CESTYAPAMATKY.CZ

Unikátní renesanční kostel z let 1568–73 vybudovaný Jaroslavem Smiřickým ze Smiřic jako novostavba na místě starší středověké svatyně a zřejmě i románského kostelíka, postaveného dle tradice sv. Vojtěchem. Nový kostel vznikl na valech opevnění zámku jako rodová svatyně Smiřických s hrobkou a původně nebyl zasvěcen (Jaroslav Smiřický byl luterán). Poprvé se o kostele zasvěceném sv. Vojtěchovi píše až v roce 1756 a není zřejmé, zda i starší středověká svatyně byla zasvěcena před zbořením v 60. letech 16. století stejnému světci. Při barokní přestavbě zámku Josefem Jägrem po roce 1759 nebyl kostel naštěstí výrazněji dotčen, vyjma nového krytí věže cibulovou bání, takže se dochoval v téměř původním stavu dodnes. Interiér kostela byl důkladně restaurován v roce 1956, exteriér v letech 1986–89.

Jednolodní kostel s čtvercovou lodí, obdélným, trojboce ukončeným presbytářem a hranolovou dvoupatrovou věží po severní straně. V jižní stěně je nový vstupní portál, původní renesanční portál byl v severní stěně, dnes zazděný. Loď je prolomena pěti velkými hrotitými okny s bohatou kružbou.

Loď i presbytář jsou sklenuty jedním polem křížové hřebínkové klenby, závěr je sklenut kápěmi, dosedajícími na římsové konzoly. Uvnitř kostela se dochovaly unikátní renesanční malby: na klenbě lodi je to ornamentální výzdoba s groteskními figurami, nad kruchtou je vymalován znak Jaroslava Smiřického a jeho manželky Kateřiny z Házmburka a strop kněžiště zdobí erby Jaroslavových rodičů Zikmunda a Kunhuty. Kruchta na pilířích je podklenuta valeně s lunetami, po stranách vyplněna oratořemi, spojenými s kruchtou i s lodí arkádou. Zajímavostí jsou dochované krby, jimiž se dal kostel vytápět. V postranních prostorech kostela jsou renesanční kazetové stropy, nad nimi je ale zachována původní křížová žebrová klenba.

Vzácné vnitřní zařízení** pochází především ze 16. a 17. století. Hlavní oltář tvoří trojdílná renesanční edikula ze 16. století, zdobená posledním dochovaným reliéfem Kladení Krista do hrobu o rozměru 117×168 cm z jednoho kusu dřeva, inspirováno dílem Albrechta Dürera. Dva boční skládací triptychy jsou signovány „T. S. 1588“, chodba pod kruchtou je od lodi oddělen renesanční kovanou mříží z konce 16. století, která původně oddělovala presbytář od lodi. Lavice v chóru, intarzovaná dřevěná kazatelna na sloupku, intarzované dveře do spojovací chodby k zámku s figurálními výjevy a dveře do sakristie s řezanými renesančními výplněmi jsou z roku 1573.

Pod kněžištěm je pohřební krypta Smiřických ze Smiřic a Slavatů z Chlumu a Košumberka, kde bylo původně sedm cínových rakví s nápisy a zbytky reliéfní figurální výzdoby. Jako poslední zde byl 30. 1. 1619 pohřben Albrecht Jan Smiřický, poslední mužský potomek rodu. Po obnově v 70. letech 20. století byly rakve umístěny do sakristie.

Dnes kostel slouží jako aula Školního lesního podniku České zemědělské univerzity, oddací síň městského úřadu a je také vyhledávaným místem pro koncerty. Mimo uvedené společenské akce je kostel nepřístupný.