběžků. Výrazně nepravidelný půdorys stavby dokazuje, že z gotického objektu byly při přestavbě zachovány podstatné části obvodového zdiva včetně sakristie, která nelogicky zasahuje do hmoty stavby. Při přestavbě byl kostel prodloužen k východu, kde starší presbytář nahradil současný barokní, vybočující z podélné osy celé stavby.
Přízemí věže je sklenuto jedním polem křížové klenby, loď i presbytář jsou plochostropé.
V interiéru kostela se kromě barokního oltáře z roku 1782 nachází historizující mobiliář z roku 1874. Při opravě barokního oltáře v roce 1874 byla nalezena pod kamennou menzou pergamenová listina, dokládající přesný datum svěcení původního gotického kostela v roce 1352. Ve věži je zavěšen zvon z roku 1611 s českým nápisem: „Letha panie 1611 slit gest za knieze Waclawa Carione v Konojedach fararz, za starsich kostelnikuw sprawowanj Wondrzege Kreiczygho, Waclawa Garolimowa z Bohumyle, Jana Prokopowa z Waldessina Zetie. Tento zwon udielan nakladem osadnich zadussi Aldasinskeho przicinenim a za sprawy Samuela Trojana z Bylan a Rosfeldu ode mne Jakuba, zvonarze v miete Mladeho Boleslawa.“ Druhý zvon je z roku 1718 s obrazem sv. Bartoloměje.
Dnes filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají každou čtvrtou neděli v měsíci od 14:00 hodin.
Kostel sv. Jiří je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26943/2–2073.
Presbytář (presbyterium, česky kněžiště nebo chór) – část prostoru kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím, a kde se nachází hlavní oltář a pulpity na čtení Písma. Zde kněz (lat. presbyter) koná bohoslužby, původně z vyvýšené kazatelny a po II. vatikánském koncilu od obětního stolu. Od chrámové lodi bývá zpravidla presbytář oddělen triumfálním obloukem a obvykle (především ve středověku byla tato podmínka poměrně závazná) je orientován na východ.
Lizéna (též lesena) – plochý svislý architektonický článek bez hlavice a patky (čímž se liší od pilastru), provedený v mírně předstupujícím zdivu nebo jen v omítce. Pokud je fasáda současně členěna obdobnými vodorovnými pruhy, vzniknou tzv. lizénové rámy.
Sv. Jiří je římský voják pocházející z Kapadokie v Anatolii (dnešní Turecko), kde se narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n. l. Mladý Jiří vstoupil po vzoru otce do armády brzy po dosažení dospělosti, po svých dvacetinách obdržel titul Tribuna a následně se stal rytířem. V roce 303 se stal osobním strážcem římského císaře Diokleciána, který ho však po přiznání se ke křesťanství nechal mučit a poté 23. dubna 303 nařídil popravu stětím hlavy. Jeho tělo bylo převezeno do Lýdie, rodiště matky, kam mu brzy začali chodit vzdávat úctu křesťané jako mučedníkovi. Známý příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu a do našich končin ho přinesli Křižáci z Libanonu, kde měl mít drak hnízdo na prameni vody u města Beritus (dnešního Bejrútu). Obyvatelé museli každý den na chvíli vypudit draka z hnízda kvůli vodě a aby tak mohli učinit, museli mu přinést lidskou oběť, kterou určil los. Avšak jednou padl los na princeznu a přestože král prosil o její život, byla princezna předložena drakovi. Najednou se objevil Jiří, který na svých cestách zrovna jel kolem, postavil se drakovi, zabil ho a zachránil princeznu. Vděční občané města se vzdali pohanství a přestoupili ke křesťanství. Jeho svátek je 24. dubna.
Sakristie (z latinského sacristia, hovorově též zákristie) – o místnost v kostele, umístěná zpravidla bočně od presbytáře nebo v jeho ose za hlavním oltářem, kde jsou jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněží i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady. O sakristii i ostatní části chrámu se starává kostelník (latinsky sacristanus).
Marie Terezie Anna Felicitas, vévodkyně Savojská a Piemontská, markraběnka Saluzská, hraběnka Svisonská, rozená kněžna z Lichtenštejna (* 1694 – † 10. 2. 1772 Vídeň), dcera knížete Jana Adama I. Ondřeje z Lichtenštejna. V roce 1712, ve svých 18 letech, zdědila obrovský majetek – panství Kostelec nad Černými lesy, Plaňany, Škvorec, Uhříněves, Rataje nad Sázavou a Kounice. Když zemřel její manžel Tomáš Emanuel (Evžen) Savojský a v roce 1734 v Mannheimu na zimnici při vojenském tažení i její jediný syn Evžen, tak se až do konce života věnovala na svých panstvích mohutné budovatelské a charitativní činnosti (fary, kostely, sochy, přestavěla černokostelecký zámek, založila fond pro chudé, v Kostelci n. Č. l. vybudovala chudobinec atd.). V roce 1736 dokonce propustila obyvatele Kostelce n. Č. l. z poddanství, což jen podtrhlo její ohromnou popularitu mezi obyvateli panství, kteří ji důvěrně nazývali „Cafojka“. Na její památku je pojmenována Savojská ulice na Pražském předměstí v Kostelci n. Č. l. a v roce 1980 vydalo Lichtenštejnské knížectví poštovní známku s jejím portrétem.
Sv. Bartoloměj je jedním z 12 apoštolů, původním jménem Natanael, který žil v 1. st. n. l. Pocházel z města Kána v Galileji, kde ho jeho přítel Filip (později také apoštol) přivedl k Ježíšovi, který zde vykonal první ze svých zázraků – přeměnu vody ve víno. Následující tři roky Bartoloměj doprovázel Ježíže na všech cestách a byl svědkem jeho zázračných činů. Křesťanskou víru poté šířil na Arabském poloostrově, v nynějším Turecku a nakonec v Arménii. Zde zázračně uzdravil dceru v rodině arménského krále Polimeuse od chronické zuřivosti, kvůli které musela být spoutána řetězy, za příslib, že král přijme křesťanství. Tento zázrak způsobil údiv a král, celý jeho dvůr i obyvatelé jeho měst se skutečně nechali pokřtít. To však proti Bartolomějovi popudilo pohanské kněze, kteří na něj poštvali králova bratra Astyagese, který ho úkladně zajal, uvěznil ve městě Deerbent na břehu Kaspického moře a krutě mučil, nakonec ho nechal stahnout z kůže a posléze ukřižovat hlavou dolů. Nejstarší životopisy se shodují na místě jeho mučednické smrti, rok úmrtí není zcela jasný. Svátek sv. Bartoloměje se slaví 24. srpna; je patronem Plzně, řezníků, pekařů a ochráncem proti nervovým chorobám.