Cesty a památky

Kolínsko » Libodřice » Bauerova vila

Bauerova vila
****

Libodřice, Venkovské domy, Zděné stavby

Bauerova vila je od 1. ledna 2018 na dobu neurčitou uzavřena.

Ojedinělá kubistická vila postavená v letech 1912–14 pro nájemce a později i majitele libodřického velkostatku, Adolfa Bauera a jeho ženu Emílii, rozenou Steinovou. Autorem projektu je jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století, Josef Gočár. Vila patří k nejlepším ukázkám českého kubismu a je jedinou venkovskou kubistickou vilou v České republice (dalších 5 kubistických vil je od Pavla Janáka v Jičíně a Pelhřimově, od Josefa Chochola v Praze, od Emila Králíčka v Lysé nad Labem a od Rudolfa Stockara v Olomouci). U svých starších prací v kubistickém stylu, vyprojektovaných na samém počátku roku 1912 (dům U černé Matky Boží v Praze a u lázeňský dům v Bohdanči), staví Gočár na odiv svislé i vodorovné konstrukční prvky. U vily v Libodřicích naproti tomu uplatnil blokové stereometrické členění, blízké nerealizovaným projektům školy v Chotěboři a divadla v Jindřichově Hradci ze září 1912. Definitivní projekt libodřické vily tedy pravděpodobně vznikl na podzim téhož roku, originál projektu však není datován. Pro vzhled Bauerova domu se zdá být charakteristické, že se tu kubistické formy neomezují jen na dekorativní hvězdicové orámování oken a na zešikmenou formu hlavní římsy. Kubisticky tu chtěl Gočár vytvarovat celý objem vily, jak to dokládá srostlice tří polygonálních rizalitů na jižní straně budovy. Prostorová skladba domu už má tradičnější ráz, třebaže i v interiéru nalezneme kubistické detaily.

Po smrti Adolfa Bauera (v roce 1929 zemřel na cukrovku) se manželka v roce 1931 znovu provdala za Františka Richtera a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovaly do Prahy, vilu a celý statek za ně v té době spravoval Antonín Illmann. Za protektorátu byla vila jako židovský majetek zabavena a v roce 1941 se dostala pod německou hospodářskou správu, která sem dosadila libereckého továrníka a říšského občana Augustina Juppeho. Ten vilu obýval do roku 1945, kdy byl po skončení války zatčen. Jelikož všichni členové Bauerovy rodiny zahynuli za holocaustu v Osvětimi v letech 1943-44, připadla vila v roce 1945 obci. V přízemí bylo zřízeno sídlo místního národního výboru a po roce 1948 i byt místního tajemníka KSČ, obecní knihovna a kadeřnictví, patro pak obývala rodina nuceně vystěhovaná z Kolína. Jelikož obec neměla finanční prostředky na rekonstrukci památky, která bez patřičné údržby rychle chátrala, v roce 2002 ji prodala Nadaci českého kubismu

Nadace realizovala v letech 2005–07 náročnou rekonstrukci domu podle projektu Ing. arch. Michala Sborwitze, přičemž exteriér i interiéry byly upraveny do původní podoby, s maximálním využitím všech dochovaných prvků a detailů. Obnovena byla rovněž zahrada okolo vily, na které byly rehabilitovány dochované vzácné dřeviny, a obehnána byla nově postaveným plotem podle původního Gočárova návrhu pro tuto vilu, který ale nebyl v době stavby realizován. Plot z bílých cihel tvoří rovnoběžné sloupky, ve spodní a střední části kolmo přepásané jednou, v horní části potom dvěma řadami cihel, zakončené jehlanovitou kubistickou hlavicí. Čelní stranu plotu vyplňuje černě natřená kovová brána, zhotovená rovněž podle původního Gočárova návrhu pro tuto vilu. Do zahrady byla umístěna kopie altánu od Josefa Gočára z roku 1916, který se dochoval u Stachovy a Hoffmannovy vily v Praze - Hradčanech. Rekonstrukci stavby finančně podpořila Evropská unie, státní rozpočet ČR a Středočeský kraj. Dne 28. června 2008 byla opravená vila zpřístupněna veřejnosti.

