CESTYAPAMATKY.CZ

0 sličné Boženě

Podle pověsti a tradice vystavěl zdejší hrad kníže Oldřich pro svoji nastávající ženu Boženu. Ta pocházela z prostého rodu, ze vzdálené vsi Pěnice. Zde na Oldřiši prý žila a učila se vybranému chování a zvykům nutným pro život na knížecím dvoře. Až potom přesídlila na Pražský hrad. Na hrad Oldříš a do zdejšího kraje na břehu Labe se prý ráda vracela i se svým malým synem.

O uvěznění knížete Oldřicha

Polský kníže Boleslav Chrabrý se v letech 1003 – 04 zmocnil vlády v Čechách a usadil se na Pražském hradě. Oldřicha, syna Boleslava II., dal uvěznit ve věži a tam ho nechal trápit a mučit zimou a hladem. Jeden Vršovec, Kochan, poradil Boleslavovi Chrabrému, aby nechal Oldřichovi setnout hlavu. Boleslav proradného Vršovce poslechl a ihned poslal kata a zbrojní lid, aby vykonal vraždu Oldřicha. Ten se však o nekalém záměru Boleslavově dozvěděl, prosil proto o pomoc sv. Jana Křtitele, který též kdysi pomohl jeho bratru Jaromírovi. Svatý Jan Křtitel vyslyšel Oldřichovu prosbu a přenesl ho na hrad Oldříš. Kníže z vděčnosti za svou záchranu postavil na hradě kostel zasvěcený sv. Janovi Křtiteli.

Jeho poddaní se dozvěděli, že je jejich kníže Oldřich na hradě, spěchali proto k Oldřiši ze všech stran. Kníže pak s nimi táhl ke Praze, hrad dobyl a Poláky i s jejich polským knížetem vyhnal z Čech.

O vodníkovi

Na sladké višně v Hájku chodila mládež z celého Předhradí. Bdělé oko majitele višní a blízké hluboké jezírko nahánělo, zvláště klukům, strach a nepříjemné pocity. Hoši se přece jen jednou vydali na ty sladké plody. Nedalo jim velkou námahu vylézt po kmeni do koruny stromu. Když se pohodlně usadili ve větvích na stromě a začali trhat sladké višně, zašustilo cosi pod stromem. Jaké bylo jejich překvapení? Dole pod nimi seděl velký černý a divný pes. Chlapci chtěli po psovi hodit ulomenou větev, aby ho odehnali. Pes se však do koruny stromu tak hrozivě svýma zelenýma očima zadíval, až se chlapci začali třást strachem po celém těle. Nakonec se ten strašný černý pes obrátil a jediným skokem zmizel v hlubině jezírka, které bylo nedaleko. Hoši rychle seskákali ze stromu a utíkali do vesnice, aby všem o své příhodě vyprávěli. Všichni, staří i mladí, byli přesvědčeni, že černým psem byl vodník. Od té doby se místu s tajemným jezírkem 1 stromům se sladkými višněmi velkým obloukem vyhýbali.