CESTYAPAMATKY.CZ

Obec Nová Ves byla založena lokátorem Oldřichem na emfyteutickém právu a pozemcích biskupa Tobiáše z Bechyně. Poprvé je písemně doložena v listině z roku 1287, dle které Matouš z Kouřimi prodával svůj podíl v obci pražskému biskupství. V roce 1342 propůjčil král Jan Lucemburský platy a práva na Novou Ves Hronovi z Masojed a v roce 1397 zde vysadil arcibiskup Olbram ze Škvorce německé právo a svobodnou rychtu. V roce 1418 arcibiskup Konrád z Vechty prodal ves Albertovi Warentrappea od této doby se v jejím držení vystřídalo několik majitelů. Po roce 1420 Pražané, 1437 Jiří z Poděbrad a po něm jeho syn, kníže Hynek Minsterberský, který Novou Ves v roce 1481 vyměnil s Českým Brodem za Semice. V jeho vlastnictví zůstala obec až do konfiskace roku 1623, kdy připadla knížeti Karlu z Lichtenštejna a byla připojena nejprve k panství Plaňany a v letech 1716 – 1848 Kostelec nad Černými lesy.

V revolučním roce 1848 byl Janem Klinderou z Nové Vsi čp. 4 svolán tábor lidu na vrchu Klepci u Limuz. Na tomto shromáždění proti utlačování českého národa vystoupil František Augustin Brauner, který se významně zasloužil na přípravě zákona o zrušení roboty. Rezoluce z tábora lidu byla předána vládě. Jan Klindera roku 1848 poskytl na sýpce svého statku v Nové Vsi útočiště prchajícímu páteru Václavu Krolmusovi, který odsloužil uprostřed barikád na Václavském náměstí v Praze památnou mši u sochy sv. Václava.

V roce 1850 získala obec samostatnost, ale v roce 1960 byla připojena k Rostoklatům a začleněna s indexem jako Nová Ves II do okresu Kolín.

Nová Ves II je místní částí obce Rostoklaty.