CESTYAPAMATKY.CZ

Tvrz se poprvé připomíná v roce 1489 při dvoře v horní části vsi, která tehdy náležela Jiřímu Voděradskému z Hrušova. V roce 1520 tuto část Libodřic s tvrzí koupil Jan Dobešovský, jehož syn, Jiří Dobešovský, prodal v roce 1544 horní část vsi s tvrzí a dvorem svému věřiteli Jiřímu Baderskému z Újezda, který v roce 1555 získal i druhou, dolní část vsi. Potomci Jiřího Baderského sídlili na tvrzi až do roku 1605, kdy ji po smrti jeho vnučky Anny (viz její náhrobek v kostele v Polních Voděradech) získal její druhý manžel Jindřich Mírek ze Solopysk. V roce 1615 připojil Libodřice Purkart Střela z Rokyc k cerhenickému panství a tvrz přestala sloužit jako panské sídlo. Opravy se dočkala v roce 1638, kdy si ji pro své osobní potřeby přestavěl Václav Rudolf Střela a žil zde až do své smrti v roce 1650.

Po roce 1650 se majitelé Libodřic rychle střídali, až je v roce 1726 je koupil od Ferdinanda Adama Kustoše ze Zubří majitel nedalekých Svojšic Jan z Kaisersteinu. Od této doby zůstaly Libodřice spojeny se svojšickým panstvím až do roku 1848. V roce 1738 získal toto panství hrabě Jan Michal Althan, za kterého byla kolem roku 1750 tvrz přestavěna na zámek, který se stal sídlem lesního úřadu svojšického panství. Touto přestavbou získal zámek dnešní podobu. Z původní stavby tvrze pochází část obvodového zdiva zámku, sklepy a některé valené klenuté prostory v přízemí.

Lesní úřad svojšického velkostatku byl v zámku umístěn až do roku 1923, kdy se při první pozemkové reformě stal z libodřického dvora zbytkový velkostatek, který získal Adolf Bauer. Ten si nechal vystavět v sousedství zámku moderní vilu a zámek byl změněn na hospodářskou budovu. Od roku 1998 byla budova zámku prázdná a postupně chátrala až do roku 2009, kdy ji zakoupila místní podnikatelka Liběna Nerušilová a zahájila rekonstrukci za účelem zřízení domova pro seniory.

Zámek tvoří jednopatrová barokní budova obdélníkového půdorysu, krytá mansardovou střechou. Její hlavní průčelí, obrácené do dvora, je rozčleněno asymetricky umístěným mělkým středním rizalitem s tympanonem, v němž je poškozený erb Althanů. Budova má hladké, nevýrazné fasády. Část přízemí je klenutá, místnosti v patře mají stropy ploché.