CESTYAPAMATKY.CZ
Popisované památky se nacházejí mimo obvod historického města, vymezeného městskou památkovou rezervací.
Kolín - domy v ulicích centra (0,0 km)
Kolín - domy na Karlově náměstí (0,0 km)
Kolín - německé pozorovatelny (0,0 km)
Kolín - pamětní desky a památníky (0,0 km)
Kolín - archeologické nálezy (0,0 km)
Kolín - mariánský sloup* (0,0 km)
Kolín - Kašparův kolínský Mimoriál (0,1 km)
Kolín - klášter dominikánů (zaniklý) (0,1 km)
Bezručova ulice
1. Dům čp. 408 „Budilova vila“**. Funkcionalistická patrová vila pro Ing. Václava Budila, ředitele elektrárny ESSO, postavená v letech 1928–29 podle návrhu Jaroslava Fragnera. Zajímavostí je i dochovaný původní nábytek a další detaily zařízení navržené přímo pro tento dům. Dům slouží k soukromým obytným účelům. Srovnejte s letní vilou Ing. Budila v Kostelci nad Černými lesy. Budilova vila byla v roce 1987 zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46098/2–3436.
Politických vězňů
1. Domy čp. 19 – 23**. Obytné domy postavené v letech 1921–23 podle projektu architekta Jindřicha Freiwalda v tzv. rondokubistickém stylu (české verzi art-déco), vyznačující se vysokým štítem, drsnými omítkami a plastickými dekorativními prvky – římsami, šambránami, portály apod.
2. Dům čp. 33, bývalý obchodní dům „Merkur“. Funkcionalistická stavba z let 1926–29. Prodej byl zahájen 30. srpna 1929.
3. Okresní soud (dříve okresní úřad) čp 87. Budova ve stylu severoitalské renesance z roku 1884 od neznámého architekta, pravděpodobně z řad císařských vídeňských architektů. Přední fasáda je členěna vystupujícím středním traktem, celé přízemí je opatřeno bosáží se zaoblenými okny. Zdobné první patro rytmizují obdélníková okna se střídajícími se trojúhelníkovitými a segmentovými frontony.
Legerova
1. Dům čp. 24, rodný dům básníka Karla Legera. Na tomto místě původně stával středověký dvorec, jehož je současné stavení posledním pozůstatkem. V majetku rodiny Legerovy byl dům zhruba od roku 1820. Mezi okny je výklenek s bustou *Karla Legera*. Dům čp. 24 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 34528/2–752.
2 Dům čp. 27 – zaniklý dvůr Hášů z Újezda (později Linhartova hospoda). Původně goticko-renesanční dvůr s ozdobnou renesanční bránou a šindelem krytými střechami přečkal bez úhony jako jeden z mála objektů v Kolíně ničivý požár v roce 1796. Podle dochovaných fotografií z poč. 20. století lemovaly v nádvoří obě obytná křídla dřevěné pavlače, pod nimi gotické portály (jeden sedlová, druhý pravoúhlý s profilovaným ostěním). Budova byla zbořena ve 30. letech 20. století.
Pražská ulice
1. Dům čp. 417 „Auto Tatra“**. Dům obchodního zastupitelství Auto Tatra byl postaven v letech 1930–32 podle návrhu Jaroslava Fragnera, investorem stavby byl zástupce automobilky Tatra v Kolíně Jiří Skoch. Konstrukce domu spočívá v pravidelné soustavě deseti železobetonových pilířů s deskovými stropy do průvlaků a krakorců. Převážnou plochu přízemí zaujímala výstavní a prodejní místnost, korespondující s dílenským dvorem a garážemi v zadní části pozemku. Prostor výstavní místnosti je po výšce předělen galerií pro kancelářské potřeby s oddělenými místnostmi pro kancelář vedoucího a pro sklad drobných součástek. V celém prvém patře je byt majitele zastupitelství, přístupný nezávisle na půdorysu přízemí domu vnějším schodištěm, vedoucím do úrovně oddělené vstupní chodby v mezipatře k vnitřnímu schodišti do haly. Dům je ukázkovým příkladem funkcionalistické architektury, znehodnocené bohužel úpravou na prodejnu firmy Mountfield.
