CESTYAPAMATKY.CZ

Původně raně gotický (pozdně románský) kostel z počátku 13. století (?) je písemně doložený až k roku 1373. Zcela byl přestavěný kolem roku 1380 rodem pánů z Lipan (Čeňkem z Lipan?). Nová stavba měla původně dvoulodní síňovou dispozici, ve středočeské oblasti poměrně vzácnou, s polygonálním presbytářem a jižní boční kaplí sv. Kateřiny, přistavěné v roce 1388 Mikešem (Mikulášem) Vrbíkem z Tismic. Hypoteticky lze předpokládat, že dvojlodí bylo původně sklenuto třemi páry klenebních polí, vázaných na dvojici volných sloupů, a kaple sv. Kateřiny dvojicí krátkých polí křížové žebrové klenby. Po těžkém poškození v době třicetileté války (kolem roku 1640) byl kostel za vlády knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna v 60. letech 17. století raně barokně opraven, přičemž byla v roce 1654 odstraněna klenba dvojlodí, včetně příslušných podpěr i všech architektonických detailů, a nahrazena raně barokním kazetovým malovaným stropem od černokosteleckého truhláře Jiříka Matese. Po roce 1687 byla k západnímu průčelí kostela přistavěna zcela nová štíhlá hranolová věž, v jejímž zdivu byla druhotně použita řada románských i gotických architektonických prvků z původní svatyně. Vědci se proto dlouho mylně domnívali, že věž je pozůstatkem původního románského kostela (objevuje se v každé starší literatuře), ale jedná se o barokní novostavbu, postavenou záměrně ve starém stylu, zřejmě aby se lépe hodila ke zbytku kostela (do té doby kostel žádnou věž neměl, pouze sanktusovou vížku na hřebeni střechy). V roce 1757 kostel vydrancovalo pruské vojsko, při jeho opravě v roce 1773 byla zbořena gotická kaple sv. Kateřiny a přistavěna barokní sakristie. Poslední úpravy kostela probíhaly v letech 1853 – 1860 (zakryt raně barokní strop rákosovým podhledem, postavena předsíň), v roce 1904 (nahrazeno barokní zastřešení dnešní historizující střechou) a v roce 1933 (odstraněny gotické krovy presbytáře a lodi).

Gotický, jednolodní, obdélný kostel s polygonálně ukončeným presbytářem, s přístavkem sakristie po severní straně presbytáře a předsíně při severní straně lodi a se západní čtyřpatrovou hranolovou věží, krytou jehlanovou střechou, posunutou mimo osu lodi. Mírně odstupněné nejvyšší podlaží věže je na všech čtyřech stranách prolomeno hrotitými okny, z nichž okno severní je rámováno druhotně osazeným tesaným gotickým ostěním. Na vnějšku presbytáře vystupuje šest dvakrát mírně odstupněných opěráků s pultovými stříškami. Z jižního průčelí lodi (3 metry od jihovýchodního nároží) vystupuje osekaná konzola s výběhy tří klenebních žeber, která je jediným pozůstatkem zaniklé kaple sv. Kateřiny. Kostelní loď je kryta vysokou sedlovou střechou, jejíž oba štíty a připojený západní štít presbytáře, pocházejí z původní středověké stavby. Okna lodi jsou dnes v podobě z 19. století a jejich rozmístění zřejmě nevychází z původní situace.

Presbytář, který je nejlépe dochovanou částí původní stavby, je sklenut dvěma poli křížové žebrové klenby a paprsčitým závěrem na jehlancové, bohatě zdobené konzoly s motivy slepých kružeb a s rostlinnými motivy. Klenební žebra mají štíhlou zkosenou profilaci s výžlabky, vrcholy zakončuje dvojice kruhových svorníků s reliéfy Beránka Božího (východní část) a růžice (západní část). V jihozápadním koutu presbytáře se dochoval gotický sanktuář se zajímavou kamenickou výzdobou, v jižní stěně výklenek sedile a ve východní stěně dvojité zazděné okno se zachovanou původní gotická kružbou. V roce 1995 byly v presbytáři objeveny, a částečně odkryty, zbytky rozsáhlé nástěnné výmalby** z konce 14. století, zobrazující anděla ve zřaseném šatě (na klenbě) a postavy světců nebo apoštolů (na stěnách). Presbytář se hrotitým triumfálním obloukem otevírá do plochostropé kostelní lodi s kruchtou z druhé poloviny 19. století, podepřenou jedním sloupem.

Kostel je vybaven cenným barokním mobiliářem*, z něhož vyniká hlavní oltář** z roku 1665 s plastikami sv. Václava, Ludmily, Štěpána a Vavřince (jedna z nejstarších památek raného baroka na Kolínsku) a dva boční oltáře z roku 1750, přenesené do Vitic ze zrušeného klášterního kostela sv. Máří Magdalény v Českém Brodě, které zdobí čtyři obrazy kapucínských světců od Felixe Antonína Schefflera. Barokní hranolová kazatelna pochází z roku 1687 (?), nově vymalovaná a pozlacená byla v roce 1901. Z konce 17. století pochází také cínová křtitelnice. Mimo areál kostela je (na stráni pod zvonicí) pohozený renesanční reliéfní náhrobek Anny Mírkové ze Solopysk a na Synči z roku 1599.

Kostel sv. Šimona a Judy je jednou z nejcennějších památek gotického stavitelství ve středních Čechách, která koresponduje se soudobou pražskou architekturou ovlivněnou tvorbou dvorských hutí lucemburského období.

Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají každou třetí neděli v měsíci od 11:30 hodin.

Kostel je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 27626/2–880.