CESTYAPAMATKY.CZ

V roce 1870 zahájil v Kolíně svou činnost cukrovar majitele kolínského panství, Františka rytíře Horského z Horskýfeldu. Cukrovar stával na Zálabí, v místech dnešní elektrárny. Po smrti zakladatele se ujal vedení cukrovaru jeho vnuk, Adolf Richter. A ten se rozhodl požádat v roce 1888 o povolení prokopat skalnatý val (po kterém vedla obecní cesta) a propojit cukrovar se skládkou řepy za valem drážkou o rozchodu 700 mm. Tím byl položen základ celému pozdějšímu systému. Dne 2. června 1894 obdržel Adolf Richter od okresního hejtmanství povolení propojit dráhou kolínský cukrovar s dvorem Františkov a dále přes Býchory se dvorem Eleonorov. Již v listopadu 1894 přijel do Býchor první zkušební vlak. V následujícím roce stavba pokračovala dále na sever do Jestřábí Lhoty a dosáhla tak délky 10, 6 km + odbočka ke dvoru Františkov u Ovčár o délce 900 metrů. V roce 1922 musel pod tíhou konkurence Richter prodat svá řepná pole i s drážkou a cukrovar zrušit. Řepařská dráha tak přešla do vlastnictví Čáslavské agencie, která vlastnila řepné oblasti ve východních Čechách, a nadále sloužila svému účelu. V letech 1947 – 1956 probíhala obnova tratě, při níž byly vyměněny koleje i pražce. Dne 23. května 1966 pak byl vydán souhlas s likvidací drážky a doprava cukrové řepy byla převedena na nákladní auta. V nadcházejících letech byly odstraněny koleje, rozhrnuty náspy a zemědělské družstvo dostalo za úkol začlenit pozemky zaniklé dráhy do zemědělské půdy.

Na dráze bylo vybudováno 9 nákladišť řepy a největší stoupání, 9 promile, překonávala na čtvrtém kilometru dvěma protisměrnými oblouky. Výtopna pro parní lokomotivu Orenstein & Koppel (výrobní číslo 38/1894) byla nejprve v Býchorech, později v cukrovaru v Kolíně. Tato malá dvounápravová lokomotiva zvládala veškerý provoz až do roku 1913, kdy byla dodána nová, větší, čtyřnápravová lokomotiva od stejné firmy (výrobní číslo 6719/1913), které se přezdívalo „Dacan“. Dalším přírůstkem v lokomotivním parku se stala až v roce 1947 dvounápravová lokomotiva typu BS 600, vyrobená v roce 1941 pražskou lokomotivkou ČKD, které se přezdívalo „Káča“. Po jejím nasazení na trať obě starší „Orensteinky“ zabezpečovaly již pouze posun v nákladištích a na pomoc jim byl dodán lokotraktor MD4š, určený původně pro rudné doly. Vozový park tvořilo 12 čtyřosých vozů z roku 1894, dodaných firmou Ringhoffer, a 40 čtyřosých vozů od firmy Orenstein & Koppel. Dalších 30 vozů bylo vlastní konstrukce.

Kolínská řepařská dráha je nejstarší a nejjižněji položená řepařka v Čechách. Náležela do systému „polabských řepařek“, kterých v okolí existovalo v minulosti několik (Vlkava, Dymokury, Rožďalovice, Kopidlno, Libněves). Většinou se po nich dochovaly velmi nepatrné stopy v terénu, až na tu kolínskou. V roce 2000 byl založen „Klub pro obnovu kolínské řepařské dráhy“, jehož hlavním cílem bylo (a je i nadále) obnova zaniklé dráhy a vybudování muzea všech polabských řepařek. V roce 2005 bylo vydáno územní rozhodnutí a již 23. června 2007 byl zahájen provoz na prvních 2 kilometrech drážky s rozchodem 600 mm, kde se mohou návštěvníci svézt vlakem taženým motorovou nebo vzorně zrekonstruovanou parní lokomotivou typu BS 80. Současně bylo otevřeno nové nádražíčko a výtopna s první expozicí. Práce zde však nekončí a v budoucnu bude rozšiřována jak expozice, tak i provoz na trati.

Na řepařské dráze jsme natočili reportáž pro pořad České televize Toulavá kamera, který byl vysílán 2. listopadu 2008. Reportáž si můžete přehrát z archivu ČT zde.

Pravidelné jízdy vlaku se konají vždy o víkendech v celou hodinu, bližší informace naleznete na stránkách Kolínské řepařské dráhy.