CESTYAPAMATKY.CZ

V roce 1388 náležel jeden díl vsi Vítkovi z Toušic a příslušenstvím této části vsi byla též tvrz, zmiňovaná poprvé v roce 1427, kdy ji Vítkova dcera Benigna s dvorem a častí vsi postoupila svému manželovi Mikulášovi ze Zásmuk, který je doložen jako majitel dílu Svojšic ještě v roce 1437. Z původní svojšické tvrze pocházejí zřejmě zbytky příkopu kolem dnešního zámku a snad i některé jeho základové zdi.

Později byla ves spojena v jeden celek a jejím majitelem byl v letech 1440–47 Pavel Sekretář z Kostelce, po něm v 1etech 1481 – 1508 Jindřich Amcha z Borovnice. Poté se majitelé svojšického statku, který se v 16. století skládal z tvrze, dvora a vsi Svojšic a dalších vsí, rychle střídali. V roce 1606 prodal Adam mladší z Valdštejna Svojšice Karlovi Mrackému z Dubé a na Pyšelích, jemuž byly v roce 1622, pro účast na stavovském odboji z 1etech 1618–20, zkonfiskovány. Královská komora prodala statek ještě v témž roce Václavovi Vchynskému z Vchynic, ale již v roce 1624 jej získal vnuk Karla Mrackého – Karel Eusebius Mracký, který zahájil násilnou rekatolizaci panství. Během povstání poddaných v roce 1626 byla vypleněna zdejší tvrz i kostel. Po roce 1626 byly Svojšice několikrát vydrancovány vojskem, což dovršilo zkázu tvrze. V roce 1638 prodal Karel Eusebius Mracký zpustlou tvrz s vypáleným dvorem a vsí Svojšicemi a dalšími třemi vesnicemi Anně Kamile z Enkenfurtu.

Nová majitelka začala v místech zpustlé tvrze, snad s použitím části jejího obvodového zdiva, budovat raně barokní zámek. Byla to jednopatrová budova, jejíž čtyři křídla uzavírala nevelké čtvercové nádvoří. Stavba byla kryta valbovou střechou. Do nádvoří se jednotlivá křídla otvírala arkádou na čtverhranných pilířích. Vstupní průčelí zámku bylo obráceno k východu. Ještě před dokončením stavby prodala Anna Kamila Svojšice Michalovi Osvaldovi z Thunu, který v roce 1678 přestavbu svojšického zámku dokončil.

Po několika změnách majitelů koupil Svojšice roku 1738 od Jana z Kaisersteina hrabě Michal Jan Althan. Ten připojil Svojšice jako samostatný statek k rodovému panství Králíky. V roce 1751 za Michala Jana Althana zámek vyhořel, proto byl v 1etech 1755–58 opraven a rokokově přestavěn podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Při této přestavbě byly zvýrazněny nárožní rizality zvýšením o jedno patro, takže se změnily v nárožní věže. Budova i věže byly nově zastřešeny vysokými mansardovými střechami. Nově byl upraven a ozdoben východní vstupní portál a v jižním křídle byla zřízena kaple sv. Jana Nepomuckého. Fasády zámku byly bohatě rozčleněny římsami, pilastry a nadokenními frontony. Nejrozsáhlejší výzdoba byla provedena na západním zahradním průčelí zámku. Kolem zámku byla zřízena zahrada a park. Těmito úpravami získal exteriér zámecké budovy rokokový vzhled. V této podobě se dodnes dochovala úprava západního a severního zámeckého křídla. V přestavěném zámku se však Althanové zdržovali jen málo. V roce 1775 byl svojšický zámek obležen vzbouřenými poddanými, ale neúspěšně.

K poslednímu velkému stavebnímu zásahu do svojšického zámku došlo v roce 1847 za Michala Josefa Althana. Při této úpravě byly východní a jižní křídlo zvýšeny o jedno patro a současně byly o jedno patro zvýšeny i nárožní věže na východní straně. Bylo odstraněno mansardové zastřešení těchto částí zámku a zrušeny nádvorní arkády jižního a východního křídla. Nové fasády přestavěných křídel byly ozdobeny bosáží a zcela se odlišily od fasád původních. Tím byl porušen původně jednotný rokokový charakter stavby. Nově bylo upraveno i vstupní průčelí. Střední rizalit na tomto průčelí byl zvýšen rovněž na dvě patra a nově zakončen štítem s althanovským erbem. Současně s přestavbou zámku byly do dnešní podoby upraveny i hospodářské budovy v sousedství zámku. V zámku umístil Michal Josef Althan knihovnu, v níž byly soustředěny ekonomické spisy. Althanům náležel svojšický zámek až do roku 1923, kdy jej při první pozemkové reformě Michal Karel Althan postoupil řádu anglických panen. Ten zámek přizpůsobil charitativním účelům, úpravy se však týkaly jen interiérů, zvláště přízemních částí. Od roku 1945 zámek slouží jako sociální ústav a domov důchodců hlavního města Prahy. V letech 1995 – 2000 proběhla památková obnova celé stavby.

Zámek je čtyřkřídlou stavbou kolem téměř čtvercového nádvoří. Východní (vstupní) a jižní křídlo jsou dvoupatrové, severní a západní křídlo jednopatrové. Nároží zámku jsou zdobena věžemi; na západní straně jsou tyto věže dvoupatrové, na východní třípatrové. Západní a severní křídlo je kryto mansardovou střechou, východní a jižní nízkou střechou valbovou. Do nádvoří se severní a západní křídlo otvírá pilířovými arkádami, dnes zasklenými, na jižním a východním křídle jsou tyto arkády jen naznačeny ve fasádě. Úprava vnějších fasád jižního a východního křídla na jedné straně severního a západního křídla na straně druhé se výrazně odlišuje. Interiéry jsou v přízemí klenuty, v patrech jsou plochostropé. Kolem zámku jsou v podobě terénní vlny zbytky příkopů tvrze. Jižně a východně od zámeckého objektu stojí hospodářské budovy, na severozápadní straně je park.

Nyní zámek náleží Ústavu sociálních služeb hlavního města Prahy, slouží jako domov důchodců a sociální ústav, veřejnosti není přístupný.

Zámek je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 22642/2–860.