2. Dům čp. 442 „Hotel Tatra“. Funkcionalistická budova restaurace z let 1931–32 od Josefa Záruby.
Sokolská ulice
1. Dům čp. 7. Patrový řadový dům z roku 1901 se zajímavou výzdobou průčelí s maskami, stuhami a slunečnicovými květy.
Kmochova ulice
1. Sokol čp. 14. Jednopatrová budova z let 1873–78, postavená podle plánu Josefa Blechy st. Původní vzhled byl směsí pseudogotických a románských prvků, pod tlakem Tyršem prosazované renesance později jeho mladší bratr Matěj Blecha upravil v roce 1900 fasádu v pseudorenesančním duchu.
2. Tzv. Západní škola (dnes II. základní škola) čp. 943. Velká školní budova ve stylu české renesance od Antonína Hlaváčka z let 1907–08. Osově souměrná dvoutraktová školní budova, jejíž architektonické pojetí vhodně koresponduje se štíty na radnici, sokolovně a záložně, neboť vyvýšený terén ji včlenil mezi tyto stavby.
3. Vila čp. 175. Jednopatrová vila s pseudorenesančními prvky ve východním průčelí a mohutným polokruhovitým výstupkem pro schodiště v jižní stěně. Dnes soukromá vila původně patřila k tzv. západní škole (viz výše), v letech 1907–08 byla postavena podle návrhu Antonína Hlaváčka.
Tyršova ulice
1. Dům čp. 220. Vila postavená v roce 1911 pro MUDr. Kůsta podle návrhu Josefa Gočára. Ačkoliv je fasáda domu prostá a bez ozdob, vypovídá o architektově zájmu o přejímání bílých forem a nastupující kubismus. Uzavřenou blokovou patrovou stavbu rozčleňuje pouze arkýř a klasicistický trojúhelníkový štít. V roce 1939 byla přistavěna k domu sušárna a v roce 1994 ne příliš šťastně zvolená prodejna podle návrhu kolínského projektanta Boba Neumanna.
ulice Na Petříně
1. Dům čp. 232. Rodinný dům postavený místním architektem Čeňkem Křičkou v letech 1913–14. Je dokladem pozdního projektu s asymetrickým uspořádáním a touze po originalitě. Tu vyjádřil cihlovou fasádou, k níž se z každé strany připojuje polygonální altán připomínající věž, postavenou z kamenných kvádříků a bosovanou cihlami. Atiku tvoří ozdobný cihlový ornament podobný krajce. Dům dnes slouží jako umělecká základna D.I.V.O. Institutu vedeného uměleckou dvojicí Mark Divo (Lecembursko) a Sonja Vectomová (Finsko). Otevřeno je ve dnech středa – neděle 14:00 – 20:00 hodin.
Zborovská ulice
1. Dům čp. 1001. Moderní obytný dům z roku 2001 od architekta Ludvíka Fabiána, který je ze tří stran obložený šedým lomovým kamenem, z jižní strany má výrazné dřevěné průčelí. Dům je koncipován jakoby vyrůstal ze skály pod pahorkem, přičemž obytné prostory jsou uspořádány k jižnímu průčelí s předzahrádkou, obslužné pak směrem ke schodišťovému tělesu. Přístup do domu je z chodby umístěné asymetricky, kolmo na osu hlavního průčelí.
Komenského ulice
1. Dům čp. 182. Třípatrový činžovní dům od místního architekta Čeňka Křičky z roku 1887. Dům stojí ve svažitém terénu a jeho výtvarný vzhled odpovídá tvarosloví florentské renesance. Fasádu charakterizuje užití fortifikačních prvků ve formě vysoké rustiky, harmonii a vyváženost podtrhuje soustava vodorovného kladí, která dělí jednotlivé okenní otvory.
2. Tzv. Východní škola čp. 256. Velmi kontroverzní stavba od architekta Čeňka Křičky z let 1907 – 08, veřejností i odborníky zcela odmítnutá. Budova je proporčně nevyhovující a byla označena za „ptáka s přeraženými křídly“. Průčelí zdobí kombinace secesních prvků a geometrické moderny.
