CESTYAPAMATKY.CZ

Presbytář (presbyterium, česky kněžiště nebo chór) – část prostoru kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím, a kde se nachází hlavní oltář a pulpity na čtení Písma. Zde kněz (lat. presbyter) koná bohoslužby, původně z vyvýšené kazatelny a po II. vatikánském koncilu od obětního stolu. Od chrámové lodi bývá zpravidla presbytář oddělen triumfálním obloukem a obvykle (především ve středověku byla tato podmínka poměrně závazná) je orientován na východ.

Sakristie (z latinského sacristia, hovorově též zákristie) – o místnost v kostele, umístěná zpravidla bočně od presbytáře nebo v jeho ose za hlavním oltářem, kde jsou jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněží i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady. O sakristii i ostatní části chrámu se starává kostelník (latinsky sacristanus).

Jednoduchý pilastr je svislý architektonický článek, vystupující mírně z líce stěny a (na rozdíl od lizény) je opatřený hlavicí a patkou. Sdružené pilastry tvoří dvojice jednoduchých pilastrů blízko u sebe, někdy na společném soklu a nesoucí společný úsek kladí. Svazkový pilastr vzniká položením několika vrstev pilastrů stupňovitě na sebe tak, že spodní vyčnívají po stranách, střední nejvíce předstupuje.

Marie Terezie Anna Felicitas, vévodkyně Savojská a Piemontská, markraběnka Saluzská, hraběnka Svisonská, rozená kněžna z Lichtenštejna (* 1694 – † 10. 2. 1772 Vídeň), dcera knížete Jana Adama I. Ondřeje z Lichtenštejna. V roce 1712, ve svých 18 letech, zdědila obrovský majetek – panství Kostelec nad Černými lesy, Plaňany, Škvorec, Uhříněves, Rataje nad Sázavou a Kounice. Když zemřel její manžel Tomáš Emanuel (Evžen) Savojský a v roce 1734 v Mannheimu na zimnici při vojenském tažení i její jediný syn Evžen, tak se až do konce života věnovala na svých panstvích mohutné budovatelské a charitativní činnosti (fary, kostely, sochy, přestavěla černokostelecký zámek, založila fond pro chudé, v Kostelci n. Č. l. vybudovala chudobinec atd.). V roce 1736 dokonce propustila obyvatele Kostelce n. Č. l. z poddanství, což jen podtrhlo její ohromnou popularitu mezi obyvateli panství, kteří ji důvěrně nazývali „Cafojka“. Na její památku je pojmenována Savojská ulice na Pražském předměstí v Kostelci n. Č. l. a v roce 1980 vydalo Lichtenštejnské knížectví poštovní známku s jejím portrétem.

Freska (z italského al fresco = „na čerstvo“) – velmi náročná nástěnná malba zhotovená na vlhké omítce, kdy musí být barva nanesena tak, aby se barvy vsákly do podkladu a usychaly společně s ním. Malíř tedy musí pracovat rychle, po zaschnutí omítky lze provádět již jen pouze malé opravy temperou. Tato technika byla používána již ve starověkém Řecku, Římě ale také v Číně a Indii. Raně křesťanské a raně středověké umění upřednostňovalo mozaiky a používání fresky se začíná vracet až v průběhu 13. století. Fresky se nehodí do vlhkého prostředí.