CESTYAPAMATKY.CZ

Původní osada Osček (t. j. Oseček) je poprvé zmiňována v listině z roku 1233. Jako Osík je jmenována v zakládající listině kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě z roku 1228, kdy se stal součástí klášterního zboží spolu s okolními obcemi. Nynější obec Oseček na druhém břehu Labe se původně jmenovala Osek, později se oba názvy obrátily. V roce 1366 si pronajal část klášterního majetku od Alžběty, abatyše kláštera sv. Jiří v Praze, Ješek z Všechlap včetně Osíka. V této souvislosti je v Osíku zmiňována rychta. Ješek měl právo pro sebe držet v Osíku rybáře, ale měl povinnost vypravit v čas potřeby pro klášter jízdního lukostřelce a dále měl odvádět klášteru třetí díl z pokut vybíraných na vyjmenovaných rychtách. V roce 1437 císař Zikmund odebral klášteru jeho statky v Polabí a daroval je Jiřímu z Poděbrad, který Osek připojil v roce 1458 ke kolínskému panství a v jehož majetku již zůstal. Nejstarší doložený rychtář je Pavel Jehňák v roce 1615.

Na rozlišení Oseků se v průběhu 17. století začal používal dnešní název Velký Osek (zatímco pro obec na druhém břehu Labe Oseček), koncem 19. století se také říkávalo Vosek.

V roce 1869 se začala vyměřovat stavba nádraží na Severozápadní dráze císaře Ferdinanda, která byla zahájena v roce 1870. Stavbu prováděli stavitelé bratři Teibachové z Kutné Hory. Dnes je železniční stanice Velký Osek odbočnou stanicí na hlavní železniční trati Kolín – Nymburk – Praha, z níž odbočuje důležitá trať do Hradce Králové.

Velký Osek je samostatnou obcí s katastrální výměrou 10,54 km² a 2135 obyvateli (3. července 2006)