CESTYAPAMATKY.CZ

Gotický kostel z počátku 14. století, podle nalezených dokumentů postavený nákladem vladyků z okolí; například Parduse ze Kbelu (doložen 1295), Oldřicha z Velimi nebo Maršíka a Rudolta z Radovesnice. Po poškození švédskými vojsky v roce 1634 byl kostel opraven renesančně v letech 1664–66 nákladem hraběte Tratmandorfa. V roce 1874 kostel silně poničil požár, při kterém také shořel vzácný barokní oltář s obrazem od Petra Brandla. Kostel byl v letech 1885–86 velmi necitlivě opraven v pseudogotickém stylu, přičemž došlo ke zničení mnoha středověkých památek. Protože ale nebyl v nadcházejícím období řádně udržován, postupně chátral. Před dalším chátráním byl ušetřen až poněkud amatérsky prováděnými opravami kolínských patriotů, bratrů Jana a Ladislava Kamarýtových. Tyto práce se s ohledem ke společensko-politickým okolnostem prodloužily na léta 1970–97, kdy byly úspěšně dokončeny a kostel mohl být znovu vysvěcen.

Jednolodní obdélný kostel s polygonálně uzavřeným presbytářem o rozměrech 4,72×4,90 metry, vysokou hranolovou věží v západním průčelí, sakristií při severní straně presbytáře a předsíní po jižní straně lodi.

Z původní gotické stavby se zachovala věž, presbytář s úzkými hrotitými okny a zdivo lodi do výše tří metrů se zazděným sedlovým portálem a zbytky několika hrotitých portálů. Presbytář je sklenut dvěma poli gotické křížové žebrové klenby, v závěru paprsčitě, žebra spočívají na pětibokých římsovitých konzolkách a protínají se v hladkých svornících. V presbytáři se dále dochovaly segmentově ukončené sedile a složitě profilovaný portál sakristie. Triumfální oblouk je hrotitý, loď plochostropá. V přízemí věže je místnost sklenutá křížovou klenbou, osvětlená od jihu střílnovým okénkem. V bočních stěnách předsíně se dochovaly zbytky tří gotických portálů s hrotitými záklenky s vloženým sedlem.

V presbytáři se zachoval původní gotický sanktuář* a v podlaze sakristie poslední tři náhrobky ze 14. – 16. století; v kostele měly své hrobky zemanské rody z okolí, velké množství náhrobků Maternů z Květnice, Nyklásků ze Žitnic, Kasalických ze Kštic a Horňateckých z Dobročovic bylo bohužel zničeno při opravě po roce 1885, dochoval se náhrobek Anny Rodovské z Hustiřan z roku 1570 (v podlaze pod kůrem), Mikoláše Nykláska z Žitenic a Chotouchova z roku 1580 (západní zeď pod kůrem) a Fridricha Nykláska z Žitenic a Chotouchova z roku 1582 (v sakristii). Na stěnách lodi kostela se po odloupnutí vápenného nátěru po požáru v roce 1874 odhalily fragmenty původní bohaté gotické nástěnné malby (čalounů, krále mezi rytíři, Posledního soudu, očistce, svatých biskupů, za dveřmi do sakristie postava čerta s vyplazeným jazykem apod.) ze 14. století. Tyto malby zakreslil a popsal Jiří Zach, ředitel gymnázia v Kutné Hoře. Než však bylo z Vídně rozhodnuto o záchraně vzácných maleb, byly při přestavbě po roce 1885 otlučeny a zdi byly opět nabíleny. Kostel je vybaven ne příliš vkusným mobiliářem dodaným v 90. letech 20. století bratry Kamarýtovými z Kolína.

Užité prvky kamenické výzdoby prozrazují přímou souvislost s tvorbou parléřovské huti, která v době vzniku zdejšího kostela působila v Kolíně. Některé detaily (například boční portály předsíně) zároveň vycházejí z jihofrancouzsky orientované tvorby Matyáše z Arrasu. Kostel ve Kbelu tak výrazně vybočuje z průměru soudobé venkovské sakrální architektury, což je obdivuhodné zejména s ohledem na nižší sociální úroveň jeho stavebníků.

Filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Kolín v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají čtvrtou sobotu v měsíci od 16:00 hodin.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26135/2–732.