Výšinné hradiště osídlené od neolitu přes dobu halštatskou až po raný středověk. Od západu, severu a východu lemují ostroh strmé svahy, přesto byla ostrožna opevněna po celém obvodu. Nejlépe se dochovalo příčné opevnění na jižní straně, kde bylo pochopitelně nejmohutnější. Toto opevnění, skládající se z valu a příkopů, vymezuje plochu hradiště o rozloze přibližně 4,5 hektaru. Areál není dále terénními úpravami nijak členěn. Opevnění bylo konstruováno z kamenů kladených na sebe a celé těleso bylo zpevněno dřevěnou armaturou a vrstvami drobného kamení.
Lokalita je známa od konce 19. století (1891), kdy val příčného opevnění, tehdy o délce 190 metrů, a valy na východní straně areálu, popsal J. L. Píč. V některé literatuře se také uvádí jako ratbořské hradiště.
V areálu hradiště jsou dnes pole a tak jsou val a příkopy postupně neustále rozváženy v důsledku zemědělské činnosti. Nálezy z areálu hradiště jsou uloženy v Regionálním muzeu v Kolíně.
Hradiště je zapsáno do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 18287/2–3424.
Čtverák V., Lutovský M., Slabina. M. a Smejtek L.: Encyklopedie hradišť v Čechách str. 40-41. Praha, nakladatelství Libri, 2003.
Obdélníková ostrožna s nadmořskou výškou 293 metry se vypíná nad soutokem Vysockého potoka a Polepky, necelý 1 km západně od Bořetic. Na hradiště je nejsnazší přístup od jihu ze silnice Suchdol – Ratboř, která areál částečně protíná.
GPS: 49°58'24.860"N, 15°9'47.560"E
Volně přístupné