CESTYAPAMATKY.CZ

Bezesporu jeden z nejzajímavějších kostelů Kolínska, který již přes 900 let tvoří neodmyslitelnou dominantu celého okolí na vrcholu Hradešínského kopce s výškou 399 m. n. m. Vzhledem k tomu, že na této drobné stavbě lze pozorovat všechny historické stavební slohy, jedná se o jednu z nejvýznamnějších památek středověkých Čech, jejíž gotická část zajímavým způsobem rozvíjí prvky vyspělé tvorby dvorských hutí druhé poloviny 14. století. Tato ojedinělá památka zatím čeká na odpovídající historické zhodnocení, opravu a zájem turistů.

Počátky kostela jsou spojeny s rozvojem raně středověkého osídlení regionu a s ním souvisejícím upevňováním a šířením křesťanství. Nejstarší období dějin kostela není bohužel dokumentováno žádnými písemnými doklady. Dle provedeného výzkumu je však zřejmé, že na počátku 12. stol. byl v Hradešíně založen zeměpanský dvorec, jehož součástí byla jednoduchá románská rotunda sv. Jiří, jediná zděná část areálu (viz kreslená rekonstrukce od Vladimíra Rišlinka). Když v pol. 13. století přesídlila šlechtická rodina z Hradešína do nového hradu ve Škvorci, byl kostel změněn na farní, nicméně si zachoval původní pevnostní funkci, neboť byl obehnán palisádou s příkopem a valem. První písemná zmínka o kostele je až z roku 1367, v souvislosti s uvedením kněze Františka z Lípy. V 70. letech 14. století byl kostel na objednávku Olbrama Menharta ze Škvorce, pozdějšího pražského arcibiskupa, goticky rozšířen. Původní románská rotunda byla rozšířena přístavbou nové lodi, přibližně čtvercového půdorysu a protáhlého presbytáře s polygonálním závěrem. Slohově vyspělá architektura přístavby poukazuje na stavební královskou lucemburskou huť. Z této doby se také dochoval zlomek okenní vitráže*** z východního okna, dnes uložený ve sbírkách Národního muzea v Praze.

Po roce 1421 se kostel sv. Jiří stal utrakvistickou svatyní, kterou byl po celou dobu následujících dvou staletí. Po roce 1462 nechal nový majitel škvoreckého panství a zakladatel rodu Škvoreckých z Klinštejna, Čeněk (zemřel v roce 1469 a je v kostele pohřben), opevnit kostel novým pozdně gotickým opevněním, které se sestávalo z mohutné hradební zdi se střílnami (viz kreslená rekonstrukce od Vladimíra Rišlinka). Na jižní straně umožňovala vstup do areálu na koso postavená hranolová brána, jejíž obranné horní podlaží sloužilo zároveň jako zvonice (zde byl původně zavěšen pozdně gotický zvon Jakub z roku 1494, dnes umístěný v nové barokní zvonici). Další úpravy provedli v roce 1557 noví majitelé panství, Smiřičtí ze Smiřic. V roce 1624 byl z hradešínské fary vypovězen poslední protestantský kněz a zdejší farnost na dalších 100 let spravoval katolický farář z Tuklat. Kostel zažil období úpadku, zesílené poškozením ve třicetileté válce. K obnově farnosti došlo až v roce 1734 z iniciativy Marie Terezie Savojské, kdy byl kostel po delší době důkladněji opraven, byla přistavěna sakristie, zvonice a dnes nedochovaná výklenková kaple sv. Jiří. Poslední stavební úpravy pocházejí z let 1871–78, kdy byl postaven pseudogotický přístavek schodiště na kruchtu. V roce 1897 byl zrušen hřbitov kolem kostela a Janem Křovákem ze Škvorce byla provedena necitlivá oprava a snížení středověké hřbitovní zdi, při které došlo i na zboření gotické vstupní brány a barokní kaple sv. Jiří.

