CESTYAPAMATKY.CZ

Ačkoliv bylo okolí dnešního města kolonizováno již v 1. pol. 13. století, první písemná zpráva o obci, hradu a panství Kostelec je v listině z roku 1344, ve které stvrzuje Jan Jindřich smlouvu uzavřenou v roce 1325 o výměně kosteleckého hradu za Náchod. Podle tradice však stál v areálu dnešního zámku již předrománský opevněný kostelík, založený sv. Vojtěchem.

Gotický hrad stával ve 14. století na místě zámku a dochovalo se z něho sklepení pod severozápadním zámeckým křídlem, zdivo barbakánu a portál zazděný v jedné budově předzámčí. Do roku 1325 není žádná povědomost o existenci hradu, pravděpodobně královského, neboť v roce 1325 ho král Jan Lucemburský vyměnil za Náchod s Ješkem z Náchoda (tato směna potvrzena výše zmíněnou listinou z roku 1344). Po Ješkově smrti v roce 1359 zdědili panství jeho synové a pod vedením nejstaršího Hrona ho i společně spravovali. V roce 1415 od pánů z Kostelce a Náchoda a spolumajitele Jana z Klučova koupil Kostelec králův milec Jan ze Smržova, řečený Sekretář, nejvyšší královský lovčí a purkrabí. Jan Sekretář padl v bitvě pod Vyšehradem v roce 1420 a rodinný majetek zdědil jeho syn, Jan Sekretář ze Smržova a Kostelce. Ten v roce 1459 předal panství synovi Jindřichovi ze Smržova, který v roce 1489 dosáhl u krále Vladislava Jagelonského povýšení Kostelce na město. Jelikož se však Jindřich dostal do tíživé ekonomické situace, byl nucen prodat v roce 1492 Kostelec Slavatovi z Chlumu a Košumberka. Slavata zřejmě přistoupil k blíže neurčeným úpravám hradu, neboť se o něm nadále hovoří jako o „zámku“. Jeho syn Michal Slavata během svého života významně rozšířil panství, které vzkvétalo i v dalších letech. V roce 1547 byl Kostelec pánům z Košumberka zkonfiskován za účast na protihabsburském povstání a majitelem hradu se stal arcivévoda Ferdinand Habsburský, který ho užíval jako oblíbeného loveckého sídla.

V roce 1549 hrad vyhořel a jeho obnovou v renesančním stylu byl pověřen italský stavitel Hans Tyrol. Během přestavby byly zbourány staré gotické stavby paláce a bývalý obranný barbakán byl upraven pro nové, hospodářské účely. V roce 1558 prodává arcivévoda Ferdinand Habsburský Kostelec Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic, který zámek zvolil za nové hlavní rodové sídlo. Italský stavitel Ulrico Aostalli dokončil přestavbu zámku po vzoru italských kastelů a do jeho nároží proto vkomponoval charakteristické okrouhlé věže. Podle heraldické desky Jaroslava Smiřického a jeho manželky Kateřiny z Házmburka dochované na barbakánu, byla v roce 1561 dokončena přestavba předzámčí (ochrana vstupu do areálu, kanceláře, stáje, sklady). Na přelomu 60. a 70. let 16. století byl postaven na místě staré gotické (románské ?) kaple renesanční kostel sv. Vojtěcha, spojený se zámkem krytým mostem o třech obloucích. Po smrti posledního mužského potomka rodu, Albrechta Jana Smiřického v roce 1618, přechází majetek na ženskou linii rodu, Markétu Saloménu. Po bitvě na Bílé hoře prchá Markéta, coby dvorní dáma královny Anny Falcké, ze země, a kostelecké panství získal Albrecht z Valdštejna. Ten ho obratně v roce 1623 prodal Karlovi Eusebiovi z Lichtenštejna.

Za třicetileté války trpěl kostelecký zámek i celé panství častými průchody, taženími i dlouhodobým ubytováním císařských, saských i švédských vojsk, spojenými s drancováním, pustošením a násilnostmi. Po skončení války bylo panství zcela nebo větším dílem zpustošené a dvě třetiny polí neobdělávané. Značné škody byly i na zámeckých budovách. V roce 1655 se Karel II. z Lichtenštejna pustil do obnovy zámku a panství, a při této příležitosti nechal sepsat Urbář černokosteleckého panství. Do vývoje zámku i panství pronikavě zasáhla vnučka Karla Eusebia, Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna, která celý majetek zdědila v roce 1712. Ta v roce 1759 povolala pražského architekta Josefa Jägera k barokní přestavbě zámku, při které získal dnešní vnější podobu a vnitřní interiéry byly přizpůsobeny životu barokní šlechty. Ze vstupního jihovýchodního křídla vybudoval Josef Jäger reprezentativní část zámku, jehož středem prochází brána ústící do nádvoří, a odstranit nechal všechny renesanční štíty. Tato přestavba se naštěstí nedotkla zámeckého kostela.

Po smrti Marie Terezie Savojské v roce 1772 získal panství František Josef Jan Adam z Lichtenštejna, za něhož došlo v roce 1775 na panství k povstání. V roce 1935 pronajal zámek poslední majitel František Josef z Lichtenštejna Školnímu lesnímu podniku lesnické fakulty Československého vysokého učení technického v Praze a to do doby jeho zestátnění v roce 1945. Od té doby slouží jako školní zařízení a v souvislosti s tím došlo k úpravám zámku, které vyvrcholily v roce 1956.

Rekonstrukce renesanční sgrafitové výzdoby předzámčí (barbakánu) byla provedena v letech 1992–95, v roce 2006 bylo dokončeno obnovení zámeckého nádvoří a východního vstupního průčelí, v roce 2008 byla oprava zámku ukončena rekonstrukcí severního průčelí a rekonstrukcí fresky sv. Jana Nepomuckého na nádvoří. Současně proběhla rekonstrukce a obnova některých detailů z vnitřní výzdoby zámku, jako arkádové chodby v 1. patře jižního křídla zámku nebo renesanční malby z 16. století v bývalé konírně levého křídla předzámčí, dnes tzv. Sále Smiřických (malby byly objeveny v roce 1995 na valené klenbě s lunetami a hřebínky).

Zámek je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 26031/2–802.

Zámek dnes slouží jako Školní lesní podnik České zemědělské univerzity v Praze a je veřejnosti nepřístupný.