CESTYAPAMATKY.CZ

Pískovcové sousoší z let 1722–23 od Jana Jiřího Šlanzovského (ve starší literatuře je mylně jako autor uváděn F. M. Brokof) vzniklé na objednávku zdejší městské rady a financované z odkazu Terezie Tlapalové.

Dynamicky koncipovaná architektura se skládá ze tří úrovní. Dolní část s vysokým, jednoduše profilovaným soklem a výrazně vysazenou římsou, tvoří trojice srostlých deformovaných hranolových podstavců, připomínajících otevřenou náruč. Boky diagonálně vytočených úseků jsou členěny obdélnými poli s podložkou, uprostřed se nachází reliéf Zasnoubení P. Marie. Prostřední část pak navazuje na kompozici spodní části, kde je hranolový podstavec na vysokém soklu rámován dvěma pilastry, vrcholícími mohutnými, diagonálně natočenými volutami. Také tuto horní část podstavce ukončuje výrazně vysunutá římsa, na níž je na stylizovaných oblacích s hlavičkami andělů osazeno vlastní sousoší sv. Rodiny. Na čelní ploše horního dílu architektury byl umístěn dnes nezvěstný andílek s oblakem (dokumentovaný na fotografiích z počátku 20. století – viz vlevo). Po stranách této části měly být původně osazeny dvě sochy světců, o nichž se neví, zda byly skutečně zhotoveny, již na nejstarším vyobrazení sousoší z roku 1811 jsou jejich místa prázdná, jako dnes. Poslední část tvoří skupina sv. Rodiny (P. Maria, Ježíšek a sv. Josef), ve svém výrazu poněkud zkomolená řadou pozdějších oprav. Postava P. Marie, sedící na podnoži ze stylizovaných obláčků, si v gestu pokory a mateřské lásky klade pravou ruku na prsa. Levou rukou přidržuje neposedného Ježíška, který se snaží dostat ke sv. Josefovi, který je komponován do pokleku, s rukama zkříženýma na prsou. Postavy P. Marie i sv. Josefa jsou zahaleny do nadměrného množství drapérie, která svou nereálně působící skladbou záhybů zakrývá určité nedostatky v anatomické skladbě obou figur.

V roce 1996 bylo sousoší nahrazeno kopií, originál je ve zdejším Podlipanském muzeu.

Sousoší sv. Rodiny je zapsáno do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 41865/2–717.