CESTYAPAMATKY.CZ

První zmínka o Zásmukách je z roku 1285, kdy zde stála tvrz vladyky Sulislava ze Zásmuk, kuchmistra královny Guty, manželky krále Václava II. Část této tvrze je v objektu zámku dodnes zachována. Páni ze Zásmuk zde sídlili do konce 15. století.

V roce 1533 koupil tvrz Adam z Říčan, hejtman Kouřimského kraje, a přestavěl ji na renesanční zámek čtvercového půdorysu s otevřenými arkádami do nádvoří. Potvrzení této přestavby se dochovalo na datovaném ostění (1546). V bývalém obranném příkopu zbudoval rozlehlé konírny, v patře nad nimi patrně divadlo a poddanskou ves Zásmuky povýšil na město, které obdařil městským znakem. Jeho syn Zdislav z Říčan panství zadlužil natolik, že bylo prodáno v roce 1583 soudní komorou karlštejnskému purkrabímu Janu Kinskému z Vchynic.

Město, zámek i okolní vesnice byly bohužel několikrát zpustošeny v průběhu třicetileté války, během níž zahynulo 60 % obyvatelstva zásmuckého panství. Vydrancovaný majetek koupil v roce 1636 válečný zbohatlík Václav Michna z Vacínova a za rok, v roce 1637, jej prodal Janu Rudolfu ze Šternberka. Jeho syn, Adolf Vratislav ze Šternberka, nejvyšší purkrabí království českého, přestavěl zámek v duchu raného baroka a zvýšil jej o věž. V místech bývalého opevnění zřídil park, hospodářské budovy s mohutnou věží a vstupním portálem s rodovým znakem svým a znakem manželky Anny Lucie Slavatové. V této podobě zůstal zámek, až na malé úpravy provedené podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho (?) kolem roku 1700 (severní fasáda zámku), zachován dodnes. V roce 1701 bylo zásmucké panství změněna na rodový šternberský fideikomis (právně zajištěná nedělitelnost, nezcizitelnost a neprodejnost rodinného svěřenectví, kterou povoloval panovník a který měl zabránit nerozvážnému hospodaření a tím i zchudnutí rodu, zrušen byl zák. č. 179/1924 Sb., o zrušení svěřenectví), ke kterému kromě města Zásmuky náleželo dalších 20 vsí. Na počátku 19. století za Františka Josefa ze Šternberka byl zásmucký zámek opraven, zčásti byly zazděny nádvorní arkády, obnoveny byly fasády a zámecká věž byla nově zakončena cimbuřím. Vstupní zámecká brána byla nově zakončena kamenným zábradlím. K posledním úpravám zámku došlo v letech 1903 – 1908 za Leopolda ze Šternberka. Byly zmodernizovány zámecké interiéry, opraveny střechy, fasády a zámecká věž dostala opět původní stanové zastřešení. Jeho syn Leopold Šternberk (1896 – 1957) bojoval v I. světové válce jako důstojník jezdectva, na Bukovině byl těžce raněn, za což obdržel zlatou a stříbrnou medailí za hrdinství. V roce 1929 se oženil s Cecilií Reventlow-Criminiolovou, s níž žil na zámku v Zásmukách, kde významně vylepšil hospodářství. Po smrti otce v roce 1937 přesídlil do Častolovic, aby se jako nejstarší syn ujal správy rodinného majetku. Za II. světové války, během německé okupace, byla od roku 1942 na celé panství uvalena „vnucená správa“, protože Leopold Šternberk odmítl přijmout německé státní občanství, a v zásmuckém zámku byl umístěn archiv zbraní SS.

Po válce v roce 1945 byl sice majetek Šternberkům vrácen, ale již roku 1948 jim bylo panství znárodněno. Zásmucký zámek byl v roce 1949 předán čs. armádě, která zde umístila sklady chemické jednotky. V důsledku neobjasněné nedbalosti vznikl v roce 1982 požár ve velkém sále, který se vinou organizačních zmatků rozšířil po celém severovýchodním křídle budovy. Vyhořelý zámek zůstal neopraven a dále chátral až do roku 1992, kdy jej restituovala dědička šternberského panství, Diana Šternberková, dcera Leopolda Šternberka, která uvedla do chodu rodové hospodářství a tím zajistila nezbytné prostředky na zahájení opravy zámku, která od té doby soustavně probíhá.

Vyjma let 1942 – 1945 a 1948 – 1992 patří zásmucký zámek od roku 1637 jedinému rodu Šternberků a je tedy nejstabilnějším šlechtickým dominiem na Kolínsku.

Areál zásmuckého zámku se skládá z předzámčí, označovaného někdy místní tradicí za tzv. „Starý zámek“. Předzámčí je pravděpodobně renesančního původu a není tedy starší než budova vlastního zámku. Současná podoba předzámčí se nepochybně zformovala brzy po získání Zásmuk Adolfem Vratislavem ze Šternberka na konci 50. let 17. století. Do doby kolem roku 1660 lze datovat branskou věž, na níž se vedle rozložitého raně barokního portálu uplatňuje ještě renesanční motiv sdružených oken a nízkého zastřešení s atikou. Tvar věžní atiky je v mnoha ohledech výjimečný, a v českých zemích nemá analogii. Pozoruhodným detailem je dekorativní ohradní zeď s nikami, která svým řešením vychází z tradice manýristické architektury. Složitější vývoj měla hlavní zámecká budova, která vznikla přestavbami gotické tvrze pravidelného obdélného půdorysu, ohrazené nejméně na severní a východní straně parkánovou hradbou. Západní křídlo vyrostlo takřka celé na středověkém obytném stavení, totéž platí i o přilehlém křídle severním, které do své hmoty pojalo i prostor někdejšího parkánu. V 1. patře západního křídla se dochovalo několik malovaných trámových renesančních stropů. Úzké východní křídlo snad vzniklo až v raném novověku na základech gotické hlavní a parkánové hradby, stejně jako obtížně datovatelné jižní křídlo. V severovýchodním koutě nádvoří se tyčí neobyčejně štíhlá hranolová věž o pěti patrech. Západně od hlavní zámecké budovy se nachází jednopatrové hospodářské stavení, sloužící zřejmě jako obydlí služebnictva a personálu. Jednoduchá budova obdélného půdorysu je zastřešena nízkou valbovou střechou, jediný výraznější výzdobný motiv fasády s řadou obdélných okenních otvorů představuje slepá pilířová arkáda v úrovni prvního patra východního průčelí. Z této strany budovy zároveň vystupuje krytý můstek o jednom oblouku, který ústí na podestu hlavního schodiště v západním křídle vlastního zámku.

Po dobu oprav není zámek přístupný veřejnosti, v budově předzámčí se pořádají výstavy, a to výstava historická a výstavy obrazů, otevřené od června do srpna v sobotu a neděli 10:00 – 17:00 hodin.

Zámek je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 44575/2–883.