CESTYAPAMATKY.CZ

Nejstarší kostel byl na místě dnešní stavby postaven na počátku 11. století (?) jako jednoduchá podélná dispozice, uzavřená apsidou. Apsida sahala do západní části dnešního kostela, zhruba v jejím bývalém středu dnes stojí sloup podpírající kruchtu (emporu), západní průčelí této stavby mohlo dosahovat zhruba do míst současné márnice; skutečné zakončení kostela může potvrdit pouze archeologický průzkum v areálu hřbitova. K přesnému datování této 1. stavební fáze však tč. chybí jakékoliv hmatatelné důkazy a starší hypotéza vyslovená na základě prvního výzkumu v roce 1937 o tom, že se jedná o předrománský kostel otonského typu (patřící ke skupině tzv. „slavníkovských kostelů“) z pol. 10. století, také nebyla dosud potvrzena. Zhruba v polovině 11. století (?) byl kostel zásadně rozšířen o dvě boční lodě, takže vznikla poměrně vzácná dispozice trojlodní baziliky, ukončené trojicí apsid. Význam této přestavby v rámci 2. stavební fáze kostela bude nutno v budoucnu objasnit, neboť Žabonosy nepatřily dle současných znalostí v té době k tak významným místům, kde by podobně honosná stavba měla patřičné opodstatnění; stavebně se blíží k soudobým románským bazilikám v Praze na Vyšehradě a na Proseku. Kolem roku 1150 bazilika z neznámých důvodů zanikla a v rámci 3. stavební fáze byl na jejím místě postaven mnohem skromnější jednolodní románský kostel, který již tvoří základ dnešní stavby, pravděpodobně i s využitím původního zdiva. Jelikož východní část kostela byla později zbořena a nahrazena gotickou novostavbou, neznáme dnes jeho východní zakončení ani délku. V místě dnešní věže existovala pokladnice, jakýsi trezor na cennosti. V 70. letech 13. století proběhla v rámci 4. stavební fáze přístavba pozdně románské věže, která měla být podle původního projektu otevřena přízemní arkádou, jak dokládají zbytky jejích ozdob v dolní části věže. Arkáda nakonec nebyla z neznámých příčin realizována. Do západní části lodi byla vestavěna panská empora (dnes kruchta), podepřená starším románským sloupkem, který byl do Žabonos zřejmě odněkud přenesen (to dokládá skutečnost, že jeho nejzdobnější část, patka, je od počátku pod úrovní podlahy). Až z roku 1357 pochází první písemná zpráva o zdejším kostele, jak je ale patrné, nejdůležitější stavební vývoj měl již v té době kostel v Žabonosech za sebou. Ve 2. polovině 14. století dochází v rámci 5. stavební fáze ke gotické přestavbě, při které byla ubourána východní část lodi se závěrem, a nahrazena gotickým pravoúhlým presbytářem. Svatyně tak získala nečleněný obdélný půdorys, oživený pouze věží před západním průčelím. V 80. letech 14. století, kdy Žabonosy držel pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, byla k severnímu boku kostela připojena obdélná kaple, později změněná na sakristii (některá literatura upozorňuje na možnou spojitost s hutí Petra Parléře, což ovšem nebylo nijak doloženo). Někdy v letech 1600 nebo 1609 byla v rámci 6. stavební fáze přistavěna na jižní straně později zaniklá renesanční předsíň, kostel byl vydlážděn dosud částečně zachovanou dlažbou a pod loď a sakristii byly vestavěny dvě krypty, přičemž byly definitivně odstraněny zbytky románského zakončení kostela ze 3. stavební fáze. Současnou podobu získal kostel po 7. stavební fázi v roce 1721, kdy byla barokně upravena věž a fasády kostela, čímž byl zcela zastřen středověký vzhled exteriéru stavby.

V roce 1937 proběhl archeologický průzkum kostela z iniciativy plaňanského děkana Karla Koděry, při kterém bylo objeveno raně středověké zdivo z 1. stavební fáze a obě krypty ze 6. stavební fáze. Archeologický výzkum v letech 2008–10 poopravil některé starší chybné interpretace a doložil existenci trojlodní baziliky, což je zásadní objev. Současně byla prozkoumána hřbitovní vrstva (91 hrobů) datovaná podle nálezů do 11. – 19. století, odkryto několik pohřbů pod neopracovanými kamennými deskami (11. – 14. stol.), v jednom hrobě byly nalezeny ovčácké nůžky z 12. století – jedná se v Čechách o třetí podobný nález (dosud pouze Pražský hrad a Netolice), mohou značit „pastýře“ = významnou církevní osobu. V letech 2008–10 proběhla generální obnova kostela provedená firmou Geosan Group a. s., slavnostně završena 23. září 2010 při ceremoniálu žehnání a zavěšení zvonu do věže za přítomnosti Mons. Dominika Duky OP, arcibiskupa pražského, metropolity a primase českého.

Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem, obdélnou sakristií po severní straně lodi a hranolovou věží před západním průčelím. Z původní románské stavby se dochovalo kvádříkové zdivo do výše 2/3 věže a celá západní část kostela, románský půlkruhově uzavřený portál zdobený šroubovou páskou v jižní stěně lodi a nad ním zazděné okno. Východní část presbytáře a sakristie jsou gotické, v sakristii je druhotně zazděno úzké románské půlkruhově uzavřené okénko. Ve východní části presbytáře je zazděné gotické okno s lomeným záklenkem.

Presbytář je sklenut jedním polem gotické křížové žebrové klenby s masivními žebry bez konzol, do lodi se otevírá triumfálním obloukem, který je téměř půlkruhový. Sakristie je sklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby a do přilehlé lodi, která je plochostropá, se otevírá sedlovým portálkem s bohatě profilovaným ostěním. V západní části lodi se dochovala románská na přístěnných profilovaných pilastrech a středovém sloupu se šroubovitým (tordovaným) dříkem, krychlovou hlavicí a patkou pod úrovní podlahy. Sloupek je opatřen čtyřmi náběžnými štítky, z nichž východní je ozdoben sovou s otevřenýma očima; dr. Papík usuzuje, že se jedná o symbol Oty III., na kterého se politicky orientovali Slavníkovci. Na emporu vede románské schodiště v tloušťce zdiva věže opatřené štěrbinovým okénkem.

Z vnitřní výzdoby vyniká dětský náhrobek Jana Horňateckého z Dobročovic z roku 1573 (dítě má hlavičku na podušce) a pozoruhodný manýristický náhrobek* z roku 1612 majitele tvrze v nedalekých Přebozech, Mikuláše Přebozského, který je na něm vyobrazen v brnění; dle dr. Elišky Fučíkové se jedná o jeden z posledních manýristických náhrobků u nás. Do opraveného kostela byla instalována ne příliš zdařilá kopie ztraceného obrazu sv. Václava z roku 1881 od pražského malíře Jana Umlaufa v restaurovaném rokokovém rámu z pol. 18. století, který byl původně nesen dvěma anděli. Ve věži visí zvon Sv. Václav ulitý z darů v roce 2007.

Na hřbitově u kostela je náhrobní deska Kateřiny z Ostrova, manželky Bohuslava Horňateckého z Dobročovic, která zemřela v roce 1531 (?).

Kostel je ve správě Římskokatolické farnosti Pečky a v současnosti není veřejnosti přístupný. Patří k jedněm z nejstarších a nejpozoruhodnějších památek kolínského regionu, zapsán je do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 40018/2–887.