CESTY A PAMÁTKYCESTYAPAMATKY.CZ

kolínsko
KOLÍNSKO » Kouřim » kostel sv. Štěpána**** « Kostely

Kde objekt najdete?

Kostel se nachází na jižní straně hlavního náměstí v Kouřimi.

V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE

Kouřim - zvonice u sv. Štěpána* (0,0 km)

Kouřim - socha sv. Jana Nepomuckého* (0,1 km)

Kouřim - děkanství (0,1 km)

Kouřim - stará radnice (0,1 km)

Kouřim - pamětní desky (0,1 km)

Kouřim - domy historického centra (0,2 km)

Kouřim - pomník Prokopa Holého (0,2 km)

Kouřim - památník středu Evropy (0,2 km)

Kouřim - kaplička sv. Kříže (0,2 km)

Kouřim - kašna (0,2 km)

Kouřim – kostel sv. Štěpána****

Raně gotický děkanský kostel, který byl postavený kolem roku 1260 královskou stavební hutí z přímého popudu krále Přemysla Otakara II. možná že i na místě starší stavby, neboť v jeho zdivu jsou použity románské stavební prvky z dosud neznámé stavby. V letech 1370–80 byla přistavěna jižní kaple (dnes sakristie) a v roce 1581 byl kostel pozdně goticky úpraven. Protože v roce 1659 shořela věž a střecha a následně v roce 1670 vyhořely obě věže, byly při obnově chrámu v letech 1707–41 věže o jedno patro sníženy a zastřešeny cibulovitými báněmi. V letech 1836 a 1876–77 kostel restauroval Josef Schulz, který nechal ubourat mladší předsíně a nově zastřešit věže. V letech 1903–05 a v roce 1908 byl kostel upraven pseudogoticky Karlem Hilbertem.

Kostel je trojlodní stavbou bazilikálního typu s pětibokými závěry, nad kterými se zvedají dvě mohutné hranolové věže. Jižní průčelí je prolomeno širokými trojdílnými okny ze 16. století a vystupuje z něj pětiboce uzavřená sakristie, původně jižní kaple, opatřená úzkými hrotitými okny. Západní průčelí pak zdobí vstupní portál s původním raně gotickým ostěním. Severní stěna je prolomena dvoudílnými, bohatě profilovanými okny a pozdně románským portálem** z roku 1260 s polosloupky a hlavicemi zdobenými listovím. Presbytář je zevně opatřen opěráky a osvětlují ho hrotitá okna s kružbami.

V roce 1905 bylo na jižním a severním průčelí kostela osazeno 13 renesančních náhrobků** bohatých měšťanů nebo nižší šlechty z druhé poloviny 16. a počátku 17. století, které se původně nacházely v podlaze kostela uvnitř. Mezi nejhodnotnější patří náhrobky manželů Pirynových a jejich dětí z let 1600–14 na stěnách sakristie a severní věže, náhrobky Kateřiny Hrabalové (1582), Jana Bakaláře a neznámé měšťanky s růží (kolem roku 1600) na stěnách sakristie a náhrobky Anny Kožešnice (1602) a manželů Polentových (1615 a 1619) na stěně severní lodi. V bezprostřední blízkosti východní zdi kněžiště se nachází prostý kamenný kvádr, označující hromadný hrob vojáků padlých v bitvě u Kolína. Na schodišti jižní věže je pískovcový kříž s reliéfem lebky ze třetí čtvrtiny 18. století, podle nepodložené místní tradice je označován jako náhrobek kouřimského kata. Jedná se o zajímavou ukázku funerálního sochařství z období rokoka, která původně patrně označovala některý z hrobů v prostoru zdejšího hřbitova.

Trojlodí a presbytář jsou sklenuty křížovou žebrovou klenbou na příporách a konzolách s unikátní rostlinnou výzdobou. Presbytář** je v závěru sklenut paprsčitě, po obou stranách je opatřen devíti raně gotickými kamennými sediliemi s trojlistými arkádami na sloupcích, královskými sediliemi, výklenkovým sanktuářem opatřeným bohatě členěným ostěním s původní mřížkou (1380) a arkýřovým pastoforiem vybaveným také originálními pozdně gotickými mřížkami a zdonbeným jemnými rostlinnými reliéfy s motivem Kristovy tváře (po roce 1500). Sakristie je sklenuta jedním polem křížové klenby, v závěru paprsčitě, a vstupuje se do ní a sedlovým portálem ze 14. století, opatřeným původními dveřmi z roku 1500 nebo počátku 16. století. Na západní straně se nachází pozdně gotická hudební kruchta z počátku 16. století, její zábradlí s motivem slepých kružeb je z větší části původní, malba městského znaku však pochází až z konce 19. století.

