CESTYAPAMATKY.CZ

Brandlova ulice

1. Dům čp. 17. Dům vznikl rozdělením jednoho domu, který v roce 1480 vybudoval městský písař Jakub z Vrbice na místě někdejších chlebových krámů. K rozdělení došlo po roce 1527, kdy západní část (dnešní dům čp. 17) se stala majetkem ševce Václava Hlavičky, zavražděného zde roku 1559 jeho manželkou Annou. Po roce 1687 byl tento dům měšťanem Danielem Olivou přestavěn v barokním slohu, jeho dnešní podoba vznikla po požáru v roce 1796. Při opravě v roce 1975 byly mezi okny prvního patra volně obnoveny sluneční hodiny a zvýrazněno nárožní kvádrování dle návrhu bratří Jana a Ladislava Kamarýtových, provedené na základě nálezů fragmentů výzdoby z počátku 17. století. Původní vstupní barokní dubové dveře jsou doplněny rokokovým kováním a zámkem. V roce 2009 byla obnovena fasáda domu. V současnosti je dům v majetku římskokatolické církve. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 16231/2–749.

2. Dům čp. 27 „Červinkovský dům“**. Středověký věžový dům, jehož nejstarší částí je raně gotický suterén z 50. let 13. stol. Ten tvoří dvě místnosti s těžkou křížovou klenbou a unikátním záklopovým stropem. Rozšířen byl v roce 1270 a ve 2. pol. 14. století (1370 ?) byl přistavěn rozlehlý vrcholně gotický mázhaus. V letech 1518–1617 dům sloužil jako špitál chudých a proto byl raně renesančně rozšířen do dvora přístavbou kuchyně. Další přestavba následovala po požáru v roce 1796, kdy dům vlastnila rodina Červinkova (1703–1837). V roce 1945 byl dům poškozen bombardováním při spojeneckém náletu na Kolín, sousední dům čp. 26 byl zcela zničen. V průběhu rekonstrukce v 80. letech 20. století bylo odhaleno původní středověké průčelí, takže mohl být obnoven vstupní gotický portál z Brandlovy ulice a ostění velkých oken mázhauzu. Po rekonstrukci, jejímž autorem byl arch. Doc. Bohuslav Vrabec byl dům zpřístupněn jako expozice Regionálního muzea Kolín a zároveň k němu byla připojena novodobá přístavba, která byla vystavěna na místě zničeného sousedního domu čp. 26, s výstavními sály. V muzeu lze navštívit zajímavé expozice „Královské město Kolín ve středověku“, „Kolínská měšťanská domácnost v 19. století“ a „Hygiena a péče o tělo v průběhu staletí“. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17227/2–754.

Karlova ulice

1. Dům čp. 23* . Původně středověký dům, který vznikl odčleněním od sousedního domu čp. 17 v Brandlově ulici, je tvořen ve svém jádru dvěma věžovými domy z 2. pol. 13. století. V letech 1596–1610 byl majetkem nechvalně proslulého písaře Jana Kirchbryka Berounského, jehož náhlé úmrtí v roce 1610 prý doprovázelo několik nadpřirozených jevů. Dnešní pozdně barokní podobu dům získal po požáru v roce 1796, kdy byl jeho majitelem italský kominický mistr Bartoloměj Spigalio. Z gotické stavby se dochoval ve východní stěně vstupní, pravoúhle orámovaný sedlový portál z konce 14. stol., vedle portálu vlevo zazděné gotické okénko a vpravo velké okno s pravoúhlým ostěním. Na jižní stěně je pod střechou zazděné další malé gotické okno s pískovcovým ostěním. V přízemí domu se dochovaly valené klenby s lunetami a v suterénu záklopový raně gotický strop z 13. století. Na východní fasádě je mezi okny 1. patra páskový rám zaniklého obrazu sv. Jana Nepomuckého (?). V současnosti dům slouží k bytovým a komerčním účelům. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 14197/2–753.

