CESTYAPAMATKY.CZ
Tvrz stávala v jižní části vsi v areálu Strakova statku nad rybníkem, ale její místo v tomto areálu vsak již nelze přesně určit.
Přebozy - brána statku čp. 4 (0,3 km)
Hradenín - nález z období pozdní doby kamenné (1,0 km)
Bošice - kaple sv. Vojtěcha, Václava a Jana Nepomuckého (1,1 km)
Žabonosy - kostel sv. Václava*** (1,2 km)
Žabonosy - slovanské hradiště (1,2 km)
Tvrz zřejmě vystavěli na počátku 16. století Přebozští ze Zásmuk, kteří ves vlastnili až do roku 1612. Poprvé je písemně doložena v roce 1542 jako majetek Zikmunda Přebozského ze Zásmuk. Po smrti Mikuláše Přebozského ze Zásmuk v roce 1612 prodala vdova Kateřina, rozená ze Šanova, v roce 1614 tvrz se vsí Jiřímu Mírkovi ze Solopysk, majiteli Plaňan. Ten spojil Přebozy s tímto statkem a tvrz přestala sloužit jako šlechtické sídlo.
V roce 1622 byl Jiřímu Mírkovi jeho majetek pro účast na stavovském odboji v letech 1618–20 zkonfiskován, a v souvislosti s tím vznikl i popis přebozské tvrze. Z něho je patrné, že to byla jednopatrová sešlá budova se vstupní halou (mázhausem), čtyřmi obytnými místnostmi a deseti komorami.
V roce 1623 koupil zkonfiskovaný plaňanský statek i s přebozskou tvrzí Karel z Lichtenštejna a připojil je k panství Kostelec nad Černými lesy. Lichtenštejnové ponechali sešlou tvrz v Přebozích jejímu osudu, takže záhy zpustla úplně. V Urbáři černokosteleckého panství je uvedeno, že z tvrze stojí jen zřícené obvodové zdi a most spojující objekt se vsí. Po roce 1677 mizí zprávy o tvrzi úplně.
Tzv. Zlatá kniha, sepsaná v letech 1672–77 na příkaz knížete Karla II. z Lichtenštejna hejtmanem panství Leopoldem Lorenzem Laiterem z Tannenberka, písařem a panským porybným Šimonem Karlem Svobodou a druhým písařem Janem Kašparem Auvalským. Jedná se o nejdokonalejší urbář sepsaný v českém jazyce, který na 900 stranách obsahuje popis všech pozemků a majetků na panství, detailně popisuje všechny kostely, zámky, tvrze, dvory atd. včetně vnitřního vybavení a záznamů, kolik jsou hospodáři povinni odevzdávat úroků či daní. Do této knihy se zapisovalo i později, takže obsahuje poznámky až do roku 1725. Kniha váží 16 kg a svůj název získala podle zlaté ořízky.