Pod presbytářem se dochovala unikátní osmiboká kaple sv. Kateřiny**** z let 1260–70, sklenutá hvězdovou žebrovou klenbou na osmidílný středový svazkový pilíř s motivy úponků vinné révy, které vyjadřují Kristovo podobenství o vinném kmeni. Samotná kompozice kaple symbolizuje Strom života a reprezentuje nejstarší známé užití trojpaprskového klenebního systému v Evropě. V kapli se dochovaly unikátní malby**** z počátku 15. století (kolem roku 1410). Na klenbě je vyobrazen andělský kůr, kde čtyřiadvacet andělů hraje na rozmanité hudební nástroje (portativ, fidula, loutna, žaltář, české křídlo, trumšajt, harfa, viola, trubka, flétna, dudy, zvonky, bubny a triangl); malby představují mimo umělecké hodnoty i jedinečný dokument k dějinám české hudby v období vrcholného středověku. Na stěnách jsou pak výjevy ze života sv. Kateřiny a Ukřižování s truchlící P. Marií a sv. Janem Evangelistou. Malby, které jsou ukázkou nejkvalitnějších maleb tzv. „krásného slohu“ v České republice, byly obnoveny v letech 2000–06. Kaple sv. Kateřiny je jednou z nejvýznamnějších raně gotických památek v Evropě.

Původní gotické malby v lodi kostela byly zabíleny, dnešní nástěnná dekorace jsou z roku 1905 od Františka Urbana. Ten také navrhl barevné dekorace vitráží oken, které provedla pražská firma Jana Kryšpína. Převážná část vnitřního inventáře je pseudogotická z roku 1905 od Jana Kastnera (hlavní oltář), S. Zálešáka a V. Mráze, dochovalo se však několik barokních obrazů, raně barokní lavice z doby po roce 1670 a v kapli sv. Kateřiny výklenkový oltářík* protimorových patronů z doby po roce 1714 (výtvarným unikátem, který zřejmě nemá v Čechách obdobu, jsou na něm polychromované terakotové plastiky sv. Kateřiny, sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie). Na kruchtě jsou umístěny varhany od Karla Schiffnera z let 1879–80, na konci 19. století byla také pořízena dnešní pseudogotická kazatelna, zdobená složitými architektonickými řezbami a deskovými malbami evangelistů. Na břevně triumfálního oblouku je osazen velký barokní krucifix, který je zdařilou prací neznámého sochaře z poloviny 18. století. V kostele bylo původně umístěno románské sousoší*** „Kouřimští lvi“ z doby kolem roku 1200 (originál je dnes v lapidáriu Národního muzea v Praze, kopie v kouřimském muzeu). Sousoší tvoří obluda stojící na dvou lvech a původně zřejmě sloužilo jako kazatelna nebo podstavec křtitelnice. Dle názoru archeologa M. Šolleho pochází sousoší z kostela sv. Jiří na bývalém hradu (vychází z představy, že to byl v raném středověku hlavní kostel v Kouřimi), tato teorie však nebyla nijak potvrzena.

Přes všechny pozdější úpravy je kouřimský kostel sv. Štěpána jako první stavba klasického gotického stylu vzešlého ze sasko-hessenského prostředí s vlivy burgundské gotiky v Čechách jednou z nejcennějších stavebních památek evropského kulturního dědictví.

Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají každou středu od 18:00 hodin a neděli od 10:00 hodin.

Prohlídka kostela je možná mimo času před a po bohoslužbách také prostřednictvím Muzea Kouřimska, které sídlí ve staré radnici na náměstí. Prohlídky se konají s komentovaným doprovodem průvodce.

Kostel sv. Štěpána je zapsán do Ústředního seznamu kulturních nemovitých památek ČR pod číslem 46168/2–806.

O kostele sv. Štěpána jsme natočili 1. března 2009 reportáž pro pořad České televize Toulavá kamera, která byla odvysílána 29. března 2009.

Presbytář (presbyterium, česky kněžiště nebo chór) – část prostoru kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím, a kde se nachází hlavní oltář a pulpity na čtení Písma. Zde kněz (lat. presbyter) koná bohoslužby, původně z vyvýšené kazatelny a po II. vatikánském koncilu od obětního stolu. Od chrámové lodi bývá zpravidla presbytář oddělen triumfálním obloukem a obvykle (především ve středověku byla tato podmínka poměrně závazná) je orientován na východ.

Sakristie (z latinského sacristia, hovorově též zákristie) – o místnost v kostele, umístěná zpravidla bočně od presbytáře nebo v jeho ose za hlavním oltářem, kde jsou jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněží i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady. O sakristii i ostatní části chrámu se starává kostelník (latinsky sacristanus).

Sanktuář (eucharistický svatostánek nebo sanktuárium) – nejposvátnější místo v katolických kostelích určené pro ukládání liturgických nádob se svatým přijímáním – posvěceným chlebem a vínem (eucharistií). Ve středověku mělo formu výklenku ve zdi presbytáře, zpravidla výrazně výtvarně zpracovaného, opatřeného dvířky či kovovou mřížkou. V pozdní gotice získává (zřejmě pod vlivem utrakvistické teologie) formu velmi zdobné, samostatně stojící věžovité konstrukce zvané pastoforium. Po tridentském koncilu v roce 1545 se sanktuář dostává do středu hlavního oltáře a nadále se nazývá tabernákl.

Pastoforium – schránka pro ukládání liturgických nádob se svatým přijímáním – posvěceným chlebem a vínem (eucharistií). Vznikaly v pozdní gotice (zřejmě pod vlivem utrakvistické teologie) jako velmi zdobné, samostatně stojící věžovité konstrukce. Pastoforium má stejný význam jako sanktuář a v pozdějším období tabernákl.

TOPlisttext & foto Roman ŠULC, Jan KUBKA; použitá literatura; design Lucie ZAJÍČKOVÁ; web Tomáš ADÁMEK; 2008–2012