CESTYAPAMATKY.CZ

Lidé, který pracoval ve dvoře Drletín a na okolních pasekách, měl na místě, kde nyní stojí Vlkančice postaveny svoje příbytky. A tu se stalo, když jedenkráte dívka, jménem „Anna“ ovce a beránky dole u potoka a lesa pásla, blížil se k stádu vlk, kterého dívka neviděla. Chlapec, její bratr vlka pozorující, jej zhlídnuvše jak se k ovcím blíží, leknutím a strachem počal ku dvoru křičeti: Vlk, Ančice! Vlk, Ančice! Více prý ze sebe slov vydati nemohl, jen k lesu na vlka a stádo ovcí ukazoval. Ze dvora prý vlka skolili, ale chlapci od těch dob jinak než „Vlk Ančice“ neříkali, a také i jiným prý takto přezdívali, když je pozlobiti chtěli. A když během času lidu a příbytků v témž místě přibývalo, zůstalo prý toto jméno co název obce na všechny časy.