CESTYAPAMATKY.CZ

Vrch Kaňk, táhnoucí se mezi Kolínem a Kutnou Horou, oplýval v dobách své stříbronosné slávy bohatými žílami tohoto vyhledávaného kovu. Proto jeho nitro protínaly ve středověku hned tři hluboké a klikaté doly, v nichž havíři po několik století dobývali nezměrné bohatství. Jenže marnivý lesk stříbra býval vždy draze zaplacen životy horníků, jejichž bezduchá těla vynášeli kamarádi z hlubin na svých vlastních zádech. Říkalo se tehdy, že to samotný ďábel otravuje duše kopáčů, kteří se proto poctivě křižovali před každým vstupem do šachet, jež ne bez důvodu nazývali peklem. Mezi horníky se navíc povídalo, že Satanovým dechem je cítit i samotný kopec, neboť z vykopaných děr vycházel na světlo smrdutý vzduch. Po jedné takové nešťastné události, kdy se v dole naráz udusilo hned několik havířů, se ostatní rozhodli, že čerty jednou provždy vyženou. Před výpravou se posilnili v kostele svatým slovem a v krčmě několika žejdlíky a hrdinně vyrazili. Když se ale přiblížili k dávno nepoužívané šachtě, o níž se tvrdilo, že v ní rarachové mají své sídlo, jejich bojovnost poklesla. Najednou se nemohli dohodnout, kdo první vstoupí na žebřík a pustí se s ďábly do křížku. Nakonec se jeden váhavec přihlásil a povzbuzován ostatními, kterým se náhle vrátila odvaha, začal sestupovat dolů. Kamarádi za ním shora ještě volali dobře míněné poznámky na posílení statečnosti, a pak už jen čekali, jak to dopadne. Ale hodiny plynuly a muž se nevracel. Horníci si řekli, že boj tam dole je asi těžký a bude potřeba poslat další odvážlivce. Protože se nikdo dobrovolně nehlásil, metali losem a za chvíli už po žebříku sestupovali další tři hrdinové z donucení. Jenže čas běžel, a když se na krajinu snesl večer, dostali havíři strach. Jejich druhové bezpochyby ďáblům podlehli a teď leží kdesi hluboko ve štolách zardoušeni. A nenašel se nikdo, kdo by tuto myšlenku chtěl vyvrátit vlastním průzkumem, takže se havíři v tichosti zase vrátili domů. Své ztracené druhy, které nechali důlním silám napospas, už nikdy nespatřili, a na lov kaňkovských satanů do konce života ani nepomysleli.

Jenže, co nespravila voda svěcená, spravila voda podzemní. V 16. století se začaly spodní prameny drát vzhůru a postupně zaplavovaly jednotlivé štoly. Čerty, kteří v nich bydleli, prý voda vyhnala ven a oni „nevěděli kam se podít, a tak po dvanácté hodině noční lítali u Kutné Hory, což prý mnozí lidé viděli".

A od těch dob se prý místu, kde havíři čerty marně z dolu vymítali, říká Čertovka.