CESTYAPAMATKY.CZ

Stavebníkem vrcholně gotického kostela, nepřímo doloženého již v roce 1320, byl rod pánů ze Střimelic, sídlící na tvrzi sousedící přímo s kostelem. Kostel byl raně barokně přestavěn v roce 1623 a do dnešní pozdně barokní podoby byl přestavěn ve 30. letech 18. století, kdy byla před západní průčelí postavena věž.

Jednolodní obdélný kostel s protáhlým polygonálním presbytářem bez opěráků s přilehlou sakristií po severní straně a se západní dvoupatrovou hranolovou věží s cibulovou bání. Stěny člení obdélná, půlkruhově ukončená okna ve štukových rámech, vnější fasáda je členěna lizénovými rámci.

Loď kostela je plochostropá, kruchta barokní. Presbytář a sakristie jsou sklenuty křížovou žebrovou klenbou na jehlancovité baldachýnové konzoly* s motivem slepých kružeb. V presbytáři se dále dochoval obdélný gotický sanktuář s původní mříží.

Ze zařízení vyniká pouze hlavní barokní oltář z 1. čtvrti 18. století (přenesen z kostela Na Zderaze v Praze) a dřevěná kazatelna z roku 1707 (na kazatelně uvedeno přesné datum dokončení 24. března 1707). Z ostatního mobiliáře z doby kolem roku 1700 se nic nedochovalo, v 19. století byl kostel zcela nově zařízen.

Náročnější pojetí středověké podoby kostela, které lze vytušit z dochovaných detailů, lze snad vysvětlit předpokládaným vztahem jeho stavitelů k lucemburskému královskému dvoru.

Kostel sv. Martina je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 22114/2–805.