CESTYAPAMATKY.CZ
Bauerova vila čp. 111, leží v sousedství zámku v severní části vsi.
Libodřice - Libodřický mohylník (0,6 km)
Libodřice - kaplička sv. Jana Nepomuckého (0,7 km)
Libodřice - kaplička Panny Marie (0,8 km)
Polní Voděrady - nálezy z keltské doby (1,3 km)
Polní Voděrady - kostel Navštívení Panny Marie* (1,5 km)
Kocanda - dům čp. 59 (1,5 km)
Kocanda - vrba na Kocandě (1,6 km)
Moderní kubistická vila byla postavena v letech 1912–14 pro nájemce a později i majitele libodřického velkostatku, Adolfa Bauera. Autorem projektu je jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století, Josef Gočár.
U svých starších prací v kubistickém stylu, vyprojektovaných na samém počátku roku 1912 (dům U černé Matky Boží v Praze a u lázeňský dům v Bohdanči), staví Gočár na odiv svislé i vodorovné konstruktivní prvky. U vily v Libodřicích naproti tomu uplatnil blokové stereometrické členění, blízké neprovedeným projektům školy v Chotěboři a divadla v Jindřichově Hradci ze září 1912. Definitivní projekt libodřické vily tedy pravděpodobně vznikl na podzim téhož roku. Pro vzhled Bauerova domu se zdá být charakteristické, že se tu kubistické formy neomezují jen na dekorativní hvězdicové orámování oken a na zešikmenou formu hlavní římsy. Kubisticky tu chtěl Gočár vytvarovat celý objem vily, jak to dokládá srostlice tří polygonálních rizalitů na jižní straně budovy. Prostorová skladba domu už má tradičnější ráz, třebaže i v interiéru nalezneme kubistické detaily; z původního vnitřního zařízení se dochoval krb, schodiště, dřevěná vestavěná skříň, knihovna, koupelna, kotel ústředního topení a prádelna. Při probíhající rekonstrukci také byly objeveny vzorky tapet, které byly podkladem pro vyrobení replik a jejich umístění na původní místa.
Po smrti Adolfa Bauera v roce 1929 přešla vila na jeho dědice, v letech 1939–45 byl dům jako židovský majetek zabaven a od roku 1945 zde sídlila správa obce. Po roce 1948 byla vila využívána rovněž jako místní lidová knihovna. V prosinci roku 2002 vilu koupila vilu od obce Nadace českého kubismu, která provedla v letech 2005–08 generální rekonstrukci památky podle návrhu Ing. arch. Michala Sborwitze. Exteriér i interiéry byly rekonstruovány se zřetelnou snahou přiblížit se co nejvíce původnímu vzhledu, obnoven byl i pozemek okolo vily a rehabilitovány byly i dochované vzácné dřeviny. Rekonstrukci stavby finančně podpořila i Evropská unie, státní rozpočet ČR a Středočeský kraj.
Od 28. června 2008 je vila zpřístupněna pro veřejnost jako muzeum architekta Josefa Gočára (1880 – 1945) a galerie kubistického designu. Interiéry jsou upraveny jako instalovaná kulturní památka a nabízí návštěvníkům dobovou atmosféru počátku 20. století. Nosnými body expozice jsou pak dochované prvky interiérů, především zařízení koupelny, krbové zařízení, dřevěná vestavěná skříň či knihovna. V rámci provedeného průzkumu byly objeveny vzorky tapet, podle nichž byly vyrobeny a instalovány repliky. Interiér doplňuje dobový kubistický mobiliář a exponáty výtvarného a užitého umění. V prvním patře je expozice věnovaná historii a rekonstrukci vily, Josefu Gočárovi a českému kubismu vůbec, také však památkám moderní architektury v regionu.
Otevírací doba
Vila je přístupná celoročně, zájemci o prohlídku expozice se musí dopředu ohlásit na telefonním čísle 602 188 419, pí. Marková.
Vila, která je kulturní památkou zapsanou do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek na základě schválení OK ONV Kolín ze dne 19. 11. 1987 pod číslem 40491/2–3451, patří k vynikajícím ukázkám českého kubismu a je jedinou venkovskou kubistickou vilou v České republice (dalších 5 kubistických vil je od Pavla Janáka v Jičíně a Pelhřimově, od Josefa Chochola v Praze, od Emila Králíčka v Lysé nad Labem a od Rudolfa Stockara v Olomouci).
Český kubismus. Období kolem roku 1910 se spojuje s nástupem avantgardních hnutí, mezi něž náleží i kubismus. Český kubismus je specifickým zejména v architektonické tvorbě, zastoupené díly Gočára, Janáka a Chochola. Tito tvůrci se zabývali také tvorbou užitého umění. Skupina výtvarných umělců se pokoušela pravoúhlé formy moderny nahradit lomenými šikmými tvary připomínajícími krystal a jeho jednotlivé fasety. V českém prostředí kubismus v architektuře unikátně navázal na gotickou a barokní tvorbu, v souladu s historickým prostředím starší městské zástavby.
Rizalit (z italského risalto = výstupek) – středová nebo boční část stavby, která vystupuje po celé výšce z líce průčelí až o hloubku jedné okenní osy. Jelikož rizalit obvykle zdůrazňuje střed nebo nároží stavby, bývá často bohatě architektonicky vyzdoben, často v něm bývá umístěn hlavní vstupní portál nebo středový balkon či terasa. Rizalit může být vyšší než ostatní části budovy, méně často i nižší než zbytek stavby. Také jeho hloubka může být různá, často bývá pouze naznačen pomocí výstupku v omítce (tzv. mělký rizalit).