CESTYAPAMATKY.CZ

Pozoruhodný raně gotický kostel postavený na sklonku 2. třetiny 13. století zřejmě příslušníky místní drobné šlechty, přičemž nelze vyloučit ani účast bohatých kouřimských měšťanů, především rod měšťana Adlotha. Poprvé je kostel písemně doložen až k roku 1352 v nejstarším dochovaném rejstříku papežských desátků jako jeden z farních kostelů kouřimského děkanátu. V letech 1378–97 se vzpomíná jako patron kostela a jeho významný donátor Kuneš z Třebovle, který přispěl na kostel nemalou finanční částkou. Z roku 1671 se pak dochoval podrobný popis kostela ve vizitační správě a poprvé je zmíněno i jeho zasvěcení sv. Bartoloměji. Kostel byl upraven v letech 1864–65, kdy byla současně přistavěna dnešní sakristie, a znovu v letech 1898–1903, kdy byly částečně sníženy štíty, kostel byl osazen současným krovem a v západním průčelí byla doplněna (nebo přemodelována starší) štuka Božího oka. Přes obě provedené úpravy si stavba zachovala původní vzhled typického raně gotického kostela českého venkova z doby vlády Přemysla Otakara II., který by měla podtrhnout i rekonstrukce, probíhající od roku 2008.

Jednolodní orientovaný kostel s obdélnou lodí a pravoúhlým, téměř čtvercovým presbytářem se sakristií po jižní straně; původní gotická sakristie byla na severní straně presbytáře, zbourána byla v polovině 19. století. Do západního průčelí je zasazen mramorový znak města Kouřimi s nezřetelným datováním, zřejmě 1661 (?). V jižní zdi lodi se dochoval pozoruhodný, bohatě profilovaný raně gotický vstupní portál** (za klasicistními dveřmi s původním kovánim je dnes vchod zazděný), který typově navazuje na jižní portál kostela sv. Štěpána v Kouřimi a poukazuje tak k účasti stejné kamenické dílny. Ve východní stěně presbytáře a v severní stěně lodi se dochovala dvě úzká raně gotická okénka se skosenými špaletami, okno v presbytáři je doplněno raně gotickou jeptiškou. V západním průčelí je v mělké nice umístěn mramorový klasicistní náhrobek, doplněný štukovou výzdobou. Západní štít lodi a východní štít presbytáře jsou ozazeny železnými kovanými kříži, východní štít lodi je osazen gotickým kamenným křížem, jehož původ ze zbořeného kláštera v sousední Klášterní Skalici teprve musí být prokázán.

Presbytář je sklenut jedním polem těžké křížové klenby z 2. poloviny 13. století, tvořené klínovými žebry sklenutými na masivní, mírně protažené jehlancovité konzoly, a kruhovým svorníkem v jejím středu. V presbytáři se dochoval gotický rámový sanktuář se železnými dvířky, druhotně použitý gotický sedlový portál do sakristie a část pozoruhodně kvalitních nástěnných maleb*** ze 70. let 13. století, objevených Vlastimilem a Tomášem Bergerovými v letech 2002–3. Na východní stěně presbytáře byla sondou odkryta velká malba trůnící Moudrosti Boží, ztvárněné sedící ženskou postavou, doplněnou starozákonními proroky (čtyři postavy s židovskými klobouky) a nápisovou páskou. Malby původně vyplňovaly celý interiér kostela, jak dokládají další sondy (Madona ochranitelka, perspektivně ztvárněná drapérie, ornamentální obrazce, několik blíže neurčených postav, nápisové pásky, loď atd.) a představují tak unikátní umělecký celek z doby vlády posledních Přemyslovců, který tč. nemá v České republice analogii. Raně gotickým hrotitým trimfálním obloukem se presbytář otevírá do plochostropé lodi, do jejíž západní části je vestavěna zděná tribuna přelomu 19. a 20. století, podklenutá plochou segmentovou klenbou nesenou dvojicí sloupů v antickém stylu. Masívní trám na zábradlí pochází ze starší (asi dřevěné) kruchty, zábradlí je prolomeno pro vystupující varhany. V půdním prostoru jsou na západním štítu rozměrné malby (francouzských) lilií v červené a šedé barvě, pocházející zřejmě z období pozdní gotiky (nebo v té době obnovené starší výzdoby), které dokládají, že loď nebyla zaklopena rovným stropem, ale že byla byla otevřena přímo do gotického krovu.

Zařízení kostela je pseudoslohové, doplněné staršími barokními obrazy převážně ze 17. a 18. století. Novogotický oltář v presbytáři je z roku 1905 od řezbáře Štěpána Zálešáka podle návrhu prof. Kastnera, socha Madony a sv. Václava po stranách vítězného oblouku rovněž od Štěpána Zálešáka z roku 1905. Obraz sv. Bartoloměje je zřejmě dílenskou replikou Brandlova obrazu z chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně. Varhany z roku 1898 jsou od pražského varhanáře Jindřicha Schiffnera.

Kostel stojí na uměle zvýšené ostrožně, zpevněné kamennou tarasní zdí, která by mohla poukazovat na (zamýšlený) obranný charakter stavby. Zeď byla v průběhu staletí postupně zpevňována nepravidelně rozmístěnými opěrnými pilíři.

Dnes filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu. Pravidelné bohoslužby se v kostele nekonají.

Areál kostela sv. Bartoloměje (kostel, brána, hřbitovní zeď a zvonice) je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 34480/2–864.