CESTYAPAMATKY.CZ

Ačkoliv povodí Šembery patří mezi nejstarší sídelní oblasti Čech, osídlení historického jádra Českého Brodu spadá až do období vnitřní kolonizace, kdy s rozvojem dálkového obchodu stoupl význam místního brodu, vzdáleného den cesty od Prahy, Kouřimi i Kolína. Nad tímto brodem založil na tzv. „Trstěnické stezce“ (spojovala Prahu s jižní a východní Evropou) pražský biskup Jan I. (1134 – 39) celnici a trhovou osadu s románským kostelem sv. Gotharda.

Původní řečiště Šembery bylo objeveno v letech 1953 – 54 při archeologickém výzkumu v oblasti kláštera za dnešním klášterním kostelem a zde měl být v roce 1992, za dnes neobjasněných okolností, objeven zbytek údajného románského kamenného mostu z poloviny 12. století. Dle tvrzení archiváře PhDr. Miloše Dvořáka měl být most o délce 6 metrů a šířce 6,5 metru tvořený geometricky dokonalou půlkruhovitou klenbou se světlostí 2 metry. Postaven měl být z velice jemně opracovaných pískovcových kvádrů, typologicky podobným způsobem jako most přes Dunaj v Řezně (1135 – 46).

U osady, chráněné biskupským dvorcem a později tvrzí, vzniklo brzy velké tržiště a překladiště zboží pro celou oblast mezi Labem a Sázavou. Mimo Trstěnické stezky odsud vedly obchodní cesty přes Kouřim k Sázavskému klášteru, do Staré Boleslavi a přes Sadskou do Polska. Pravděpodobně v roce 1268 povýšil pražský biskup Jan III. Z Dražic trhovou osadu Brod na Biskupský Brod (Broda Episcopalis) a udělil mu mnoho městských práv, včetně práva na hrazení. Neznámý lokátor byl nucen při vyměřování nového města přeložit říčku Šemberu do dnešního koryta, původní koryto i se starým mostem bylo zasypáno, čímž most upadl do naprostého zapomnění. Na nepravidelném obdélném půdorysu 180×150 metrů o rozloze 9 ha vzniklo kamenné město s 68 měšťanskými domy a poměrně malým náměstím 85×25 metrů. Plochou náměstí diagonálně procházela hlavní komunikace ve směru východ – západ a od jihu do něho ústila další významná komunikace. Evropskou urbanistickou zvláštností českobrodské půdorysné osnovy je její severovýchodní část se zástavbou ve tvaru oblouku. Areál města byl opevněn kolovou hradbou s příkopem napájeným ze Šembery, do opevnění byl zahrnut i starý dvorec.

Existuje domněnka, že na urbanizační aktivitu pražského biskupa v Biskupském Brodě, který se proměnil v důležité centrum, reagoval panovník Přemysl Otakar II. neúspěšným pokusem o vysazení nedaleké Žitomíře, ležící 2 km od Brodu; Žitomíř dle této úvahy však neuspěla a nakonec upadla v malou vesnici s dnešním názvem Štolmíř.