2. Dům čp. 28. V písemných pramenech se poprvé připomíná roku 1544, po roce 1742 byl jeho majitelem chirurg Jiří Barvonič, který se ve věku osmdesáti let stal jedinou lidskou obětí katastrofálního požáru Kolína v roce 1796. Při opravě na konci 18. století dům získal nové pozdně barokní průčelí, jehož pozůstatky se navzdory několika novodobým úpravám zachovaly dodnes. Při obnově v letech 2007–09 byla obnovena i gotická studna ve sklepení. Dům čp. 28 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 25793/2–4103.

3. Dům čp. 30 „U zlatého soudku“. V letech 1554–70 byl v majetku mistra Tomáše z Vyskytné, potomka významné erbovní rodiny. Současná podoba domu je výsledkem několika pozdějších přestaveb z 18. – 20. století. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 34138/2–4104.

Kutnohorská ulice

1. Dům čp. 31 „U tří bažantů“**. Původně gotický středověký dům připomínaný již v roce 1494, byl těžce poškozen požárem v roce 1734, a proto byl tehdejším majitelem Šimonem Švencnerem jako spáleniště prodán známému kolínskému staviteli Josefu Jedličkovi. Ten vzápětí podnikl nákladnou pozdně barokní přestavbu, a dům po třech letech se značným ziskem prodal měšťanovi Ignáci Čapkovi. Z uvedeného období se dodnes zachovala bohatě zdobená fasáda s domovním znamením nad portálem, nesoucím letopočet 1740. Dům patří mezi nejcennější památky barokní architektury v Kolíně. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 18254/2–757.

2. Dům čp. 33 „U římského císaře“. Nejstaršími písemnými prameny je doložen k roku 1511. V roce 1734 byl poškozen požárem a proto byl pozdně barokně přestavěn nákladem tehdejšího majitele a pozdějšího kolínského primátora a císařského rychtáře Jana Ignáce Jindry z Orebthalu. Autorem přestavby byl zřejmě kolínský stavitel Josef Jedlička, který vytvořil náročně zdobené domovní průčelí, ukončené atikou s kamennými vázami a vysokým volutovým štítem, vrcholícím bystou římského císaře Nerona. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17621/2–758.

3. Dům čp. 41. Středověký dům doložený od konce 15. století, v letech 1665–1701 byl jeho majitelem proslulý primátor a pozdější císařský rychtář Valentin Kokovský. Jeho manželka Kateřina z Ehrenfeldu se později po ovdovění provdala za Matěje Lomnického (+ 1742), na jehož objednávku byl dům po požáru v roce 1734 přestavěn do dnešní pozdně barokní podoby. Kromě štukové výzdoby průčelí (necitlivě narušené novodobými zásahy) je zřejmě výsledkem této úpravy i současný vzhled přístavku s podloubím.

4. Dům čp. 42 „U tří korun“. Původně středověký dům z 2. poloviny 13. století, z něhož se dochovala zazděná okénka ve východním průčelí. V letech 1541–63 dům renesančně přestavěl bohatý měšťan (soukeník) Jakub Pařízek, tuto přestavbu připomíná půlkruhově zaklenutý renesanční vstupní portál s plochou rámovou profilací a tesaným ostěním. Po požáru v roce 1734 se dům dočkal pozdně barokní přestavby, uskutečněné nákladem tehdejšího majitele Josefa Ferdinanda Velicha (+ 1746). Tehdy získal dnešní fasádu s atikou a dvojicí charakteristických vikýřů, která původně nesla alegorickou sochařskou výzdobu, postupně odstraněnou při opravách v letech 1912 a 1968. Dnes dům slouží bytovým a komerčním účelům. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 404368/2–765.

5. Dům čp. 54 „U bílého anděla“. Nárožní městský jednopatrový dům, v páskové kartuši nad vchodem byla původně dřevěná rokoková hlava anděla, dnes nahrazena novodobou keramickou soškou, odkazující na jeho název. Původní gotický dům, přiléhající k městskému opevnění a dnes zaniklé Horské bráně, který od středověku slouží až do dnešní doby jako hostinec. Současná podoba pochází z konce 18. století. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 29556/2–774.

