CESTYAPAMATKY.CZ
Kde objekt najdete?
Fara stojí při jižní straně návrší s kostelem.
V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE
Hradešín - kamenná kazatelna** (0,1 km)
Hradešín - kaple sv. Jiří (zaniklá) (0,1 km)
Hradešín - kostel sv. Jiří**** (0,1 km)
Hradešín - zvonice u kostela sv. Jiří (0,1 km)
Hradešín - Hradešínský jasan (0,1 km)
Hradešín - kaple sv. Jana Nepomuckého (0,2 km)
Hradešín - morový sloup s křížkem (0,5 km)
Škvorec - lípy u Škvorce (0,8 km)
Hradešín – bývalé děkanství (fara)
Další fotografie:
Fara v Hradešíně existovala podle nepodložené zprávy již v roce 1241, v listinách se poprvé zmiňuje k roku 1367. V roce 1421 byla zřejmě vypálena husity, ale v roce 1534 se zde vzpomíná utrakvistický farář Jan Jindřichův. Za třicetileté války byla fara zničena Švédy a kostel připadl v roce 1708 pod farnost Tuklaty. Farnost znovu obnovila v roce 1734 majitelka černokosteleckého panství, kněžna Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna. V roce 1905, v souvislosti s oslavami 1000letého výročí založení místního kostela, byla farnost povýšena na děkanství a prvním děkanem se stal František Kahoun. Děkanství bylo zrušeno v roce 2002.
Jednopatrová barokní budova obdélného půdorysu s mírně vystouplým rizalitem v průčelí a soudobou bránou do dvora po jižní straně. Okna jsou zdobena šambránami s uchy a kapkami, fasádu člení vysoké pilastry vyrůstající ze soklů, končící pod bohatě profilovanou podstřešní římsou. Budova je kryta valbovou střechou se dvěma komíny, krov je fixován původními dřevěnými hřeby. Dnešní vchod v západní stěně byl proražen v roce 1902, původně se do budovy vcházelo ze dvora.
Fara je zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 32096/2–726.
Jednoduchý pilastr je svislý architektonický článek, vystupující mírně z líce stěny a (na rozdíl od lizény) je opatřený hlavicí a patkou. Sdružené pilastry tvoří dvojice jednoduchých pilastrů blízko u sebe, někdy na společném soklu a nesoucí společný úsek kladí. Svazkový pilastr vzniká položením několika vrstev pilastrů stupňovitě na sebe tak, že spodní vyčnívají po stranách, střední nejvíce předstupuje.
Marie Terezie Anna Felicitas, vévodkyně Savojská a Piemontská, markraběnka Saluzská, hraběnka Svisonská, rozená kněžna z Lichtenštejna (* 1694 – † 10. 2. 1772 Vídeň), dcera knížete Jana Adama I. Ondřeje z Lichtenštejna. V roce 1712, ve svých 18 letech, zdědila obrovský majetek – panství Kostelec nad Černými lesy, Plaňany, Škvorec, Uhříněves, Rataje nad Sázavou a Kounice. Když zemřel její manžel Tomáš Emanuel (Evžen) Savojský a v roce 1734 v Mannheimu na zimnici při vojenském tažení i její jediný syn Evžen, tak se až do konce života věnovala na svých panstvích mohutné budovatelské a charitativní činnosti (fary, kostely, sochy, přestavěla černokostelecký zámek, založila fond pro chudé, v Kostelci n. Č. l. vybudovala chudobinec atd.). V roce 1736 dokonce propustila obyvatele Kostelce n. Č. l. z poddanství, což jen podtrhlo její ohromnou popularitu mezi obyvateli panství, kteří ji důvěrně nazývali „Cafojka“. Na její památku je pojmenována Savojská ulice na Pražském předměstí v Kostelci n. Č. l. a v roce 1980 vydalo Lichtenštejnské knížectví poštovní známku s jejím portrétem.
Rizalit (z italského risalto = výstupek) – středová nebo boční část stavby, která vystupuje po celé výšce z líce průčelí až o hloubku jedné okenní osy. Jelikož rizalit obvykle zdůrazňuje střed nebo nároží stavby, bývá často bohatě architektonicky vyzdoben, často v něm bývá umístěn hlavní vstupní portál nebo středový balkon či terasa. Rizalit může být vyšší než ostatní části budovy, méně často i nižší než zbytek stavby. Také jeho hloubka může být různá, často bývá pouze naznačen pomocí výstupku v omítce (tzv. mělký rizalit).