Interiérová instalace neodráží původní vybavení domu, ale je koncipována jako muzeum designu českého kubismu, které současně navozuje dobovou atmosféru počátku 20. století. Nosnými body expozice jsou dochované původní prvky interiéru, kterými je především vstupní schodišťová hala s krbem, inspirována anglickou vilovou architekturou, zařízení koupelny, prádelna, topné rozvody včetně kotle ústředního topení, radiátory i s původními tepanými závěsy, dřevěná vestavěná skříň či knihovna. Při rekonstrukci byly objevené zbytky původní výmalby, tapet, linoleí nebo obkladaček, podle kterých byly vyrobeny repliky, které jsou umístěny v interiéru domu. Interiér pak doplňuje dobový kubistický mobiliář a exponáty výtvarného či užitého umění se sbírek Nadace českého kubismu, oddělení architektury a stavitelství Národního technického muzea nebo zapůjček ze soukromých sbírek.

Přízemí: Kuchyně má původní dlažbu, radiátor, umyvadlo a obnovenou výmalbu, doplněna je replikou kamen z původních kachlů, kubizujícím luistrem od neznámého autora, kubistickou kredencí od neznámého autora, stolky, židlemi a originální skříní** od Vlastislava Hofmana z roku 1923, určenou původně pro hotel Hviezdoslav na Štrbském Plese ve Vysokých Ttrách. Z kuchyně jsou dva vstupy do špajzu a pokojíku pro služebnou. Schodišťová hala*** je dochovaná v původní podobě s posuvnými celoskleněnými dveřmi, papírovou tapetou, falešným krbem (kryt na radiátor) i dřevěným schodištěm, doplněna je replikou šatní stěny podle návrhu Vlastislava Hofmana s věšáky podle návrhu Josefa Gočára z roku 1913 a lustrem* od Ladislava Machoně z roku 1913. Jídelna je vybavena souborem nábytku* od Pavla Janáka a Ladislava Machoně z let 1912-13 a na stěně je originál obrazu** Faust 1542 z roku 1923 od Jaroslava Herbsta. Koupelna je dochovaná kompletně v původním stavu, při rekonstrukci byly pouze na zakázku vyrobeny chybějící obkladačky. Pracovna pana Bauera je stranou obytných prostor domu a vybavena je replikou původního intarzovaného linolea a unikátním souborem nábytku** od Vlastislava Hofmana z roku 1923, určeným původně pro jeho vlastní byt, včetně dodatečně v současnosti vyrobeného lustru k tomuto souboru, který nebyl realizován. Ložnice Bauerových má původní parkety a dřevěnou vestavěnou skříň s šatní skříní a zamaskovaným průchodem do koupelny, doplněna je souborem nábytku od Vojtěcha Doležila z roku 1916 a originálem obrazu* Zátiší s pohárem od Františka Volfa z roku 1945 a obrazem* Zátiší od Bohumila Kubišty z roku 1910. Obývací pokoj Bauerových je vybaven původní vestavěnou skříní na knihy od Emila Gerstela, tapetami i parketami, doplněn je souborem nábytku pro sochaře Josefa Mařatku od Vlastislava Hofmana z let 1911-12, kubistickými nástěnnými hodinami, lustrem a květináči od neznámých autorů.

