CESTYAPAMATKY.CZ

Starý Kolín leží na staré obchodní zemské stezce zvané Trstenická. Rozvoj nastal počátkem 13. století, kdy byla v okolí objevena stříbrná ruda, ale první písemná zmínka pochází až z roku 1267, kdy byl na den sv. Ondřeje vysvěcen místní kostel, který si vystavěli zámožní obchodníci. Podací právo ke kostelu sv. Ondřeje ve Starém Kolíně měl český král, takže se dá usuzovat, že obec patřila ke královskému zboží v Kolíně. Také v roce 1293 královna Guta, manželka Václava II., darovala faráři v Lysé jistý plat z polí u Starého Kolína. Na konci 14. století byla obec rozdělena mezi několik majitelů a v jedné části také vznikla zemanská tvrz. Rychta ve Starém Kolíně byla od počátku spojena s královskou rychtou v Kolíně, kolínští rychtáři však pronajímali starokolínskou rychtu některému z místních osadníků; takovými nájemními rychtáři byli na konci 14. století např. Ješek (1384), Martínek (1385), Mikuláš Sedláček (1392) nebo Masthes Ciker (1393). Podle zápisů v městských knihách Kolína je zřejmé, že ve Starém Kolíně převažovalo až do husitských válek německé obyvatelstvo, od 14. století se ých stavů evangelických způsobilo v St. Kolíně nemalou změnu. Cokoli měli Kolínští rolí , luk a lobec zcela počeštila. V roce 1436 vlastnil obec vladyka Zachař z Řenec, který sídlil na místní tvrzi. Podle zápisu ve staré kronice přiletěli v roce 1475 (10. srpna) ke Starému Kolínu mračna velikých kobylek, které snědly veškerou úrodu na polích.V roce 1494 sídlil na starokolínské tvrzi Vilém z Řenec s manželkou Markitou z Landštejna, který měl mnoho vleklých sporů s kolínskými měšťany o rybník Čakovec a jeho náhony z potoka Klejnarky. Jelikož Kolín nechtěl řešit tyto věčné spory, v roce 1504 starokolínské zboží vyplatil a Starý Kolín připojil natrvalo ke svému majetku. V roce 1555 zastavil král Ferdinand I. Kolínské panství moravskému pánu Karlovi ze Žerotína. Jeho zeť Karel z Říčan vybudoval v letech 1567 – 79 od Starého Kolína až po Kaňk soustavu vodních struh k plavení dříví, trámů a dřevěného uhlí pro potřeby Kutné Hory. Zbytky těchto struh jsou dodnes patrné a nazývají se „šifovky“. V roce 1608 (4. října) byla obec postižena ničivým požárem a následně v letech 1626, 1634, 1639 a 1643 vyrabována procházejícími švédskými nebo saskými vojsky. K roku 1663 je doloženo, že ve Starém Kolíně byla škola, neboť je zmíněn místní učitel Samuel Šebastial Dobrovolský. Další ničivý požár postihl Starý Kolín v roce 1761, při něm byl těžce poškozen i kostel. V 19. století pustošily obec nejen požáry, ale také labské povodně, jako ta 25. ledna 1846, kdy obyvatelé museli před stoupající vodou rychle utéci na půdy a několik dní tam strádat zimou a hladem, než voda opadla. Když v roce 1866 postupovalo přes Starý Kolín pruské vojsko od bitvy u Sadové, obec byla doslova vyjedena.

Až do zániku patrimoniální (vrchnostenské) správy v roce 1848 byl Starý Kolín součástí kolínského komorního velkostatku.

Dnes je Starý Kolín samostatnou obcí s katastrální výměrou 8,79 km² a 1534 stálými obyvateli (2008), součástí obce je kdysi samostatná osada Bašta.