CESTYAPAMATKY.CZ

Na návrší, dnes převyšující okolí asi jen o 10 metrů, se rozkládá významné hradiště středodunajské mohylové kultury ze střední době bronzové, rozkládající se na ploše cca 14 ha. Pravěké fortifikace již nejsou na povrchu znatelné, podařilo se je odkrýt až při archeologickém výzkumu. Lokalitu proslavil poprvé nález 36 svitků zlatého spirálovitého drátu učiněný J. Hellichem v roce 1885, systematický průzkum však začal až mnohem později. Z rozlehlého, dlouhodobě osídleného hrazeného místa byly výzkumem odkryty tři až čtyři různé opevňovací systémy, které existovaly nejméně ve dvou fázích. Ve vnitřním pásu byl objeven dvojitý příkop a za ním dřevohlinitá hradba s dvojitou až trojitou palisádou. Jednotlivé prvky uvnitř pásem nefungovaly vždy současně a zdá se, že příkopy spíše vymezovaly posvátné příkopy, než aby měly obranný smysl, neboť v nich bylo nalezeno mnoho rituálních pohřbů a obětí krvavých obřadů. Na několika místech byly zjištěny obytné stavby různé konstrukce, orientace i rozměrů a patrně tedy i různého stáří, některé postavené ještě před vznikem příkopů. Většina popsaných objektů pochází z počátku mladší doby bronzové (před rokem 1300 př. n. l.), kdy bylo starší sídlo na Skalce přebudováno lidem pozdní mohylové kultury a dočkalo se značného rozkvětu. V některých fázích osídlení nešlo zřejmě o prosté hradisko, ale o sakrální areál vázaný na dnes již zničenou vrcholovou skálu a také o obchodní středisko širšího okolního Polabí. Hradiště zaniklo někdy po roce 1300 př. n. l. v důsledku neznámého vojenského konfliktu, o čemž svědčí množství nalezených hrotů šípů, ukryté poklady zlatých a bronzových předmětů a hradby zničené silným požárem.

První výzkum hradiště provedl v letech 1923 – 24 František Dvořák, později se zde vystřídala celá řada archeologických týmů, v letech 1992 – 95 dokonce britská expedice z univerzity v Durhamu. Výzkum pokračuje dodnes.

Hradiště je zapsáno do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17139/2–3473.