CESTYAPAMATKY.CZ

Původně gotický kostel z doby těsně po roce 1300, který je poprvé písemně doložen v roce 1352 jako farní kostel dnes zaniklé vsi Mnichovice, ze které na konci středověku vzniklo kolínské předměstí Zálabí. Stavebníkem kostela byl nejspíše sedlecký klášter, který osadu držel v předhusitském období. Dle písemných pramenů byla v roce 1378 uskutečněna zásadní přestavba svatyně, po níž se však nezachovaly žádné stopy – je tedy otázkou, zda nevznikla až v této době loď s presbytářem, jejíchž půdorys a dispozice nasvědčují spíše až na polovinu 14. století. Od roku 1410 náležel kostel pod správu kolínských farářů od sv. Bartoloměje. V roce 1497 byl těžce poškozen požárem, proto byl v letech 1513–16 opraven pozdně goticky na náklad krále Ludvíka Jagelonského. Další přestavby v raně barokním slovu proběhly ve dvou etapách po zničení kostela v průběhu třicetileté války, a to kolem roku 1660 a před rokem 1682. Napovídá tomu dochované architektonické tvarosloví průčelí, které má ještě manýristické prvky. V letech 1777–78 byla zřejmě kolínským stavitelem Janem Petržilkou vybudována pozdně barokní věž před západním průčelím, čímž byl zakryt starší štít, jehož výzdoba se dochovala uvnitř druhého patra věže. Ze staršího raně barokního průčelí se dochovala tři patra, členěná sloupky, výklenky a štukovým kruhovým oknem. V této době také došlo ke zboření původní dřevěné zvonice, která stávala samostatně v blízkosti severozápadního nároží kostela. Architektonický vývoj se uzavřel v roce 1902, kdy byla zvýšena loď a vyměněn byl její krov. V roce 1934 byly provedeny úpravy interiéru, od roku 2005 probíhá postupná památková obnova kostela, zahájená opravou věže.

Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem, k němuž se na severu připojuje obdélná sakristie. Nad středem lodi je v koruně střechy sanktusník. Před západním průčelím stojí barokní hranolová věž. Stěny věže i lodi jsou zevně upraveny barokně, okna jsou půlkruhově sklenuta.

Nejstarší částí kostela (1300) je sakristie, opatřená jedním polem křížové žebrové klenby, jejíž svorník nese reliéf hvězdice. Presbytář je sklenut pozdně gotickou křížovou klenbou se skosenými žebry klínového profilu z roku 1514, což dokládá monogram českého krále Ludvíka Jagelonského na svorníku. Triumfální oblouk je hrotitý, loď je plochostropá. Mezi předsíní a lodí a v jižní stěně lodi jsou hrotité portálky z poslední čtvrtiny 14. století, z presbytáře do sakristie vede pozdně gotický sedlový portál, zvenčí do sakristie pozdně gotický pravoúhlý portál, ve východní zdi presbytáře gotické hrotité okno z počátku 14. století.

Hodnotné je stylově jednotné a nápadité vnitřní zařízení** kostela z doby kolem roku 1715. Sestává se z hlavního oltáře (sv. Víta), dvou bočních oltářů (P. Marie a sv. Jana Nepomuckého) při triumfálním oblouku, jednoho bočního oltáře (Čtrnácti pomocníků) při severní straně lodi a chórové přepážky. Všechny oltáře patří do skupiny rámových oltářů, jejichž hlavním kompozičním prvkem je akantová rozvilina, boční oltář sv. Jana Nepomuckého spočívá na původní gotické menze z 15. století. Sochy osazené na oltářích mají ještě určité manýristické prvky, takže se podobají pracím Matouše Václava Jäckela, který kolem roku 1700 působil v Sedlci, nebo pracím kutnohorského mistra Františka Martina Katterbauera, který ovšem sám navazoval na dílo Matěje Václava Jäckela. Na jižní stěně lodi vyniká unikátní renesanční epitaf** rodiny kolínského primátora Daniela Hytticha (1614). Na jižní stěně presbytáře jsou odkryty raně renesanční figurální malby a v předsíni se nacházejí dva dětské figurální náhrobky z roku 1615 a 1624. Kostel byl vymalován v roce 1902 J. Suchým, v roce 1934 malby opravil J. Major.

Kostel sv. Víta je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46040/2–790.