CESTYAPAMATKY.CZ

Jan Drobník (* 24. 6. 1876 Kolín – † 20. 1. 1924 Kolín), kolínský kameník. Výuční list se snažil získat u firmy Kloss v Nymburce, ale zdá se, že ho nikdy nezískal (dvakrát se totiž pokoušel požádat o vystavení živnostenského listu, ale nebylo mu vyhověno, protože nemohl doložit výuční list ani předepsanou praxi). Jeho tvorba je velice nevyvážená, vedle kvalitních prací se objevují i značně podprůměrné práce. Zdá se, že mu již v době svých studií pomáhal mladší bratr Václav Drobník, s kterým provozoval v Kolíně na Zálabí (Tovární ulici) sochařsko-kamenický ateliér.

Bílek František (* 6. 11. 1872 Chýnov u Tábora – † 13. 10 1941 Chýnov u Tábora), sochař, malíř a grafik. Po absolvování gymnázia v Táboře studoval v letech 1887–90 na Akademii výtvarných umění v Praze malířství u profesora Maxmiliána Pirnera. Po zjištění zrakové vady, a to částečné barvosleposti, začal studovat sochařství u profesora Josefa Maudra na Umělecko-průmyslové škole v Praze. V roce 1890 získal stipendium uměleckého mecenáše rytíře Lanny a odjel do Paříže, kde studoval v letech 1891–92 na akademii Collarosi u profesora Injalberta. Během několika let začali dobová kritika i umělci Bílka považovat za předního sochaře mladé generace, odvracejícího se od oficiálního umění. V roce 1902 uzavřel sňatek s Bertou Nečasovou, se kterou měl později syna a dceru. Léta 1902–08 jsou obdobím jeho nejintenzivnější práce, v roce 1937 obdržel cenu dr. Katze. Pohřben je na hřbitově v Chýnově a jeho hrob zdobí monumentální plastika Modlitba nad hroby, jeho vlastní práce z roku 1905.

Severa Jindřich (* 5. 4. 1909 Kopidlno – † 1980 Řevnice), akademický sochař. Studoval na Vysoké škole architektury ČVUT, filosofické fakultě Karlovy university, na Akademii výtvarných umění v Praze jako žák profesora Otakara Španiela. Měl jednu z největších soukromých knihoven plnou politické literatury, beletrie, knih o vesmíru, zvířatech, rostlinách a odebíral spoustu časopisů. Podstatnou roli v jeho životě hrála kantořina, měl ohromný vztah hlavně k mladým lidem. Na začátku 2. světové války učil na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě, kde byli jeho žáky například pozdější sklář René Roubíček nebo malíř Adolf Born. Od roku 1945 až do penze vyučoval na katedře architektury ČVUT. Jindřicha Severu velmi zajímalo spojení architektury a sochařství, což bylo tématem několika jeho studií. Kolem roku 1953 se přestěhoval do Řevnic, kde se od tragické smrti syna téměř izoloval od veřejnosti a nakonec i zemřel.