CESTY A PAMÁTKYCESTYAPAMATKY.CZ

kolínsko
KOLÍNSKO » Kamhajek » rodný dům G. Frištenského « Ostatní pozoruhodnosti

Kde objekt najdete?

Dům čp. 1/14 stojí na severním okraji obce.

V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE

Křečhoř - kostel Božího těla** (0,7 km)

Křečhoř - fara (0,7 km)

Křečhoř - křížek (0,7 km)

Kolín - bitva u Kolína (0,9 km)

Kutlíře - naleziště z doby keltské (1,0 km)

Kutlíře - rodný dům J. A. Prokůpka (1,0 km)

Kutlíře - křížek (1,0 km)

Křečhoř - vrba bílá (1,1 km)

Křečhoř - archeologické nálezy (1,1 km)

Křečhoř - slovanské hradiště (1,1 km)

Kamhajek – rodný dům G. Frištenského

Pamětní deska na rodném domě Gustava Frištenského (18. května 1879 Kamhajek – 6. dubna 1957 Litovel), symbolu fyzické síly 1. poloviny 20. století a našeho nejslavnějšího zápasníka.

Gustav Frištenský byl za Rakouska-Uherska a první republiky českým zápasníkem v řeckořímském zápase. První závod vyhrál v roce 1900 a v roce 1903 se stal amatérským mistrem Evropy. V roce 1911 navštívil Frištenský Ameriku, kde během turné zdolal 59 soupeřů, po návratu domů byl oslavován jako hrdina. Během své kariéry nejen zápasil, ale vystupoval i v cirkusech, včetně cirkusu Kludský. V roce 1929 se stal profesionálním mistrem Evropy a aktivní kariéru ukončil v roce 1939. Za druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost, po roce 1945 zanechal i vystupování v cirkusech; v roce 1951 (bylo mu 72 let) uspořádal poslední rozlučkový zápas, který vyhrál. V roce 1956 obdržel titul Zasloužilý mistr sportu, celkem zvítězil ve více než 10 000 zápasů.

Frištenský měřil 180 cm, vážil méně než 100 kg a obvod bicepsu měl 46 cm. Nejvíce se přibližoval tehdejšímu ideálu: byl pružný, obratný, silný i vytrvalý. Navíc disponoval vypilovanou zápasnickou technikou a bohatým zásobníkem chvatů. Méně známé jsou jeho vzpěračské výkony a dokonce atletické. V roce 1905 ve svých 26 letech zaběhl 100 metrů s 90 kg činkou na ramenou za 14 sekund.

Dodnes se používá přirovnání: je silný a mrštný jako Frištenský.

TOPlisttext & foto Roman ŠULC, Jan KUBKA; použitá literatura; design Lucie ZAJÍČKOVÁ; web Tomáš ADÁMEK; 2008–2012