Do areálu kostela se vstupuje pilířovou bránou z roku 1897, která je v místech zaniklé brány. Na ni navazuje okružní hřbitovní zeď, původně gotická hradba se střílnami, které se zazděné dochovaly dodnes. Vpravo od brány je ve zdi kamenná kazatelna. Při pohledu na kostel je patrný jeho složitý stavební vývoj, který probíhal za všech stavitelských slohů od 12. do 19. století. Nejstarší částí stavby je torzo románské rotundy, z níž se dochovala loď kruhového půdorysu, vybudovaná z pečlivě opracovaných kamenných kvádrů. Na jejím průčelí je dodnes patrný zazděný vstupní románský portál a původní okénko s půlkruhovým záklenkem. Ve 14. stol. byla ubourána apsida a místo ní přistavěna gotická kostelní loď, je prolomená dvojicí oken na severní i jižní straně. Severní okno bylo výrazně upraveno při barokní přestavbě v 18. století, jižní okno si uchovalo původní dřevěné ostění s vloženou mříží. Loď byla původně kryta vysokou valbovou střechou, na jejímž hřebenu byla štíhlá sanktusová vížka, která však zanikla za třicetileté války a byla nahrazena dnešní nízkou střechou; na původní zastřešení upomínají pouze dva vysoké štíty, z nichž západní si uchoval autentický lichoběžníkový tvar. Presbytář osvětluje čtveřice gotických oken, z nichž si původní podobu uchovala dvě okna ve východním a jihovýchodním bloku polygonu. Unikátní je nejenom původní kamenná kružba ve východním okně, ale především původní kované mříže pilovitého tvaru, osazené v obou oknech. Zevně presbytáře jsou opěráky a dodnes ho kryje strmý valbový krov středověkého typu. Na jižní straně se ke gotické lodi připojuje renesanční předsíň z 16. století, jejíž průčelí vrcholí trojúhelníkovitým štítem, na němž je osazena nápisová deska s textem: Slowo panie zvstawa na wieky 1557. Do předsíně se vstupuje širokým vchodem s půlkruhovým záklenkem a její prostor uzavírá původní renesanční klenba s lunetami. Předsíň chrání přístup ke gotickému vstupnímu portálu do kostelní lodi, který si uchoval původní bohatě profilované ostění ze 70. let 14. stol. K jižní stěně lodi kostela dále přiléhá barokní sakristie z roku 1734. Ve vnější stěně kostela jsou vsazeny renesanční náhrobky, původně z kostela a mladší náhrobky z roku 1813 a 1826.

Kostelní loď dnes uzavírá rovný strop, který nahradil původní složitější konstrukci se středovým sloupem (jednalo se buď o gotickou žebrovou klenbu nebo záklopový trámový strop). Na západní straně se do lodi otevírá prostor někdejší románské rotundy, který v patře obsahuje barokní hudební kruchtu, na jejímž místě se v pozdějším středověku nacházela soukromá oratoř pro šlechtické patrony kostela (pány ze Škvorce). Oratoř osvětluje velké obdélné okno, jehož plochu původně dělil do čtyř částí středový kamenný kříž. Na východní straně se loď otevírá hrotitým triumfálním obloukem do presbytáře, který se zachoval v původní podobě. Je sklenut dvěma poli těžké gotické žebrové a paprsčité klenby, spočívajících na kalichovitých (jehlancových) konzolách. V jižní stěně presbytáře se nachází původní gotické sedile (výklenkové sedadlo pro kněze) s hrotitým obloukem ostění. V jeho ploše je vsazen pozdně renesanční litý nápisový náhrobek Evy Čejkové z Olbramovic z roku 1638, který původně kryl vstup do hrobky pod kostelní podlahou. Pod dlažbou kostela bylo zřízeno několik šlechtických hrobek, které byly užívány až do 18. století. Jejich vchody byly v 19. stol. zazděny a náhrobní desky, až na jedinou, odstraněny.

Kostel je v současnosti vybaven ne příliš kvalitním mobiliářem, pořízeným ve 2. pol. 19. století. Hlavní oltář je poněkud rozpačitě působící montáží, vzniklou spojením několika starších řezbářských prací, jejíž jádro tvoří edikulový nástavec raně barokního oltáře z 2. pol. 17. stol. Na jeho pozadí byla (v obrácené poloze!) připevněna dvě rozměrná rozvilinová křídla s motivem akantu z doby kolem roku 1700. Celek doplňuje barokní tabernákl z 18. stol. a historizující obraz sv. Jiří z roku 1870. Ostatní části zařízení kostela pocházejí z roku 1850 a do Hradešína byly převezeny v roce 1864 ze zrušené kaple sv. Cyrila a Metoděje v Praze – Karlíně. Mimo to je v kostele cínová křtitelnice z roku 1739.

Zvláštní poděkování panu Vladimíru Rišlinkovi za poskytnutí vlastních kreslených hmotových rekonstrukcí kostela ve 12. a 15. století.

Kostel sv. Jiří je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 32096/2–726.