CESTYAPAMATKY.CZ

Mlýn zvaný Písečný vznikl na přelomu 18. a 19. století, neboť v registraci ovčárské rychty z let 1716 – 98 není o mlýnu žádná zmínka, zato v tzv. knihách rustikálních smluv z let 1804 – 48 se již uvádí dům s mlýnicí.

Prvním majitelem, a zřejmě i tím, kdo mlýn postavil, byl mlynář Dvoček. Jeho dcera Anna se provdala za mlynáře Františka Cabicara, jehož dědici po smrti 2. září 1828 byli vdova Anna, synové František a Vincenc i dcera Marie. Ti ho v roce 1842 prodali mlynáři Janu Hájkovi a ten 9. června 1847 Ignáci a Anně Danielovým z Pardubic. V podstatě však šlo o výměnu, neboť Hájkovi zase koupili mlýn Danielových. Dne 25. června 1857 se Ignácova dcera Anna provdala za mlynáře Jana Bydžovského, kteří na Písečném mlýně hospodařili až do své smrti (Anna Bydžovská zemřela 3. listopadu 1908 a Jan Bydžovský 2. října 1910). Jejich dcery Marie, Anežka a Žofie roku 1910 mlýn prodaly Adolfu Richtrovi. Ten byl vnukem rytíře Františka Horského, majitele sousedních Býchor. V roce 1919 byl mlýn rekonstruován. Tehdy tam bylo jedno mlýnské kolo na vodu o průměru 4,2 metru, loupačka, francouzský kámen a jedna válcová stolice. V roce 1922 mlýn převzal stát, ale za čas byla tato správa zrušena. Po smrti Adolfa Richtra se majitelkami mlýna staly jeho dcery Zdeňka a Aglaja Richtrové, které ho vlastnily až do roku 1948, kdy byl znárodněn.

V roce 1950 mlýn koupil mlynář Tichý, který v něm pobýval až do roku 1973. To však mlýn již nebyl v provozu. Po Tichém se tu usadili Václav Brodský (do roku 1979) a Otta Hurda. Ten bývalou mlýnici přestavěl na rekreační objekt a mlýnské obytné stavení – staré 200 let – jednoduše zbořil.

Písečný mlýn dobře znal básník Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Frída). Do Ovčár k faráři A. Kolářovi, který byl bratrem jeho matky, přivezl čtyřletého Emila na fůře uhlí jeho otec Jakub Frída. Chlapec tady prožil několik let a školní prázdniny v roce 1862. Do lesní samoty Písečného mlýnku zašel Vrchlický za panem otcem i panímámou Bydžovských i za jejich třemi sličnými dceruškami, aby si s nimi hrál. Na zpáteční cestě ležel často sám pod mladým doubkem, který dnes jako velikán vzpomíná na svého druha v mládí a je nazýván Vrchlického dub, vypovídá vzpomínka.