CESTYAPAMATKY.CZ

Stavba úzkokolejky pro svoz řepy z filiálních vah a nákladišť do cukrovaru v Libněvsi (dnes Dobšice nad Cidlinou) byla povolena dne 14.7. 1924. Rozchod byl 600 mm a provoz obstarávaly dvě dvouosé lokomotivy vyrobené firmou Borsig Berlín, tovární čísla lokomotiv 11451/1924 a 11452/1924. Technicko-policejní zkouška drážky se konala 25. 4. 1925 a dnem 18. 8. 1925 byl zahájen provoz. Na dráze se dopravovala řepa v dřevěných dvouosých skříňových vozících, jichž bylo celkem 90 kusů do cukrovaru, který stál na místě dnešního volného prostoru za nádražím Dobšice nad Cidlinou mezi traťovou kolejí směr Velký Osek a silnicí. Sem také ústila normálně rozchodná vlečka. Provoz na cukrovarské drážce byl ukončen v roce 1959.

Trať měla délku 13 600 metrů a vycházela z nákladiště na severním okraji Radovesnic II, odkud pokračovala severním směrem podél polních cest a potoka k jižnímu okraji obce Končice, kde bylo další nákladiště. Zde se točila západním směrem a podél silnice okolo obce Zbraň pokračovala do nákladiště Korce a dalšího nákladiště se stanicí v Choťovicích. Z Choťovic pokračovala těsně po břehu Žehuňského náhonu až na hráz Žehuňského rybníka v obci Žehuň. Po hrázi překročila řeku Cidlinu a za obcí odbočila západně přímo podél silnice do cukrovaru.

Zbytků drážky je velmi málo, dochoval se pouze zbytek tělesa s částí kamenného mostku u obce Zbraň a zbytek tělesa před Žehuní. Ještě v roce 1995 byla v areálu zaniklého cukrovaru zachována poslední stavba úzkokolejky – sušárna písku do písečníků.