Rubešova ulice

1. Záložna (Česká spořitelna) čp. 50. Funkciona­listická budova z let 1937–38 od architektů Františka Stalmacha a „Jana Svobody“[60]. Stavbě dominuje vystouplé oblé nároží s odsazeným nejvyšším patrem, pásová okna a přízemí odhmotněné velkými skleněnými plochami. V letech 2000–02 byla budova restaurována.

2. Dům čp. 55. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 41349/2–3051.

3. Dům čp. 56. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 28394/2–3052.

4. Dům čp. 57. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 38953/2–3053.

5. Dům čp. 58. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 35939/2–3054.

6. Dům čp. 59 „V pekle“. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 18628/2–3055.

Husova ulice

1. Dům čp. 48 „Nové Mexiko“. Rohový dům, jehož západní strana tvoří severovýchodní stranu náměstí. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 32117/2–3045.

2. Dům čp. 64 „U zlaté koruny“. Původně gotický dům ze 14. století, přestavěn rokokově v roce 1763 a v nároží byl vyzdoben obrazem Sv. Rodiny v kartušovém rámu a pískovcovou korunou domovního znamení. Dům byl bohužel zbořen v roce 1969 pro stavbu stávající moderní bytovky, ačkoliv byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 52418/2–775.

3. Dům čp. 65. Původně gotický dům, do rozdělení v 16. století součást sousedního domu čp. 64. Průčelí zdobil obraz sv. Aloise malovaný olejem na plechu a umístěný v barokním, bohatě profilovaném rámci. Pod barokní omítkou byla patrna renesanční sgrafita. Dům byl bohužel zbořen v roce 1969 pro stavbu stávající moderní bytovky, ačkoliv byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 53419/2–776.

4. Dům čp. 66. Původně gotický dům z poč. 14. století, rokokově přestavěný v 18. století. Dům byl bohužel zbořen v roce 1969 pro stavbu stávající moderní bytovky, ačkoliv byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 53428/2–777.

5. Dům čp. 69. Vila Judr. Antonína Cyvína, postavená podle návrhu architekta Vincence Václavíka v roce 1871. Patrový dům s pseudorenesan­čními prvky, obohacený o nízkou elipsovitou věžičku.

Kouřimská ulice

1. Dům. čp. 14. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 10156/2–4998.

2. Dům čp. 18. Dům vznikl společně se sousedním domem čp. 19 a domem čp. 17 v Brandlově ulici kolem roku 1480 na místě středověkých chlebových krámů, které zanikly při požáru v roce 1395. V letech 1727–1825 patřil měšťanské rodině Pábíčkových, z níž pocházel bohatý řeznický mistr Jan František Pábíček, jeden z hlavních podporovatelů zdejšího chrámu sv. Bartoloměje. Jeho příbuzný, primátor Jan Vincenc Pábíček, mimo jiné autor nejstaršího zpracování historie města Kolína vydaného roku 1848 v Časopise českého musea, dal domu poničeném při požáru v roce 1796 jeho dnešní pozdně barokní podobu. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR spolu se sousedním domem čp. 19 (jako dvojdům) pod číslem 25122/2–750.

3. Dům čp. 19. Dům vznikl spolu se sousedním domem čp. 18 kolem roku 1480 na místě středověkých chlebovch krámů, které zanikly při požáru v roce 1395. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR spolu se sousedním domem čp. 18 (jako dvojdům) pod číslem 25122/2–750.

4. Dům čp. 24. Soukromý dům z roku 1890 postavený architektem Čeňkem Křičkou pro vlastní manželku Katuši Křičkovou. Fasáda domu do detailu napodobuje renesanční palác Vendramin Calergi v Benátkách, dokončený na Canale Grande v roce 1507 Lombardem.

5. Dům čp. 75. Bývalá okresní (občanská) záložna, novorenesanční stavba z roku 1895 od architekta Čeňka Křičky. Rohová dvoupatrová a dvoukřídlá budova na křižovatce ulic Politických vězňů a Kouřimská, jejíž průčelí tvoří vystouplý rohový rizalit s balkonem, evokující arkýř na krakorcích, pozvolna přecházející v nárožní polygonální věž s hodinami. Dekorativní mříže jsou od uměleckého kováře Karla Kuby a alegorie zdobící nejvyšší patro nakreslil malíř Jan Čart podle předlohy Adolfa Liebschera.

