CESTYAPAMATKY.CZ
Hrad stával na vrcholu kopce, kde dnes stojí kostel sv. Jana Nepomuckého.
Stříbrná Skalice - kostel sv. Jana Nepomuckého (0,0 km)
Stříbrná Skalice - zaniklá kaple Panny Marie (0,1 km)
Stříbrná Skalice - měšťanský dům čp. 43 (0,2 km)
Stříbrná Skalice - fara (0,2 km)
Stříbrná Skalice - radnice* (0,2 km)
Stříbrná Skalice - měšťanský dům čp. 10 (0,2 km)
Stříbrná Skalice - křížek (0,6 km)
Rovná - kostel sv. Jakuba**** (1,1 km)
Rovná - eneolitické hradiště Na Hradcích (1,5 km)
Podle archeologických nálezů byl hradní kopec osídlen již počátkem 13. století, hrad však zřejmě vznikl až za Ctibora ze Skalice nebo jeho syna Střížka ze Skalice, připomínaného v roce 1376, případně Kuneše ze Skalice, připomínaného v roce 1377. Jeho vznik je však nepochybně spojen s rozmachem těžby stříbra v okolí města. Dalším majitelem hradu byl od roku 1384 Ješek ze Skalice a na přelomu 14. a 15. století se skalické zboží dostalo do majetku Bohdala z Drahonic, používajícího také predikátu ze Skalice. První písemná zmínka o hradu je z roku 1402 a týká se jeho dobytí a zničení císařem Zikmundem. To bylo v období druhého zajetí krále Václava IV., neboť v té době hrad kontroloval královský hejtman a Václavův oblíbenec a pobočník Racek Kobyla ze Dvorce. Po oblehnutí hradu Racek Kobyla prchl do Rataj nad Sázavou, když obléhatelé nalezli hrad prázdný, alespoň ho pobořili a spálili; ohni tehdy podlehla i větší část města.
Tím také skončila krátká historie hradu, neboť když v roce 1403 daroval král Václav IV. Skalici Janu Sokolovi z Lamberka, hrad již nebyl obnoven. Poslední zmínka o zbytcích hradu je v urbáři Sázavského kláštera v roce 1677.
V roce 1730 byla započata přímo v prostoru bývalého hradního nádvoří stavba kostela sv. Jana Nepomuckého, na jehož stavbu bylo rozebráno pozůstalé zdivo zaniklého hradu, které nestačili obyvatelé města rozebrat na opravu svých domů.
Podobu a rozsah původního předhradí hradu nelze určit, díky jednoznačné dispozici lze však určit vlastní podobu jádra hradu. Hrad byl obdélného tvaru, jehož severovýchodní nároží zajišťoval okrouhlý bergfrit, palác se vstupní bránou byl na západní straně a celý areál byl důkladně opevněn hradbou a parkánem. Podle zjištěných pozůstatků se dá usuzovat na podobnou dispozici jako u hradu v nedalekém Talmberku.
Dodnes se dochovaly poslední zbytky hradní brány u vstupu do kostela, částečné pozůstatky severní hradby a kamenná zeď parkánu se vstupem do gotického sklepa. Zbytek bergfritu byl bohužel počátkem 90. let 20. století zalit do betonového tarasu přilehlého domu.
Bergfrit (z německého Bergfried) – okrouhlá hlavní věž hradu, v Čechách se lze výjimečně setkat i s čtverhranným nebo polygonálním půdorysem. V případě potřeby sloužil bergfrit obráncům jako poslední útočiště, z obranných důvodů proto byl přístupný pouze po snadno odstranitelném můstku ve vyšším patře, v úrovni přízemí neměla věž žádný vchod ani jiné otvory. Jelikož přízemí bylo přístupné pouze otvorem ve stropě (z patra), používalo se často jako vězení, případně skladiště. V areálu hradu býval bergfrit umístěn proti místu možného útoku, zpravidla poblíž hradního příkopu a brány. Z počátku stál volně za hradbou, později byl stavěn v linii opevnění, kterým přímo prostupoval, nebo se kolem něj hradba elasticky ovíjela. V dobách míru nebyly bergfrity obvykle obývány (na rozdíl od donjonů).