Patro: Na schodišti je výstava originálů grafik** od Václava Špály, Jiřího Krohy, Karla Čapka a Zdeňka Rykra. Následuje řada čtyř původně obytných pokojů rodiny Bauerovy. V prvním pokoji je novodobý lustr vyrobený podle návrhu Josefa Gočára a unikátní soubor nábytku** (jídelní bufet, stříbrník) od Josefa Gočára z roku 1917, navržený pro Jana Štursu. V tomto a následujících pokojích je soubor osmi originálů plastik*** od Otty Gutfreunda, nejvýraznější osobnosti českého kubistického sochařství, z let 1912-15 a také soubor originálů keramiky a kameniny**** od Pavla Janáka z let 1911-19. V druhém pokoji je novodobý instalován lustr vyrobený podle návrhu Pavla Janáka z roku 1915 a dvě skříně se stolkem* od Vlastislava Hofmana z let 1910-12. Třetí pokoj je instalován jako ložnice, vybavená vzácně dochovaným souborem nábytku*** z tmavě mořeného dubu a vysoce leštěného černě mořeného hruškového dřeva od Vlastislava Hofmana z let 1912-14. Poslední místnost je zařízena jako pracovna rondokubistickým nábytkem** vyrobeným v roce 1923 podle návrhu Antonína Procházky jako vybavení pro advokátní kancelář JUDr. Karla Růžičku z Brna, doplněna je lustrem od stejného autora z roku 1914 a židlí od Pavla Janáka z roku 1914. Na stěně visí originál obrazu Autoportrét od Antonína Procházky a ve vitrínách je soubor originální keramiky** z let 1914-22 od Antonína Procházky, Rudolfa Stockara, Josefa Havlíčka, Ladislava Machoně a Pavla Janáka.

Otevírací doba a vstupné: do odvolání z technických důvodů zavřeno.

Prohlášení za památku

Bauerova vila byla 23. 11. 1987 zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 40491/2-3451.

Fotogalerie

Libodřice - Bauerova vila, hlavní jižní průčelí  (2010)Libodřice - Bauerova vila, jižní průčelí (2010)Libodřice - Bauerova vila, pohled od jihovýchodu (2009)Libodřice - Bauerova vila, průčelí od jihozápadu (2010)Libodřice - Bauerova vila od západu (2010)Libodřice - Bauerova vila od jihozápadu z dronu (2016)Libodřice - Bauerova vila, jižní průčelí (2013)Libodřice - Bauerova vila, střední rizalit jižního průčelí (2009)Libodřice - Bauerova vila, výzdoba jižních rizalitů (2013)Libodřice - Bauerova vila (2012)Libodřice - kopie Gočárova altánu v zahradě (2013)Libodřice - Bauerova vila, vstupní schodišťová hala (2013)Libodřice - Bauerova vila, krb ve vstupní hale (2013)Libodřice - Bauerova vila, vstupní hala, schodiště s kubistickými sloupky (2010)Libodřice - Bauerova vila, závěsné kryty radiátorů od Josefa Gočára (2013)Libodřice - Bauerova vila, obývací pokoj (2010)Libodřice - Bauerova vila, průhled přes velké kubistické dveře z obývacího pokoje do haly (2013)Libodřice - Bauerova vila, pracovna s obrazem Fausta (2010)Libodřice - Bauerova vila, nábytek od Vojtěcha Doležela z roku 1916  (2011)Libodřice - Bauerova vila, nábytek od Josefa Gočára pro Jana Štursu  (2010)Libodřice - Bauerova vila, ložnice od Vlastislava Hofmana z roku 1921 (2016)Libodřice - Bauerova vila, kuchyně (2010)Libodřice - Bauerova vila, koupelna (2010)Libodřice - Bauerova vila, expozice v 1. patře (2010)Libodřice - Bauerova vila, expozice v 1. patře (2010)Libodřice - Bauerova vila, plastika Čelista od Otty Gutfreunda (2016)Libodřice - Bauerova vila, kubistická váza od Vlastislava Hofmana z let 1914-20 (2003)Bauerova vila, expozice - kubistický servis od Pavla Janáka (2010)Libodřice - Bauerova vila, kameninová mísa od Pavla Janáka z roku 1911 (2013)Nadace českého kubismuLibodřice - Bauerova vila, jižní průčelí před rekonstrukcí (2003)Libodřice - Bauerova vila od východu před rekonstrukcí (2003)

TOULAVÁ KAMERA / CESTOPISY / VIDEA

Mapa

Poloha

Bauerova vila čp. 111 leží v sousedství zámku v areálu bývalého hospodářského dvo­ra.

GPS: 50°0'22.630"N, 15°5'15.480"E

Přístupnost

Přístupné/vstupné

V této obci ještě naleznete

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK