CESTYAPAMATKY.CZ

K výstavbě pozoruhodného objektu grotty (okrasný pavilón typu umělé jeskyně), ani k pozdějším úpravám, se dosud nepodařilo dohledat žádné písemné prameny. Vzhledem ke stylovému charakteru památky lze její vznik datovat do konce vlády hraběte Adolfa Vratislava ze Šternberka (zemřel v roce 1703), případně ještě do doby těsně před připojením panství Častolovice ke šternberskému fideikomisu v roce 1694. Jako pravděpodobná se jeví hypotéza, přisuzující autorství projektu Giovanni Battistovi Alliprandi, který se podílel na přestavbě sousedního zámku. Grotta navzdory svému drobnému měřítku totiž vcelku dobře zapadá mezi významnější Alliprandiho stavby (střední oválná síň je např. zredukovanou obdobou vestibulu Lobkovického paláce v Praze z let 1703 – 1707, kde je totožný klenební obrazec s motivem průběžné římsy na jednoduchých pilastrech a kde byl v původní podobě rovněž uplatněn motiv atikové balustrády atd.).

Nevelká, volně stojící stavba obdélného půdorysu, s dvojicí mírně předstupujících rizalitů ve středu východního a západního průčelí. Vstupní portál v ose východní fasády má pravoúhlé ostění s půlkruhovým světlíkem v nadpraží, završeným reliéfním šternberským erbem. Jednoosá krátká boční křídla jsou na každé straně prolomena obdélným oknem v plošně tvarované šambráně. Všechna průčelí byla původně dotvořena bohatým architektonickým článkováním, které se v úplnosti zachovalo pouze na východní straně. Vertikálními prvky zde jsou pilastry s římsovými hlavicemi, které nesou převýšené kládí s hladkým architrávem a mohutnou korunní římsou. Průčelí vrcholí balustrádou s hranolovými pilířky a kubicky ztvárněnými kuželkami, zakrývající nízkou pultovou střechu. Východní fasádu pokrývá v celé ploše ornamentální mozaika z oblázků, která asi ve své dnešní podobě není původní, může pocházet až z doby klasicistních úprav v první čtvrtině 19. století.

Interiér má pravidelnou trojdílnou dispozici, tvořenou střední síní oválného půdorysu, kterou po stranách doprovází dvojice menších místností na půdorysu čtverce. Střední oválná síň je zaklenuta plackou s trojúhelníkovými výsečemi, boční prostory mají klenby křížové. Stěny střední síně členění průběžná římsa, podepřená osmi jednoduchými pilastry. V diagonálních osách se nacházejí čtyři půlkruhově ukončené niky, jejichž záklenky jsou opatřeny štukovým dekorem ve tvaru mušle. Na stěně naproti vstupu se nachází další široká nika s nádrží fontány. Klenby a částečně i stěny všech místností pokrývá umělá krápníková výzdoba, která je v ústřední síni kombinována s oblázkovou mozaikou a štukovými kartušemi s motivy fantastické architektury.

Zásmucká grotta reprezentuje jeden ze základních typů drobných zahradních staveb, který byl na území střední Evropy přenesen prostřednictvím návrhů Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. V rozporu s obvyklými zvyklostmi je její umístění v rámci zámeckého areálu poněkud netradiční, neboť pavilón není orientován na osu nedalekého východního křídla zámku, na kterou funkčně navazuje.