CESTYAPAMATKY.CZ

Jakýsi bohatý meštan Walder, úspešný obchodník se stříbrem a drahými kameny se do Suchdola odstehoval se svou rodinou z Prahy, aby si zde užil čistého vzduchu a vesnického klidu. Nechal si zde postavit dum, kde si spokojene žil a jako bohatý kupec řádne užíval života a věnoval se sbírání ruzných uměleckých děl. Hlavně obrazy různých velikostí a odstínů mu dělaly radost. Po celém domě mu jich visely desítky a další desítky měl schované na půdě domu. Jednoho deštivého podzimního dne se v Suchdole objevil pocestný malíř. Byl to podivín, muž tváře neupravené, postavy křivé, nevábně vypadající. Místní lidé z něj prý měli strach. Když se dozvěděl od místních o Walderovi, využil příležitosti a nabídl se mu, že mu nakreslí ten nejzajímavější obraz, jaký kdy viděl. Walderovi se nabídka líbila a tak svolil a dokonce malíři slíbil za dílo 50 zlatých. Práce malíři trvala několik dní, než byl zcela hotov. Když práci konečně dokončil, předvolal si Waldera, aby mu dílo ukázal a slavnostně mu ho předal. Malíř odkryl plátno, aby se mohl Walder konečně podívat na obraz. Walder se na obraz však díval poněkud zaraženě. Celý obraz byla jakási červená mazanice, která nedávala žádný smysl. Rozčilene se ptal, co že to má být? Za tohle, že mu prý 50 zlatých nedá. Malíř začal tajemným hlasem vyprávět, že je v Suchdole ukrytý poklad a že práve jen a pouze tento obraz, malovaný za úplňku, v sobě skrývá indicie k nalezení pokladu. Tyhle řeci Waldera rozčílily natolik, že se rozhodl malíře vyhnat a nezaplatit mu. Malíř zaláteřil, cosi zaklel, padlo nekolik sprostých slov na Walderovu adresu, a zmizel za nárožím. Víc už se malíř v obci neukázal. Walderovi ale stejně prišlo škoda obraz vyhodit nebo zničit, tak se rozhodl schovat ho na půdu mezi ostatní obrazy. Od té doby, co Walder vyhnal malíře se mu začaly hroutit obchody i rodinný život a za několik měsíců poté zemřel.

Manželka ho našla mrtvého, když se mu chystala oznámit, že se od něho odstěhuje do nedaleké Ratboře. Rozhodla se tedy všechny předmety, připomínající ji Waldera, prodat. I učinila tak a všechny obrazy i dům prodala. Pouze onen tajemný červený obraz zůstal v domě. Pozůstalá manželka si ho nevšimla. Roky plynuly a o dům projevili zájem ruzní majitelé. Avšak obraz zůstal i nadále skryt. Teprve v 90. letech při rekonstrukci domu našli dělníci na půdě něco, co připomínalo záhadný obraz z vyprávění, nynější majitel ho věnoval pražskému muzeu umení. Tu a tam se prý někteří návštevníci muzea svěřují, že v obraze vidí jakási písmena a císla.