CESTY A PAMÁTKYCESTYAPAMATKY.CZ

kolínsko
KOLÍNSKO » Kolín » starý (Masarykův) most* « Ostatní pozoruhodnosti

Kde objekt najdete?

Starý most překračuje řeku Labe poblíž Karlova náměstí v historickém jádru města.

V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE

Kolín - Zálabský betlém (0,2 km)

Kolín - Kašparův kolínský Mimoriál (0,2 km)

Kolín - mariánský sloup* (0,2 km)

Kolín - věž Práchovna (0,2 km)

Kolín - radnice** (0,2 km)

Kolín - domy na Karlově náměstí (0,2 km)

Kolín - domy v ulicích centra (0,2 km)

Kolín - domy na předměstích (0,2 km)

Kolín - kašna (0,2 km)

Kolín - škola - obchodní akademie (0,2 km)

Kolín – starý (Masarykův) most*

Nový železobetonový silniční most v Kolíně, v jehož tělese je začleněna vodní elektrárna, jez a plavební komora, byl vybudován poblíž starého železného mostu z roku 1878, který byl ve špatném technickém stavu a nevyhovoval už ani svojí kapacitou. Nový most byl postaven asi o 80 metrů dál po proudu v místě, kde kdysi stával starší dřevěný most od středověku. První projekt železobetonového mostu přes Labe vyhotovil Antonín Engel v roce 1913, ale podle tohoto projektu byly pouze založeny mostní pilíře. Původní koncepci mostu zásadně přepracoval architekt František Roith ve 20. letech 20. století. Ten založil estetickou koncepci na kontrastu mohutných, pravoúhlých mostních pilířů a jemné žebrové struktury klenebních polí mezi nimi. Pro zdůraznění tohoto záměru nejsou pilíře zakomponované do mostního tělesa, ale výrazně předstupují. Kolínský most tak porušuje zavedený archetyp a hlavním motivem se nezvykle stává vertikála a charakteristické půloblouky zábradlí. Autor projektu díky tomu docílil mimořádně sevřeného, jednotného výrazu i přesto, že pole mostu jsou různě velká a diametrálně odlišná od konstrukce. Ačkoliv František Roith patřil ke konzervativní linii funkcionalismu, ve výrazu mostu je dobře patrná snaha o expresívní až sochařské řešení. Přesto působí celá koncepce stavby poněkud archaicky, zejména ve srovnání s nedalekou tepelnou elektrárnou od Jaroslava Fragnera. Betonářské práce byly ukončeny v listopadu 1926, počátkem roku 1927 bylo zřízeno zábradlí a dokončeno vydláždění vozovky a chodníků. Zatěžkávací zkouška proběhla 31. května 1927 a 5. června 1927 byl most otevřen pro veřejnou dopravu. Vážně byl most poškozen při spojeneckém bombardování Kolína v roce 1945, generální rekonstrukce se dočkal až v letech 1994–95.

Do severního konce mostu byla koncipována hydrolektrárna, využívající rozdílu hladin vody nad mostem a pod mostem, který činí 2,3 metru (hladina Labe nad mostem je udržována v nadmořské výšce 194,39 metrů). Čtyři Francisovy turbíny byly dodány v roce 1931 firmou Josef Prokop a synové Pardubice. V původním provedení se dochovala největší z nich, označovaná HTG4, na ostatních strojích došlo k částečným rekonstrukcím převodovek a hydraulických regulátorů. V roce 1931 byly evidovány první vyrobené kWh, přičemž původní soustrojí měly ještě v roce 2010 dosažitelný výkon od 110 do 220 kW a roční výroba činila cca 3500 MWh (v závislosti na klimatických poměrech a množství vody v Labi). Majitelem a provozovatelem hydroelektrárny se stala společnost Dalkia Kolín a.s.. která v dubnu roku 2011 ukončila po 80 letech její provoz a zahájila demontáž zařízení.

Most je dlouhý 185 metrů a stoupá 2,5 % ve směru k městu. Celé vodní dílo, most (do roku 2011 i elektrárna) je mimořádně dobře zachovalý a v dobrém technickém stavu. Přes nesporný architektonický a technický význam není objekt dosud památkově chráněn.

Fragner Jaroslav (* 25. 12. 1898 Praha – † 3. 1. 1967 Praha), významný český architekt, malíř a návrhář. Účastnil se 1. světové války, kde byl vážně raněn na italské frontě u Piavy, a po válce studoval na ČVUT architekturu (1917–22), kterou však nedokončil. Později studoval na Akademii výtvarných umění (1934–35) u profesora Josefa Gočára. Po roce 1945 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění a v letech 1954–58 zde působil jako rektor. Fragnerovy prvotní práce kolem roku 1922 osobitým způsobem reagovaly na pozdní fázi syntetického kubismu, ale kolem roku 1924 dospěl k internacionálnímu funkcionalistickému pojetí architektury, charakteristické pro většinu architektových realizací druhé poloviny 20. a první třetiny 30. let, kdy se Fragnerova tvorba pomalu odkláněla od striktně krabicovitého pojetí a začala inklinovat k organicistnější architektonické tvorbě. Charakteristickou polohu této fáze Fragnerovy tvorby představují obytné zahrady, kterými autor obklopoval své vily, rodinné domy a zejména letní a víkendová sídla. Součástí Fragnerova zájmu bylo rovněž zájem o problém pojetí moderní monumentality u veřejných staveb. Od konce 30. let se architekt zabýval restaurováním a rekonstruováním historické architektury a památkových objektů (např. Pražský hrad, Betlémská kaple a Karolinum). Kromě realizací na Kolínsku je např. autorem kojeneckého pavilonu v Mukačevu (1928), zastavovacího plánu a vilové zahradní čtvrti v Praze-Barrandově (1928–32), několika rodinných vil a domů v Nespekách (1933–40), administrativní budovy pojišťovny Merkur v Praze (1936) a dalších.

TOPlisttext & foto Roman ŠULC, Jan KUBKA; použitá literatura; design Lucie ZAJÍČKOVÁ; web Tomáš ADÁMEK; 2008–2012