V roce 1289 město vypálil Ondřej z Říčan, stoupenec uvězněného Záviše z Falkenštejna, ale záhy bylo obnoveno pražským biskupem Tobiáš z Bechyně, který ho obdařil mnohými výsadami. Jelikož bylo třeba zabezpečit ochranu biskupského zboží, starý dvorec nechal přestavět na pevnou tvrz, která byla sídlem purkrabího, k jehož správnímu obvodu patřilo město a 17 vesnic, a město nechal opevnit jednoduchou hradbou. V roce 1315 město obsadili Ronovci a v té době se poprvé uvádí jméno Český Brod (Broda Bohemicalis). Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic byla okolo roku 1360 dokončena výstavba města, byly vystavěny kamenné hradby se třemi bránami (Pražskou, Kouřimskou a Liblickou) a dvěmi fortnami (Žitomířskou a Podměstskou). Současně byla zpevněna opravená tvrz a založen špitál s kostelem sv. Máří Magdalény. Intenzivně se také pokračovalo ve výstavbě trojlodního chrámu sv. Gotharda. Ve druhé polovině 14. století již bylo vydlážděno náměstí i přístupové cesty k městu. Český Brod se současně měnil v město s rozvinutým městským zřízením. Pravděpodobně v roce 1379 povolil arcibiskup Jan z Jenštejna, aby se Český Brod řídil právem a výsadami Starého Města pražského. Z roku 1389 pochází nejstarší česky psaná listina opatřená městskou pečetí. Zápas o samosprávu vyvrcholil v Českém Brodě, na rozdíl od jiných českých měst, již před rokem 1402, kdy si městští občané vybudovali poblíž kostela velkou radnici, kde se usídlila městská rada a soud. Od roku 1400 mělo město také specializovaný typ městské knihy, tzv. Liber memorabilium. V této době také byla také rozdělena plocha náměstí řadou měšťanských domů, která lemovala od severu hlavní komunikaci (tzv. „Prostřední řad“). K posílení právní jistoty českobrodských měšťanů přispělo velké privilegium arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka z 2. října 1406. V něm byla kodifikována všechna práva a povinnosti města a jeho obyvatel a přiznal městu právo svobodné dispozice s nemovitostmi.

Českobrodský arcibiskupský distrikt zanikl ještě před vypuknutím husitské revoluce, dne 4. února 1437 povýšil český král Zikmund Lucemburský Český Brod mezi královská města a opatřil ho dnešním erbem. Před rokem 1448 přistoupili Českobrodští k vybudování nového pozdně gotického opevnění, které bylo dokončeno v roce 1451, jak hlásá nápis na pamětní desce; z ní lze vyčíst i jméno stavitele – mistr Havel. Městské jádro sevřela hradební zeď** s obranným ochozem, kterou po obvodu zpevňovalo nejméně devět otevřených půlválcových bašt. Z nich se v neúplném stavu dochovaly tři na jihovýchodní a východní straně. Před hradbou obíhal příkop, do něhož byla svedena voda z říčky Šembery a rybníků nad městem.

V roce 1512 bylo město velmi poškozeno velkým požárem. Na konci 16. století bylo městské opevnění upraveno renesančně. Nejvýrazněji se opravy projevily přestavbou Pražské brány v roce 1587, z níž se dochoval reliéfní znak města (dnes na průčelí budovy muzea) a klenák s reliéfem maskaronu (dnes ve sbírkách muzea). V době třicetileté války (1639 a 1643) bylo město velmi poškozeno drancováním vojsk. Po roce 1656 (1658 ?) bylo naposledy upraveno městské opevnění; z této doby se dochovalo pozdně renesanční předbraní Kouřimské brány, které patří k nejpozdějším projevům renesančního stavitelství na našem území. Předbraní má podobu dekorativní architektonické kulisy, v jejímž trojosém východním průčelí je osazena reliéfní deska se znaky Svaté říše římské a královského města Českého Brodu, nad ní je připevněna tabulka s monogramem Leopolda I. a reliéfem císařské koruny. Dle zachovaných dobových vyobrazení mělo stejnou podobu i zaniklé předbraní Pražské brány. Zbytky hradeb se dochovaly téměř po celém obvodu starého města, na východní a jihovýchodní straně je souvislý pás hradby se třemi baštami a druhotně osazenou gotickou brankou s vpadlinou pro padací most. I přes neúplnost dochovaného opevnění náleží opevnění Českého Brodu k nejvýznamnějším příkladům městských fortifikací z doby vlády Jiřího z Poděbrad.

Středověkou urbanistickou skladbu Českého brodu pozměnilo několik zásahů v 19. století, kdy byly v roce 1869 zbořeny brány, proražena nová ulice v západním koutu náměstí (severozápadním směrem) a změna komunikačního systému Liblického předměstí po výstavbě železnice v roce 1845.

Historické jádro města bylo pro své architektonické kvality prohlášeno Ministerstvem kultury ČR za městskou památkovou zónu a městské opevnění je zapsáno do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 30659/2–714.

Součástí města Český Brod je samota Zahrady, a obce Štolmíř a Liblice.

V Českém Brodě jsme natočili 17. ledna 2009 reportáž pro pořad České televize Toulavá kamera.