6. Dům čp. 84. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 41707/2–3049.

Pražská ulice

1. Dům čp. 1. V přízemí je dnes prodejna textilu.

2. Dům čp. 2 „U zlaté kosy“. V přízemí je dnes prodejna oděvů.

3. Dům čp. 3 „U zlatého hroznu“. Původně gotický dům doložený v roce 1494 v majetku pekaře Duška Dibla. Od roku 1548 byl dům v majetku rodiny Vianských, po nichž se pak dlouho nazýval „Vianský“, v roce 1616 ho koupil kolínský měšťan Pavel Grum. Poté, co v roce 1634 vyhořel, prošel po roce 1650 raně barokní přestavbou, uskutečněnou na objednávku Jiřího Špačka Bezdružického. Tuto podobu domu dodnes připomínají sdružená okna prvního patra, výklenek s domovním znamením a snad také základní podoba mohutného volutového štítu. V roce 1734 dům vyhořel a následně byl v roce 1743 barokně přestavěn nákladem tehdejšího majitele Daniela Čapka, zřejmě podle návrhu známého kolínského architekta Josefa Jedličky, který starší domovní průčelí rozčlenil pilastry a suprafenestrami s bohatým štukovým dekorem. Poslední přestavby byly provedeny po požáru v roce 1796. Dům je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 20997/2–742.

4. Dům čp. 4. Původně středověký dům, v dnešní podobě s barokním průčelím po požáru v roce 1796. V přízemí je dnes lahůdkářství. Dům čp. 4 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 42234/2–3050.

5. Dům čp. 5. Původně středověký dům, v dnešní podobě s pozdně klasicistní až empírovou fasádou z 1. pol. 19. století. V přízemí je dnes ochodní dům.

6 Dům čp. 6. Původně středověký dům, v dnešní podobě s klasicistní fasádou z počátku 19. století. V přízemí je dnes lékárna.

3. Dům čp. 167 (původně 93). Gotický dům upravený renesančně a barokně, zbořený v roce 1972 ačkoliv byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 53189/2–782. V letech 2005–07 byla na jeho místě vystavěna volná kopie domu, sloužící jako restaurace a penzion.

4. Dům čp. 94. Dům byl v roce 1972 zbořen, ačkoliv byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 52687/2–783. Na jeho místě je dnes proluka a parkoviště.

Židovské ghetto

Někdejší židovská čtvrť, která náleží k nejcennějším památkám svého druhu na území Čech, představuje důležitou součást historického jádra města Kolína. Jeho zástavba zabírala takřka čtvrtinu plochy vlastního hrazeného města a přístup do ghetta z Kouřimské a Pražské ulice zřejmě oddělovaly zdi s průchody a uzavíratelnými branami či řetězy. Čtvrť tak kdysi byla samostatně žijícím světem uvnitř křesťanského města. Její početné obyvatelstvo (v polovině 17. století takřka 400 osob) se tísnilo v necelých čtyřech desítkách domů, které po četných přestavbách, vedených ve snaze získat větší prostor k bydlení, získávaly bizarní vzhled. Až do oficiálního zrušení izolace ghetta v roce 1782 a především jeho skutečného spojení s ostatními částmi města po roce 1848, zde panovaly problematické hygienické poměry, které byly od 2. poloviny 19. století řešeny četnými přestavbami a demolicemi, jejichž obětí se tak staly mimořádně cenné ukázky tradiční zástavby. Tak byla zbořena téměř celá jižní strana ulice Karolíny Světlé, čímž byl těžce narušen ucelený architektonický ráz této části města, kdy na místě odstraněných židovských domů vyrostly nové budovy, které svými předimenzovanými proporcemi ostře kontrastují se svým okolím.

Karolíny Světlé

1. Dům čp. 136. Připomíná se na konci 15. století jako majetek kloboučníka Bartoše, součástí židovské čtvrti se stal až v roce 1622, kdy jej od křesťanského majitele Martina Franka koupil Žid Mojžíš. Navzdory mnoha pozdějším úpravám si dům z větší části uchoval renesanční podobu z poloviny 16. století. Mimořádně působivé je zejména severní průčelí, jehož patro je vysazeno na řadě kamenných krakorců. Dnes je v domě kuchyňské studio Koryna. Dům čp. 136 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 33544/2–755.

