Původně gotický kostel z doby kolem roku 1300, v písemných pramenech je poprvé zmiňován v roce 1364. Z roku 1671 se dochoval popis (NA Praha, kn. B 41/3) kostela od tehdejšího děkana Alexandra Sperata, který se zmiňuje o tom, že stavba je zanedbaná, skrz opadanou omítku je vidět kamenné zdivo a celý kostel i věž jsou kryty šindelem. Hlavní vchod byl v té době ze severní strany, krytý cihlovou předsíní (dnes zaniklou). Stěny byly prolomeny pouze pěticí oken, klenutý byl pouze presbytář, loď byla kryta prkenným stropem. V kostele byly tehdy dva oltáře, hlavní oltář v presbytáři byl vyzdoben obrazy dvou cherubínů, držících kalich, Panny Marie, sv. Mikuláše, sv. Bartoloměje a sv. Martina. Při kostele v té době působil i literátský sbor, který doprovázel každou mši svatou hudbou a zpěvem z kůru. Přestavby se kostel dočkal po roce 1714, kdy byl upraven nákladem Kateřiny Zuzany Šofmanové z Ješetic. Do pozdně barokní podoby pak byl radikálně přestavěn v letech 1769-70, přičemž bylo rovněž nahrazeno původní bedněné patro věže zděnou konstrukcí se zvonovou stolicí a současným krovem. V roce 1771 byla rozebrána a znovu sklenuta klenba v presbytáři. Z původní gotické stavby se mimo zdiva pod barokními omítkami (v severní stěně je i zazděný původní raně gotický vstupní portál s lomeným záklenkem) nic nedochovalo. Do současné podoby byl kostel upraven v roce 1904, při obnově fasád v roce 1983 byly bohužel z oken odstraněny ozdobné šambrány. V letech 2017-22 se uskutečnila vleklá rekonstrukce krovu lodi a střechy věže kostela.
Jednolodní obdélný kostel s masivní hranolovou věží nad pravoúhlým presbytářem“[25] a „sakristií v jeho ose. Věž je kryta bání. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci, západní průčelí je ukončeno volutovým štítem s přesným datováním přestavby (1769). Ve vnější jižní stěně jsou od roku 1889 zazděny tři poškozené náhrobníky, původně umístěné v podlaze kostela (zleva):
Vnitřek kostela je sklenut valeně se stýkajícími se lunetami, kruchta na jednom oblouku je podklenuta rovněž valeně se stýkajícími se lunetami, presbytář je sklenut křížovou klenbou bez žeber.
Z průměrného zařízení vyniká kazatelna* z 2. poloviny 18. století s medailony sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského a barokní obrazy křížové cesty. Původní vrcholně barokní tabernákl** hlavního oltáře z roku 1699 s aliančními erby Jana Kryštofa Šofmana z Hamerlesu a jeho ženy Kateřiny Zuzany Šofmanové z Ješetic byl v roce 1770 přenesen do kostela ve Skramníkách a dnes je ve sbírkách Regionálního muzea v Kolíně. Současný hlavní oltář je z roku 1904 od bratří Bušků ze Sychrova, do kterého byl vložen obraz sv. Bartoloměje od Adolfa Liebschera z roku 1879 ze staršího oltáře. Na kruchtě jsou varhyny z roku 1879 od Karla Schiffnera, přestavěné v roce 1904 varhanářskou firmou Rejna-Černý. V dubové stolici ve věži je zavěšen zvon "Jan Nepomuk" z roku 1673 od Bedřicha Michaela Schönfelda z Prahy (vysoký 57 cm, průměr 76 cm) s hladkou šestiramenou korunu, pod kterou je rostlinný ornament a latinsko-německý nápis o zvonaři a době vzniku: SOLI DEO GLORIA DVRS FEIR BIN ICH GEFLOSSEN FRIDRICH MICHAEL SCHONFELT IN DER ALT STAT PRAG HAT MICH GEGOSSEN ANNO 1673. Na plášti je DÁLE reliéfní krucifix a postava sv. Jana doplněná českým nápisem: TENTO ZWON GEST ODLIT KE CZTI HCKWALE SWATECHO MILECHO GANA.
Dnes filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Český Brod v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají v sobotu před druhou nedělí v měsíci od 17.30 hodin.
Kostel sv. Bartoloměje byl s ohradní zdí hřbitova a márnicí zapsán 30. října 1986 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46595/2–3122.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 1. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia 1977.
Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 175, 198, 199. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.
Kostel stojí v jižní části vsi nad středem obce.
GPS: 50°3'49.780"N, 14°54'29.190"E
Přístupné po dohodě, probíhá oprava