Heverova ulice
1. Vila čp. 249. Obytný secesní dům s nárožní věží postavený v letech 1910–11 podle plánů kolínského stavitele Josefa Petříka pro majitele velkostatku Lochovice Jana Bricha ml.. V letech 1950–93 byl dům v majetku Okresního bytového podniku a sloužil jako bytový dům, od roku 1993 je v majetku kolínské společnosti s výpočetní technikou ASYS. Ta provedla generální rekonstrukci domu, která byla slavnostně ukončena 3. června 2011. Dnes dům slouží jako školící středisko firmy, prodejna a firemní zázemí. Dům stojí na pohledově exponovaném místě a vyniká zejména secesními symetrickými fasádami s kontrastně strukturovanými omítkami, působivými štukatérskými, zámečnickými i truhlářskými (vnitřní vysoké dveře se zárubněmi, parkety, schodiště a zábradlí) detaily. Dům čp. 249 byl v roce 1996 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 11506/2–4348.
Kutnohorská ulice
1. Dům čp. 106. Dům čp. 106 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 18760/2–784.
Jaselská ulice
1. Vila čp. 226/227 „Na Hradě“. Mohutný a těžkopádný dům s kamennou fasádou v gotizujícím stylu z roku 1913. Autorem projektu je František Záruba.
Mostní ulice
1. Hotel Savoy. Významná funkcionalistická stavba na samé hranici historického centra, postavená v roce 1936 podle plánů kolínského stavitele Lva Veletovského.
Starokolínská ulice
1. Staré lázně čp. 287. Budovu starých lázní projektoval v roce 1912 Antonín Hlaváček v duchu ornamentální moderny, realizace se uskutečnila v letech 1914–15. V roce 1941 byl objekt rekonstruován a svému účelu lázně sloužily až do roku 1993, kdy byly uzavřeny. Chátraly až do opravy v letech 1998–2000, kdy byla budova upravena na klubové prostory.
Na Skále
1. Dům čp. 103. Předměstský dům původní zástavby Zálabí z přelomu 18. a 19. století. Dům čp. 103 byl 8. července 2008 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 103082.
2. Dům čp. 110. Předměstský dům původní zástavby Zálabí z přelomu 18. a 19. století.
Ovčárecká ulice
1. Dům čp. 333 „Na Závisti“. Vlastní vila architekta Čeňka Křičky z roku 1902, z doby jeho zvolení kolínským purkmistrem. Bloková stavba s neobarokními prvky, opravena byla v roce 1992 jako firemní sídlo.
Okružní ulice
1. Dům čp. 599, restaurace „Dymokurská“. Moderní nárožní budova z roku 1924, postavená podle plánu Jana Mayera (viz též gymnázium) a Václava Jirkovského pro kolínského podnikatele Aloise Linharta. Původní název byl „Linhartova hospoda“, od roku 1927 zvaná „U Borků“. Dnešní název „Dymokurská“ má od roku 1936, kdy ji převzal Hugo Hrbek z Dymokur a začal zde čepovat dymokurské pivo z Černínského pivovaru (vařilo se do roku 1967).
Křička Čeněk (* 19. 2. 1858 Libice nad Cidlinou – † 1948 Kolín), stavitel a architekt, nejkontroverznější postava kolínského kulturního a politického života přelomu 19. a 20. století. Po studiu reálné školy v Kutné Hoře studoval teorii architektury u Josefa Schulze a když v roce 1890 přišel do Kolína, aktivně se zapojil do veřejného života jako vůdce místní organizace strany mladočeské a jako podnikatel. V roce 1894 založil továrnu na kávovinové náhražky (cikorku), továrnu na vozy a později Kolínskou rafinérii petroleje. V roce 1896 byl zvolen za člena městské rady a od roku 1902 vykonával funkci starosty Kolína. Z funkce dobrovolně odstoupil v roce 1904 a nadále se věnoval stavitelství a projektování; kromě Kolína jsou jeho stavby i v Kutné Hoře, Hradci Králové, Táboře, Zásmukách, Libici nad Cidlinou, Rychnově nad Kněžnou, Poličce, Čáslavi a dokonce i ve slovinské Ljublani, kde v roce 1908 postavil pobočku továrny na cikorku, která existuje dodnes pod názvem „Kolinska“. V roce 1904 odcestoval do Ameriky, aby v Chicagu studoval výškové stavby a progresivní technologie moderní architektury. Pohřben je v rodinné hrobce na evangelickém hřbitově v Libici nad Cidlinou, kterou v roce 1925 sám vyprojektoval.