2. Dům čp. 156. Původně křesťanský dům ze 14. století, ke ghettu byl připojen po roce 1593, kdy jej koupil Žid Izák. Dnešní podoba je výsledkem klasicistní přestavby z první poloviny 19. století, kdy byly odstraněny stopy po požáru v roce 1796. V rámci této úpravy byl dům zvýšen o druhé patro a opatřen bohatě členěným průčelím s dvojicí tesaných portálků. Dnes je v domě prodejna Zverimex. Dům čp. 156 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 33382/2–772. .{text-indent:0}

Na této straně ulice Karolíny Světlé původně následovalo patnáct dalších židovských domů, zbořených postupně na přelomu 19. a 20. století. Na jejich místě se dnes nachází budova Střední zdravotnické školy z roku 1904 a činžovní domy z 1. třetiny 20. století.

3. Domy čp. 137 a 139. Oba sousední domy tvořily původně velký středověký dům, který se od počátku 16. století nazýval Medeničkovský podle stejnojmenného měšťanského rodu, který ho vlastnil až do roku 1592. Součástí ghetta se stal v roce 1622, kdy jej od posledního křesťanského majitele koupil židovský obchodník Michal Pacovský a rozdělil na několik dílů. Nejednotný ráz této budovy zakryla klasicistní přestavba v polovině 19. století, kdy vzniklo dnešní bohatě členěné jižní průčelí. Ve vchodu jsou osazeny původní pozdně barokní dveře ze druhé poloviny 18. století. Dům čp. 137/139 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 38556/2–759.

4. Dům čp. 140. Doložený již k roku 1520 jako majetek ševce Samíka, součástí ghetta se stal až v roce 1597, kdy jej od vdovy Judity Richterové koupil Žid Šeftl Čížek. Dům byl také na konci 16. století rozdělen na dvě části, čemuž nasvědčuje i celkový vzhled průčelí. To je svou úpravou rozděleno na dva souměrné díly, završené párem rozložitých barokních štítů z poloviny 18. století. Jednotný pozdně barokní ráz stavby oživuje rozměrný pozdně gotický portál přízemí, zřízený nepochybně ještě za křesťanského majitele Samíka v první čtvrtině 16. století. Dům čp. 140 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 171384/2–760.

5. Dům čp. 141. Původně křesťanský dům řezníka Tomáška, doložený v roce 1526. Od kněze Jana Laeta Kolínského ho koupil Žid Štefl Čížek v roce 1602 a následně ho postoupil židovskému obchodníkovi Šalamounovi. Poté byl dům rozdělen na několik částí (viz též dům čp. 142). Z domu se dochovalo zdvojené štítové volutové průčelí z poloviny 18. století, které původně pokrývala náročná štuková výzdoba, zaniklá z větší části při necitlivých novodobých úpravách. Dům čp. 141 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 37342/2–761.

6. Dům čp. 142. Naddimenzovaný pseudorenesanční dům z přelomu 19. a 20. století, stojící na místě západní části Tomáškovského domu (viz čp. 141), který sahal až ke Zlaté uličce. Tato část byla po roce 1602 rozdělena na dva židovské domy, které si až do svého zániku uchovaly pozoruhodné pozdně renesanční průčelí z počátku 17. století.

7. Dům čp. 146. Původně středověký dům, v dnešní podobě po obnově po požáru v roce 1992. Dům čp. 146 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 45630/2–763.

8. Dům čp. 147. Dům čp. 147 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46576/2–743.

9. Dům čp. 148. Dům čp. 148 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 41375/2–766.

10. Dům čp. 150. Dům čp. 150 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46237/2–768.

11. Dům čp. 151. Dnešní penzion „U rabína“ z let 1991–3 je kopií původního středověkého domu ze 13. století, renesančně přestavěného v 16. století, který byl zbořen v roce 1952. Dům čp. 151 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 23413/2–767.

