CESTYAPAMATKY.CZ
Kde objekt najdete?
Knížecí nebo také Maternovský dvůr (resp. jeho pozůstatky) čp. 38 zaujímá vyvýšené prostranství jihovýchodně od kostela.
V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE
Přistoupim - sloup se sochou sv. Václava (0,1 km)
Přistoupim - zvonice* (0,1 km)
Přistoupim - socha Krista (0,1 km)
Přistoupim - kostel sv. Václava** (0,1 km)
Přistoupim - fara (0,1 km)
Přistoupim - Mariánský sloup (0,2 km)
Přistoupim - židovský hřbitov** (0,4 km)
Přistoupim - židovská ulice (ghetto) (0,4 km)
Přistoupim - synagoga (bývalá) (0,4 km)
Přistoupim - slovanské hradiště** (0,4 km)
Přistoupim – tvrz (Knížecí dvůr)
Tvrz postavili v 16. století páni z Vildenštejna na své části vsi, kde vlastnili dvůr. V roce 1631 byl majetek zabaven Kateřině Vildštejnové z Lukavce, která z náboženských důvodů odešla po bitvě na Bílé Hoře (1620) do exilu; Královská komora ovšem nečekala na faktické vynesení rozsudku a už v roce 1621 tvrz i dvůr zastavila pražskému patricijovi Janu Danieli Kaprovi z Kaprštejna. V roce 1627 koupil statek rytíř Albrecht Materna z Květnice, kterému tuto transakci posvětil v roce 1654 i císař Ferdinand III. zápisem v berní rule, kde se vzpomíná jako součást dvora i mlýn o jednom kole a 264 korců (korec je stará česká míra, 1 korec = 2867 m²) zemědělské půdy. Velmi působivý je výčet užitkového dobytka – 10 potahů (voli, koně), 10 krav, 13 jalovic, 25 sviní a 346 kusů ovcí. Jako zahradník se uvádí jakýsi Vít Kozel, který sám držel krávu a dvě jalovice. Nicméně Albrecht Materna se svou manželkou Annou Marií Gryslovou z Gryslova tvrz nevyužívali, neboť žili v Praze.
Při dělení rodového majetku Přistoupim získala Anna Eliška Maternová z Květnice a s ní v roce 1669 jako věno její druhý manžel František Karel Dohalský z Dohalic, který se v roce 1672 stal hejtmanem Kouřimského kraje. Noví majitelé značně rozšířili rodový majetek skoupením zbylých částí vsi, bývalou tvrz přestavěli barokně a nadále ji užívali k obývání. Po smrti Františka Karla (1709) zdědil majetek Václav Vratislav Bořek Dohalský z Dohalic, který ho byl nucen z finančních důvodů prodat v roce 1718 majitelce sousedního Černokosteleckého panství, vévodkyni Marii Terezii Savojské. Ta dvůr, který v roce 1734 vyhořel, rozšířila, ale protože bývalá tvrz přestala sloužit jako panské sídlo a postupně v jeho areálu zcela zanikla.
Dnes nelze ani určit, kde přesně tvrz stávala, neboť knížecí dvůr byl v průběhu dalších staletí mnohokrát přestavován a ve 20. století částečně zbořen.
Marie Terezie Anna Felicitas, vévodkyně Savojská a Piemontská, markraběnka Saluzská, hraběnka Svisonská, rozená kněžna z Lichtenštejna (* 1694 – † 10. 2. 1772 Vídeň), dcera knížete Jana Adama I. Ondřeje z Lichtenštejna. V roce 1712, ve svých 18 letech, zdědila obrovský majetek – panství Kostelec nad Černými lesy, Plaňany, Škvorec, Uhříněves, Rataje nad Sázavou a Kounice. Když zemřel její manžel Tomáš Emanuel (Evžen) Savojský a v roce 1734 v Mannheimu na zimnici při vojenském tažení i její jediný syn Evžen, tak se až do konce života věnovala na svých panstvích mohutné budovatelské a charitativní činnosti (fary, kostely, sochy, přestavěla černokostelecký zámek, založila fond pro chudé, v Kostelci n. Č. l. vybudovala chudobinec atd.). V roce 1736 dokonce propustila obyvatele Kostelce n. Č. l. z poddanství, což jen podtrhlo její ohromnou popularitu mezi obyvateli panství, kteří ji důvěrně nazývali „Cafojka“. Na její památku je pojmenována Savojská ulice na Pražském předměstí v Kostelci n. Č. l. a v roce 1980 vydalo Lichtenštejnské knížectví poštovní známku s jejím portrétem.