Hlaváček Antonín (* 25. 5. 1865 Příkazy u Doudleb nad Orlicí – † 19. 12. 1944 Kolín), první městský kolínský inženýr a vrchní stavební rada. Do úřadu městského inženýra v Kolíně nastoupil 16. července 1898 a podobu města utvářel po 26 nadcházejících let. Kolín nazýval „Českým Manchesterem“ a snažil se o propojení vznikajících velkých průmyslových komplexů s obytnými a vyloženě městskými částmi města v jednotný a harmonický celek. Kromě vlastních staveb a dozoru nad různými realizacemi je také autorem městského vodovodu.
Freiwald Jindřich (* 6. 6. 1890 Hronov – † 8. 5. 1945 Praha), významný český architekt. Po ukončení pražské vyšší průmyslové školy stavitelské (1910) působil jako asistent profesora Antonína Balšánka, který ho přizval ke spolupráci na interiérech Obecního domu v Praze. Od roku 1913 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze architekturu u profesora Jana Kotěry a v roce 1921 založil s Ing. Jaroslavem Böhmem projekční a stavitelskou firmu pod názvem Inženýři Freiwald – Böhm v Praze – Karlíně, v níž působil až do konce svého života. Ve své tvorbě se soustředil především na problematiku bydlení (obytné domy kromě Kolína i v Praze na Smíchově, v Dejvicích, Opavě, Pardubicích), na architekturu peněžních ústavů (mimo Kolína v Železném Brodě, Dvoře Králové nad Labem, Hronově, Polici nad Metují, Červeném Kostelci) a divadel (mimo Kolína v Hronově a Chrudimi). Na konci války byl 8. května 1945 zatčen jednotkou SS a nad Krčskou nemocnicí v Praze zastřelen.
Fragner Jaroslav (* 25. 12. 1898 Praha – † 3. 1. 1967 Praha), významný český architekt, malíř a návrhář. Účastnil se 1. světové války, kde byl vážně raněn na italské frontě u Piavy, a po válce studoval na ČVUT architekturu (1917–22), kterou však nedokončil. Později studoval na Akademii výtvarných umění (1934–35) u profesora Josefa Gočára. Po roce 1945 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění a v letech 1954–58 zde působil jako rektor. Fragnerovy prvotní práce kolem roku 1922 osobitým způsobem reagovaly na pozdní fázi syntetického kubismu, ale kolem roku 1924 dospěl k internacionálnímu funkcionalistickému pojetí architektury, charakteristické pro většinu architektových realizací druhé poloviny 20. a první třetiny 30. let, kdy se Fragnerova tvorba pomalu odkláněla od striktně krabicovitého pojetí a začala inklinovat k organicistnější architektonické tvorbě. Charakteristickou polohu této fáze Fragnerovy tvorby představují obytné zahrady, kterými autor obklopoval své vily, rodinné domy a zejména letní a víkendová sídla. Součástí Fragnerova zájmu bylo rovněž zájem o problém pojetí moderní monumentality u veřejných staveb. Od konce 30. let se architekt zabýval restaurováním a rekonstruováním historické architektury a památkových objektů (např. Pražský hrad, Betlémská kaple a Karolinum). Kromě realizací na Kolínsku je např. autorem kojeneckého pavilonu v Mukačevu (1928), zastavovacího plánu a vilové zahradní čtvrti v Praze-Barrandově (1928–32), několika rodinných vil a domů v Nespekách (1933–40), administrativní budovy pojišťovny Merkur v Praze (1936) a dalších.
Záruba Josef (* 18. 3. 1900 Zibohlavy – † 1. 1. 1967), architekt a stavitel. Po studiích na kolínském gymnáziu vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a v Bratislavě studoval u architekta Aloise Balána. Od roku 1928 vedl polu s architektem Jiřím Watersem významnou stavební firmu Záruba a spol., kterou založil v roce 1919 pod názvem Stavebně technická kancelář a podnikatelství Holý, Záruba a Král v Kolíně, později Stavebně technická kancelář a podnikatelství staveb Záruba a Král v Kolíně, jeho otec stavitel František Záruba (nar. 24. března 1870 Zibohlavy). Tato kancelář realizovala v Kolíně řadu staveb v letech 1910–40 a výrazně tak pomáhala měnit charakter města. Josef Záruba byl dlouholetým členem městské rady i městského zastupitelstva.