Na Hradbách

1. Dům čp. 122. Dům čp. 122 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 31172/2–3043.

2. Dům čp. 123. Dům byl v letech 2009–10 generálně obnoven. Dům čp. 123 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 449986/2–3044.

3. Dům čp. 124 „Rabínův dům“. Původně gotický dům přestavěný renesančně a barokně, současná rokoková fasáda pochází z poloviny 18. století, v minulosti obydlí kolínského rabína. Velmi nevhodně byl dům upraven v letech 1990–92 při přestavbě na komerční využití. Dům čp. 124 je zapsán spolu s domem čp. 125 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 39176/2–743.

4. Dům čp. 125. Barokní dům z 18. století, s klasicistně upraveným štítem, velmi zanedbaný. Dům stojí ve dvoře domu čp. 124 a je přístupný pouze průchozí chodbou tohoto domu. Dům čp. 125 je zapsán spolu s domem čp. 124 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 39176/2–743.

5. Dům čp. 126**. Původně gotický dům ze 14. století sloužil jako židovská škola prokazatelně od roku 1654. Z přestavby vedené v roce 1745 kolínským stavitelem Františkem Jedličkou se dochovalo dnešní pozdně barokní průčelí, přestože byla budova poškozena při požáru v roce 1796. Po požáru totiž došlo pouze k radikální přestavbě interiéru a dostavbě druhého patra s rokokovou fasádou. V roce 1782 vznikla v Kolíně židovská triviální škola a tak původní školní budova sloužila jako obydlí kolínského rabína. Pro nově založenou školu se hledalo nové umístění až do počátku 19. století, kdy padlo rozhodnutí postavit novou budovu na poslední volné parcele ghetta – rozšířením bývalé školy na místě jediné přístupové cesty k synagoze. Díky tomuto záměru vznikla v letech 1844 – 1846 klasicistní pravá (severní) část domu. Realizace přístavby si vyžádala neobvyklé architektonické řešení přízemí, kde musel vzniknout průjezd s přístupem k synagoze, a také vyšších pater, neboť svými vnitřními prostorami se spojila se starší jižní částí domu. V takto přestavěném komplexu budov pak židovská škola působila až do svého zrušení v roce 1898, kdy ji nahradila škola k doplňkovému vyučování němčiny, hebrejštiny a judaismu pro žáky českých veřejných židovských škol. Pro nedostatečný zájem veřejnosti tento ústav zanikl po roce 1918. Dům čp. 126 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 16993/2–744.

6. Dům čp. 127. Původně gotický dům, přestavěný renesančně a barokně, současná fasáda z konce 19. století. Jednopatrový dům o pěti okenních osách s mansadrovou střechou, v nádvorním traktu okna s dřevěným ostěním a půlkruhově ukončeným pískovcovým ostěním. Dům čp. 127 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 23784/2–745.

7 Dům čp. 128. Renesanční dům z konce 15. století, přestavěný do dnešní podoby v 18. století. Řadový patrový dům o třech okenních osách s dvěma barokními pravoúhlými vstupními portály. Pravá přízemní místnost (obchod) je zaklenuta původní hřebínkovou klenbou s výsečemi. Dům čp. 128 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 30218/2–748.

8. Domy čp. 129 – 131**. Obytné domy postavené v letech 1921–23 podle projektu architekta Jindřicha Freiwalda v tzv. rondokubistickém stylu (české verzi art-déco), vyznačující se vysokým štítem, drsnými omítkami a plastickými dekorativními prvky – římsami, šambránami, portály apod.

9. Dům čp. 133. Obytný nájemní dům z 20. let 20. století. V přízemí sídlí cestovní kancelář Monatour.

10. Dům čp. 152. Zajímavý renesanční dům z 15. století s vysunutým prvním patrem na pískovcových krakorcích, přestavěný do dnešní podoby v roce 1732. Nad obloukem vstupního portálu je klenák s hebrejským letopočtem 1732, výzdoba fasády byla bohužel odstraněna při opravě v 60. letech 20. století. Dům čp. 152 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 44876/2–770.

11. Dům čp. 153.

12. Dům čp. 154. Dům čp. 154 je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 32796/2–771.

**13. Dům čp. 155.