CESTYAPAMATKY.CZ

Evropsky významná lokalita soustavy NATURA 2000 je vyhlášena na území o rozloze 398,0326 ha a důvodem ochrany je unikátní symbióza ryby hořavky duhové (Rhodeus sericeus amarus) a sladkovodního mlže (škeble) velevruba tupého (Unio crassus).

Hořavka duhová je drobná rybka dosahující délky do 10 cm s velmi vysokým a zploštělým tělem, neúplnou postranní čárou a zakulacenou hřbetní ploutví. Má tmavé zbarvení hřbetu, boky jsou stříbřité s namodralým pruhem. Břicho je bílé. Samičky mají žlutozelenou duhovku oka, samečci oranžovou a jsou vždy větší. Rozmnožování hořavek je zcela vázáno na velevruba tupého. Sameček si vytvoří vhodné teritorium, které si následně chrání a láká do něj samičku ke tření. V době dozrávání jiker naroste samočce kladélko, které může dosáhnout až pěti centimetrů. Tím vpravuje dozrálé jikry do prostoru vnitřních žaber škeble. Poté sameček nad dýchací otvorem škeble vypustí mlíčí a jikry oplodní. Plůdek se líhne přibližně za 2 až 3 dny, poté žije v žaberním prostoru škeble a tráví z poměrně velkého množství žloutkového váčku. Po zhruba čtyřech týdnech vyvrhne škeble plůdek z útrob ven. Mladé hořavky jsou pak nuceny hledat si potravu samy. Za tuto služku oplácí hořavka škebli stejným dílem. Škeble při rozmnožování prochází larválním vývojem (glochidie), při které se larvy zachycují na tělech dospělých hořavek a určitou dobu tam žijí. Hořavky se rozmnožují až dvakrát do roka. První výtěr je většinou v březnu a druhý v dubnu nebo v srpnu a dožívá se přibližně 5 let.

Velevrub tupý je druh sladkovodního mlže (škeble), který žije pouze v tekoucích vodách, nejhojněji v nadmořských výškách 200 až 250 metrů, ve výškách nad 300 m. (max. 600 m.) nad mořem je jeho výskyt výrazně slabší. Živí se filtrací planktonu a dorůstá velikosti 5 – 7 cm. Glochidie (larvy, které se vylíhnou s vajíček) parazitují na žábrách rybky hořavka duhová. Velevruby se dožívají 12 – 15 let a jejich věk je možno přibližně určit podle přírůstků na lastuře.